Za první republiky stačilo člověku na důchod mít odpracovaných 20 let a pak mohl jít do důchodu v podstatě kdykoliv. Za komunismu to bylo 25 let a nyní za toho úžasného kapitalismu 35 let. Volejte sláva a tři dny se radujte.
PS: Například v Německu je sice "oficiální" věk odchodu do důchodu sice 67 let, ale naši politici se nám jaksi zapoměli zmínit, že zaměstnanci tam (až na výjimky) chodí do důchodu o 6 let dříve. Zaměstnavatel jim totiž po 15ti odpracovaných letech ve firmě vyplýcí 3 roky mzdu ve výši cca 90% aniž by museli chodit do práce a po těch třech letech můžou jít do předčasného důchodu (bez výrazného snížení důchodu) Následný důchod pro obyčejného dělníka je sice "pouze" cca 1200 Euro, ale dalších 500 Euro dostává z úspor, co mu našetřil zaměstnavatel. Dělníci z WV, což je v Německu jeden z nejlepších zaměstnavatelů dostávají celkový důchod i 3500E
Přičemž průměrnou dobu dožití tehdy snižovala podstatně vyšší úmrtnost dětí oproti dnešku. Neznamená to, že by se jenom tohoto věku dožívali dospělí lidé. Vždy je třeba si nejdříve nastudovat, co to slovo "průměrná doba dožití" znamená, a jaká je metodika výpočtu. Jinak i člověk s historickým hobby bude sveden na scestí.
Za první republiky hlavně nebylo "všeobecné" důchodové pojištění, ale "pod penzí" byly jen některé kategorie pracujících, respektive zaměstnanců. Mnoho dnes standardně důchodově pojištěných lidí by se divilo. Pohříchu se to týký mnohdy právě těch, kteří na současný "všeobecný" systém ve velkém nadávají (typicky třeba většina nespokojených žen by si nedokázala z vlastní práce "ve fondech" na penzi na úrovni současné státní našetřit, protože to prostě podle "pojistné matematiky" nevychází) . Před rokem 1945 by mnozí dopadli tak, že by zůstali na krku příbuzným, či "domovské obci"...
Dovoluji si upozornit, že původní Taafeho "kastovní" zákon, byl roku 1924 novelizován a pojištění rozšířeno tak, aby se týkalo i dělnictva a obecně manuálně pracujících. V této souvislosti stojí za to poznamenat, že šlo o pojištění povinné, kdy navíc část příspěvku musel za zaměstnance odvádět zaměstnavatel.
Do té doby do bylo vyhrazeno jen některým oborům (především duševně pracujícím). I některé cechy nařizovaly svým členům platit příspěvky do cechovního fondu, který zajišťoval jakýsi důchod svým členům, respektive pozůstalým.