Názory k článku Jak na nemocenskou od září do prosince 2008

Jsme na nemocenské okrádáni, i když platíme jak mourovatí /alespoň zaměstnanci/.
Mám obavu, že chystanými modrými reformami bude obyčejným lidem ještě více finančně ubližováno a že si budou muset připlácet navíc na věci v minulosti běžně hrazené ze standardního pojištění /ať ve zdravotní či sociální oblasti/.
Za socialismu jsme měli jednu srážkovou daň - to byla vlastně daň + sociální, + zdravotní pojištění. A ejhle, jsou tu hlasy pro opětovné spojení zdravotního a sociálního pojištění.

Přecházení různých "maličkostí" je neodpovědné a vlastně celý systém nesmírně prodražuje - je to jen odkládání problému na později. A odsun na později přináší vesměs komplikace a dražší léčení - nebo taky už se vyléčit nepodaří. A vezměme v úvahu za socialismu povinné očkování a vymýcení mnoha těžkých chorob - a dnes tu ony těžké nemoci opět řádí. Uspořilo se sice pár korun za očkování, ale vydají se těžké peníze na léčení těchto nemocí.


Jen pro oživení:

Poplatky ve zdravotnictví u nás a v Německu.

Poplatky ve zdravotnictví u nás a v SRN. Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl.Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: - hranice 5000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500 000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8000 Kč. Ten s příjmem kolem 60 000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20 000 Kč by už takový důvod mít nemusel. Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.
Další drzostí je vyžadování placení od bezpříjmových skupin, např. od dětí. V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % (chronicky nemocní 1 %).Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého.To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.
A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze? V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.

Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře.

Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur.U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce. Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).

Poplatky za léky a obvazový materiál.

Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur. Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám.Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.

Poplatky za pobyt v nemocnici.

Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů.

Příklad výpočtu limitu.

Kdo má roční příjem 20 000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur.Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.

Vyúčtování přeplatků.

Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat.

A ještě na doplnění.

Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, připoutaní na lůžko apod. Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.

K čemu slouží regulační poplatky placené lékařům nechápe nikdo kdo má trochu zdravého rozumu a nepředpokládá že každý člověk je zloděj.Pokud by regulační poplatky šly na účet pojišťoven situace by byla úplně jiná.

Promiňte Paly, dovolím si označit právě váš příspěvek za dosti demagogický !!!
Neustále se oháníme západem, a najednou, když je s ním ČR porovnávána v oblasti zdravotní a sociální nebo v odměňování, tak je to demagogie?

Jak jistě víte, většina vážně nemocných nemá šanci pracovat, natož za nadprůměrný příjem. Budete výjimkou. Proto živoří z nedůstojných dávek a z důchodu. Pro ně je oněch 30 / 60 / 90 Kč hodně. Ono se to jinak dívá na opakovaně vydávaných 30 / 60 / 90 Kč při příjmu 10 a jinak při příjmu 40 tisíc. Je celkem jedno, jak u nás tyto poplatky jsou označovány, ale rozhodně "nemaji omezit zneuzivani lekarske pece a leku", ale jen a jen tahat z lidí další peníze a ty sypat již tak dost bohatým lékařům. Chápu, že lékaři křičí, že mají, hlavně ve srovnání se západními platy, málo. Ale takto mohou křičet všichni - státní zaměstnanci, uklízečky, prodavačky, soustružníci, snad dokonce i poslanci a ministři. Snad lékárnící jsou výjimkou, kde příspěvek 30 Kč za recept částečně vyrovnalo snížení doplatků u některých léků. Nikde nikdy jsem neviděl tabulku, ze které by vyplývalo, kolik léků se předepsalo zbytečně a kolik simulantů navštívilo zdravotnická zařízení zbytečně. Ostatně, proč hojně nepředepisovat zbytečně léky, když lékaři mohou jezdit na "kongresy" do exotických zemí placené farmaceutickými firmami. Ale toto není zapříčiněno pacientem! Nepochopím, jak pacient může regulovat způsob návštěv u lékařů. Manželka před svou čtyřicítkou začala marodit. Nikdy předtím nestonala, žila zdravě - samá zeleninka, sýry, nyní však musela zneužít lékařskou péči obvoďáka, specialistů a nakonec i nemocnice. V té mohla absolvovat v rámci pobytu některá speciální vyšetření, ale neabsolvovala je. Nebyly kapacity a tak byla objednána několik dnů po propuštění z nemocnice, a tato vyšetření si samozřejmě regulačně hradila. A samozřejmě k tomu nutno připočíst nemalé náklady na dojíždění do různě rozptýlených zdravotnických zařízení (50 kč vlak, 2 x 20 MHD ...). Všude si ji přeposílali, někde ani nevyšetřili, jen si přepsali zprávu od jiného lékaře k sobě do PC, všude ale platila. K tomu platby za recepty /všude vám pro jistotu napíší jen jedno balení, co kdyby se musela měnit mediakce/ a doplatky za léky - no stálo ji to už hezkých pár set. Když byla v nemocnici, doma nám běžící poplatky za elektřinu, plyn, topení nikdo neodpáře. Vysvětlete mi, když dnes řada lidí žije od výplaty k výplatě, kde má na "regulační" poplatky a na dopravné brát, když za první tři dny nemocenské skoro nic není A jelikož lékaři jsou zvyklí na své příjmy a došlo k úbytkům pacientů a jelikož je mezi lékaři solidarita, budou si vás navzájem přeposílat, i když mnohokráte dignozu znají, jen aby jim šly z pojišťoven body a poplatky od pacientů a tak si přišli zase na své. Netvrdím, že se nenajdou výjimky, ale pokud bude zdraví přepočítáváno na peníze, vždy bude docházet k ožebračování chudších těmi bohatšími (mnohaleté zkušenosti z kapitalistických zřízení nelze zatajit). Vysvětlete mi, jak mám omezovat hojné (dle některých asi zbytečné) návštěvy lékaře, když si pacienty sami zvou nebo posílají pacienty k dalším vyšetřením! Diabetici musí chodit minimálně každých 1/4 roku na kontrolu. Pokud máte chřipku, místo abyste ji pořádně vyležel, lékař vás zve po 5ti dnech na kontrolu. Je to zneužívání pacientem? Není! Spíše lékařem!! Odmítněte tyto návštěvy a hned hned máte v kartě záznam "pacient nespolupracuje" = to k Vašemu "Pausalni poplatek bez ohledu na pocet navstev lekare - to je pekna kravina. To by preci vubec neresilo problem se zneuzivanim lekarske pece". Jak předepsanou návštěvou zneužívám lékaře? V tomto si mi jeví německý postup jako daleko logičtější ("Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x") a zrovna tak u hospitalizací v nemocnici ... Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280 eur")
"Na nemocenske se take necitim okradcan. Za prvni 3 dny nemoci neni nikdo pausalne trestan - prvnich 14 dni plati nemocenskou zamestnavatel..." Nevím, kde jsem vzal, že prvních 14 nemocenské hradí zaměstnavatel. To má snad platit až od příštího roku. (Nebo píšete o zahraničí?) Rozhodně se našim občanům může jen zdát o "prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy." Pokud tedy budete marodit u nás, budete se cítit okraden, když nic nedostanete. Možná s nadprůměrným platem si vytvoříte rezervy, ale většina občanů žijících "na doraz" takovou možnost zkrátka nemá. A pokud mezi české zaměstnavatele vidíte, tak vám nemůže neujít, že řada z nich výplatu nemocenské nebude tolerovat - buď si vem dovolenou nebo táhni. A už se jen "těším" na "harmonizaci" zákoníku práce s okolní Evropou, kdy vás budou moci propustit kdykoliv za cokoliv, pracovní poměry budou povoleny Xkrát na dobu určitou (sami jsme viděli zneužívání těchto poměrů na dobu určitou v dobách minulých, kdy VŠ vzdělaní lidé jako učitelé měli pracovní smlouvou zajištěno 10 měsíců zaměstnání a 2 měsíce prázdnin trávili potupně po pracácích).

Jak vidíme, i po přepočtu plateb v Německu v € jim vychází platby vydané pacienty jako nižší oproti nám a limity jsou proti našim 5000 Kč rovněž asi rozumnější. S tím, že v Němec vydělá 4-5x více než Čech a u nás se např. hospitalizace do limitu nepočítá. Pokud vám tedy onemocní dítě a je hospitalizováno, tak za měsíc dáte 1860 Kč, což je oproti 3 stovkám dětských přídavků směšné. Rodiče jsou tedy diskriminováni - "aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi."

Standardnost léku - kdyby mělo jít jen o chuť... U nás jsou bohužel standardem generika a vše ostatní je nadstandard. Jak občas prosákne na veřejnost nějaká ta informace - tak na jedné straně se předepisují levnější generika, vyléčení nemoci je však v konečném efektu nákladnější, než kdyby se na nemoc nasadily novější, "nadstandardní" léky. A na druhou stranu se na mnohé léčby používají moderní, dražší léky, kde by stačila generika. Zase je to o penězích a kongresové turistice lékařů do exotických krajin. Oficiální údaj: Ve srovnání s vyspělým světem se u nás předepisuje málo moderních léků a mnoho generik. Dále k nadstandardům: mnohé léky mají vedlejší účinky. Lékař vám k nim může napsat hafo dalších léků, které ony vedlejší účinky potlačují (ale které zase mohou mít jiné vedlejší účinky - a tak stále dokola ...). Nikdo však nezkoumá jejich vzájemnou snášenlivost, takže také nemusíte léčbu ve zdraví přežít. Nebo vám lékař může napsat na první pohled dražší nadstandardní lék bez vedlejších účinků. Pokud např. diabetikovi jsou předepsány léky bez obsahu sladidel pro něj nevhodných, nemůže to být pro diabetického pacienta nadstandard, ale standard!
Samozřejmě, jiné to bude u naprosto identického léku, vyráběného pouze jiným výrobcem. Tam by naopak lékaři měli zcela předepsiovat lék bez doplatku pro pacienta. Mnohdy však zůstává otázkou, zda lék bez doplatku =rovná se lék nejlevnější, ale to už je zase otázka tvorby cen léků, úhrad od pojišťoven a doplatkové politiky. Ale pochybuji, že identické léky se liší chutí. Teoreticky vzato, stejná léčebná látka by měla vždy i stejně chutnat. Pominu nyní léky pro malé děti, které mohou mít jednou chuť jahodovou, podruhé po banánech, pak třeba po čokoládě ... Spíš bych nazval "lék s identickou hlavní léčebnou látkou" , kde může být rozdíl právě v existenci / neexistenci vedlejších nežádoucích látek / projevů.


Já to pochopil - k čemu mají sloužit regulační poplatky. K omezení přístupnosti zdravotní péče pro průměrné a nízko příjmové skupiny obyvatel.

PS: jakou máte Paly vlastně diagnózu? Můžete uvést jen kód MKN.

Trochu se všichni pletete, tenhle článek je o nemocenském pojištění! Pokud kritizujete regulační poplatky ve zdravotnictví, tak to je problematika zdravotního pojištění! Nemocenské pojištění a zdravotní pojištění nejsou totéž!