... ale tak to zase ne. Manželství resp. svatba je přece hezkým formálním vyvrcholením počáteční fáze vztahu, závazkem, výrazem důvěry, nehledě na to, že má řadu výhod. Ale když mám hned podezení vůči druhému, tak nejenom, že by se neměla dělat svatba, on by se měl vztah spíše ukončit!
No prave tu radu vyhod sem chtel abyste napsal. Ja vidim jedine a to sice odpocet na manzelku. Na druhou stranu kdyz se dostane do financnich problemu jeden z vas, dostane se do financnich problemu okamzite cela rodina, to riziko mi prijde teda zbytecne vysoke.
P.S.: Ten krasny obrad si muzeme udelat i bez toho, aby to nekdo zaevidoval do knih pro lacne exekutory.
Mne by spíše zajímalo co hrozí za pohrdání soudem...
Ke sňatku bych přistoupil nanejvýše jako k právnímu úkonu. Bohužel, romantiku v tom, že mi někdo kecá do mých věcí nevidím, ale chápu že pro družku v tom může být, z historického hlediska, jakýsi příslib jistoty.
Dokonce ani jako právní úkon, tento akt, neshledávám nijak kvalitním. Spíše problematickým. Navíc trpím pocitem, že stát se vměšuje do vztahu dvou a následně i více lidí, dětí, stále méně a méně přiměřeně a vhodně.
Patrně bych měl problém spolupracovat se zástupcem státu, soudcem, při ukončování, této dohody mezi mnou a družkou. Nebo obecně jakémkoli vměšování. Kdyby se soudce moc snažil, asi bych reagoval po svém, nebo prostě jen odmítl spolupracovat.