Vlákno názorů k článku Jak jít brzy do ekonomického důchodu? od Majkkl - Drtivá většina lidí v tomto státu žije z...
-
TVK (neregistrovaný)
Tento článek jako jiné na tomto serveru někomu neřekne nic a někomu pomůže v pochopení, jak fungují finance, úspory, investice apod. a jak s nimi pracovat co neefektivněji - s minimálními náklady a maximálními výnosy a užitky.
A pro průměrné a obyčejné lidi (naprosto bez ironie) je jen jedna velmi obecná rada, za kterou si každý může dosadit něco jiného - prostě nebýt obyčejný a průměrný, ale snažit v něčem a jakkoliv vyniknout tak, aby mne to uspokojovalo víc než stávající stav (což obvykle taky znamená, že mi to víc "hodí").
-
Fany (neregistrovaný)
Nemáte pravdu. V Česku je dobré žít a to nejen proto, že je tu krásně, ale i proto, že je tu velmi málo lidí, kteří žijí na hranici chudoby. Stačí se podívat na plné vozíky v supermarketech, na plná parkoviště, ulice a garáže moderních aut, plné hospody i ty nejdražší, nejvíce našich turistů v Chorvatsku, ale i jinde, LCD 100 je již standard, to samé myčka nádobí, počítač .....
Tak kde jsou ti, co žijí z ruky do huby? Že nemají na lepší LCD, či AUDI? Žil jsem mnoho let v USA, v zemi navýsost svobodné, vyspělé, ale také plné kontrastů. Tak jsem viděl mnoho chudých, o kterých se tady nikomu ani nezdálo. tady žádná chudoba není. Nehledě na to, že státní sociální síť je tak štědrá, že by to snad ani bohatá Amerika neutáhla. Měsíc dovolené (V USA týden a někde 2, ale to záleží na zaměstnavateli). Flákáte se v práci? I tak máte nárok na mzdu a když budete prskat, tak odstupné, prostě Zákoník práce je modlitební knížkou pracujících. V USA je ta svoboda tak "tvrdá", že když to budete flákat, tak vám zaměstnavatel řekne jednoduchou větu - "od zítra už nechoď, jsi propuštěn." Ale i tato svoboda má výhody. Pokud byste byl dobrý pracant a ve svém oboru špička, tak by si vás každý zaměstnavatel vážil. Měl byste svoji cenu. Tudíž byste mohl za svoji práci požadovat více, nebo byste mohl stejnou větu použít vy - "zítra už nepřijdu, jdu jinam".....
Toto píši proto, že každý sám je strůjcem svého štěstí a úspěchu. Každý, kdo chce více získávat, musí také dávat. Musí na sobě neustále pracovat a studovat. Stagnace je cesta do pekel.....
-
Nevolník (neregistrovaný)
I to, že mají lidi opravené a zateplené baráky, neznamená že se tu nežije špatně. Pro někoho může být rekonstrukce domu, často na dluh, jedinou možností jak rozetnout začarovaný kruh a dlouhodobě snížit rodinné výdaje.
I kdyby většina lidí nežila přímo z ruky do huby, jsme na tom špatně - hodně:
- Kolik procent lidí je provázáno se systémem? Neumí si život bez dávek představit? Kdyby se stát vysral na přerozdělování a nechal ty peníze lidem rovnou, vlastně ještě více (o cenu přerozdělování), bude většina šťastná.
- Nemohou se svobodně (pod tlakem ekonomických skutečností) rozhodnout změnit zaměstnání, bydliště?
- Nemohou se velmi často ani soudit s darebáky a podvodníky, a že jich tu máme hodně. Stát by je akorát zkasíroval a křivdu by stejně nenapravil, ani pořádek nenastolil.
- Kolik lidí, když někdo z členů rodiny vážně onemocní má ušetřeno na třeba roční péči v hospitc-i, nebo třeba jen půlroční neplacenou dovolenou?
Nemocnice jsou u nás často rozsudkem smrti (vím co píši), máme na lepší péči? Ne, doposud ani nevznikla, protože klientela na to nemá. Stát přímo zapříčiňuje neustálý růst cen za podobné služby, i vlastní lékařskou péči. Prakticky znemožňuje domácí léčbu, ošetřování některým členem rodiny.Příkladů je nekonečně, toto byl jen nepatrný výčet. Stačí se kolem sebe trochu dívat.
Pokud jde o vaše plné vozíky a auta, ne to opravdu není zásadní ukazatel blahobytu. Blahobyt bude, až se lidé cestou z procházky zastaví v obchodě, a vyberou si k večeři nějakou čerstvou rybu, dobrý sýr a láhev vína. Vše za přiměřenou cenu. Nebo si skočí na večeři (kolik lidí má u nás na restaurace, i když jsou značně mizerné).
Ne, že budou kupovat na víkend do zásob, protože je to zrovna levné. Navíc, ty nejlevnější a nekvalitní potraviny a co jen uvezou, když už museli vytáhnout to auto.Prostě a jasně, jsme v prdeli. Z velké části díky minulému režimu.
Jenže, od takzvané "sametové revoluce" už nám vyrostla jedna generace a začíná se rodit další, a přesto jsme stále v prdeli. Většina populace (střední třída, která je ekonomicky nejaktivnější) se ekonomicky (dlouhodobě, v zásadních věcech) nepozvedá, naopak zabředá ještě více, do hlubin... pamatujete kde jsem říkal že jsme?!Před pár lety matce jedné holky ujely nervy a vyjela na její mužské kamarády, věku necelých 30-ti let, ve kterých patrně viděla budoucí nápadníky: "A co ty vlastně máš? Máš dům, auto, peníze, kde chceš bydlet?"
Všichni konstatovali, že vlastně nemají nic. Matko na to konstatovala, že takhle si je žádná ženská nevezme a dávala jim najevo co si o nich, myslí.
Dcera byla na matku naštvaná tak jednomu z nich říká: "Neboj XXX, budeme spolu žít pěkně na hromádce, na děti se vysereme, koupíme si plejstejšna a budeme pařit."
Říkali mi to tehdy jako vtip. Dnes, zhruba po pěti letech, jsou na tom stejně, někteří mají navíc vysoké dluhy. I tohle je díky chudobě. Ti lidé nevidí šanci a směr do budoucna, nevidí kolem sebe žádný pořádný vzor (ani já ne proto hledám v sobě) tak žijí tak jak žijí. Kolem jsou spíše vzory toho jak někoho okrást, ošidit, jak nemuset pracovat a přesto mít peníze...Dlouhý příspěvek, ale někomu možná otevře oči a přestane sám sobě nalhávat jak je/jsme na tom dobře/špatně a proč.
-
TVK (neregistrovaný)
Diskuze o tom, jak objektivně dobře nebo špatně na tom jsme je pro mne osobně zbytečná, protože tyto skutečnosti každý z nás jako jednotlivec ovlivňuje naprosto zanedbatelně a řešit to považuju za ztrátu času.
Co ale každý z nás ovlivnit může, je svůj vlastní život. Co chci, co budu dělat, kolik za to budu brát atd. Každý sám za sebe si musí říct - mám se dobře nebo špatně a chci nebo nechci s tím něco dělat. A když prostě nechci, tak se holt zřejmě v budoucnu budu mít hůž než lidé, kteří sic momentálně ve stejné situaci, do toho jdou. Oni se někam zřejmě posunou, já zůstanu šedivý, obyčejný, průměrný. A a tom, jaký je mezi těmito dvěma skupinami poměr, si každý udělá jednoduše ve svém okolí.
A každý v každé situaci může udělat něco, aby se prostě měl potenciálně líp. I ve svém okolí mám lidi, kteří sice tvrdí, že to z nějakého důvodu nejde, ale obvykle je to jen kombinace lenosti a strachu opustit něco zaběhnutého.
Na druhou stranu jsem upřímně rád, že takových aktivních a schopných lidí je tady málo, protože pak se ta aktivní menšina prosazuje mnohem snáz.
-
Ghi (neregistrovaný)
To nevím, v jaké společnosti to žijete, asi v kategorii nevzdělaných dělníků. Já znám desítky relativně čerstvých vysokoškoláků a mají se vsǐchni parádně. Platy nástupní kolem 30 tisíc, během krátké doby výrazné nárůsty platů, parádní životy, super práce, hodně peněz a spokojenost a optimismus.
-
Nevolník (neregistrovaný)
Domnívám se, že na vašem příspěvku je právě vidět že vůbec nechápete. Vy se bavíte o jednotlivcích, kteří mají zrovna štěstí. Ale štěstí může být vrtkavé.
Já uznávám také jednotlivce, proto jsem odpůrce sociálního státu a přerozdělování. Věřím, že tímto způsobem lze dosáhnout kvalitnějšího a stabilnějšího stavu celé společnosti mnohem snáze a rychleji, než jinými cestami.
Stabilita ve společnosti, a celkový vysoký standard života, znamená, že i když vás štěstí opustí nikdy na tom nebude tak špatně. Zaměstnavatel vám nebude nabízet nedůstojnou mzdu, ubude kriminality a snáze se domůžete svých práv,...V zásadě ani nechápu co obhajujete, za čím si stojíte. Vy se chlubíte, fajn, ale to je vše!
Já vám říkám, že díky minulým dobám, je u nás společnost v nedobré kondici. V mnoha směrech. Nechci to pitvat bylo by to na dlouho. Ale přece jen si nemohu odpustit - domnívám se, že to co za komunistů Čechy přimělo obohacovat se na úkor svých sousedů a spolupracovat odporným způsobem se státem, v lidech stále je, dokonce bych řekl že to opět začalo doutnat a to je hodně špatné.
Rodiny nemají dostatečné finanční rezervy a současné podmínky, které nastoluje vláda svými rozhodnutími, nepřínaší zlepšení.
Za ideálních podmínek by měl být stav rodin, včetně financí, nezávislý na vládě, to pokud neuznáváte nemá další diskuse smysl. -
Fany (neregistrovaný)
Již mnoho let žiji na vesnici, kde i podnikám. Znám zdejší problémy mnohem lépe, než kecy rádoby advokátů chudých. I na těch menších městech jsou supermarkety i tam jsou vozíky plné. Žádnou bídu, hlad a utrpení tam neuvidíte. Doporučuji nekoukat na Novu a nečíst Blesk a vytáhnout paty z Prahy a na tu vesnici se podívat. Sice ne všude jsou opravené baráky, ale ta změna je obrovská. Ovšem ten, kdo tu žije léta, ten ji tolik nepozoruje. Vidí ji ti, kteří zde dlouho nepobývají.
-
Pavel (neregistrovaný)
Nu, tak to pane kolego nezijeme asi stejne. Ano, pravdou je, ze vylozene chudych lidi je tu minimum. Chudych ve smyslu, ze nemaji co jist treba. Ale spousta lidi zije na hranici, kdy treba musi za nekolik tisic poridit nakupy pro celou rodinu. Netahejte sem porad ty plne voziky. To je normalni stav i pro chude. Prece nebudu jezdit do hypace za mestem s igelitkou. Spise se podivejte, co v tech vozikach je. Zdrave, kvalitni a tudiz drazsi stravy je tam mnohem mene, nez by se vzhledem k jejich frekvenci dalo cekat. JSou tam veci ve slevach a veci levne. Neziju na vesnici, ale ve meste a musim rici, ze voziky uz tu zdaleka nejsou tak plne jako treba pred peti lety. Ano je tu krize a je tu i chudoba. Zatim to jeste jde, ale uvidime za rok, za dva.
-
TVK (neregistrovaný)
A přesně o tom je mj. i tento článek. Pokud mi můj méně naplněný košík nevadí, tak se spolehnu na vládu, parlament, místní samosprávu, boha nebo nevím koho a budu doufat, že udělají něco, aby se najednou 10M lidí v Česku mělo dobře.
A nebo mi to vadí a stanovím si nějaký cíl a začnu prot to sám něco dělat. Např. že za 2 roky chci mít ten diskutovaný košík o polovičku plnější a to výhradně kvalitním zbožím a že si pro ten nákup chci dojet novým autem. Jen stěžování a konstatování faktů ale k tomu nikomu asi nepomůže.
Pokud ale znáte jiné řešení, sem s ním, protože budu rád, když někdo výrazně zlepší kvalitu mého života bez toho, abych tomu musel věnovat práci, čas a peníze já osobně.
ČLÁNKY DO MAILU