Ten "Ugandský experiment" podle mě neodpovídá tomu, co známe my tady v Evropě pod pojmem "sociální dávka", ale spíš jde o to, co nazýváme "grantem".
Jako takový asi funguje a má realistické závěry, ale s našimi "sociálními dávkami" nemá mnoho společného.
Řídit by se tím mohly třeba granty na výzkum (ale ty by se neměly dávat soukromým společnostem tvořícím zisk, jak tomu je dnes - raději mladým vědcům a výzkumníkům).
Osobně se mi projekt S-karet líbil. Ne samozřejmě v té doslovné formě, ale už jenom to, že by byla větší kontrola, to bylo dobré. Stát by měl mít právo rozhodovat, jak a kam se jeho peníze dostanou. Je jasné, že třeba invalidé asi budou mít problém s přístupem k bankomatům a i důchodci, ale to by se mělo řešit jinak. Jsem stoprocentní skeptik v tom smyslu, že kdyby se třeba romské většině vyplatily peníze najednou v hotovosti, druhý den nemají nic. Dával bych to tedy postupně pouze ve formě třeba obědů na jednom místě, platit za ubytovny přímo, zpětně a kontrolovat zejména, jak jsou obsazeny a hlavně, podmínit ty dávky nějakou aktivitou. To je nezbytné, jinak tady eskalace konfliktů a ze Slovenska už se sem dostávají vzory, jak by to mohlo dopadnout.
Jak ten výzkum zpochybnil "klišé o rybě a udici"? Vždyť ti lidé dostali peníze explicitně na udici, ne na rybu, a ještě prošli sítem vyhodnocujícím jejich nápady, jak tu udici udělat, a spolehlivost. Jediné, co plyne z toho výzkumu, je to,že je jedno, jestli někomu dám udici nebo prostředky na její získání. Ale rybu s udicí to v žádném případě neporovnává.