Asi pro podnik je to nutné, ale pro domácnost si myslím, že je zbytečné evidovat i tak malé, resp. velké položky, jako je třeba kredit na telefonním účtu, peníze v prasátku, v peněžence a nebo nebo něco podobného. Já mám velmi dobrý přehled o všech svých penězích a moje rozlišovací úroveň je cca 500 korun. Po tuto hodnotu to budď neřeším a nebo zaokrouhluji. Mohl bych jít tak maximálně na stovku, ale to už bych musel hodně věcí evidovat. Ale počítat třeba zaplacený kredit za telefon a nebo počet poštovných známek na koruny, to je opruz. Co s tím? To je jako dělat odpisy třeba z televize. Neznám nikoho, kdo by to pojímal až takto...
Taky neznám nikoho, kdo by to pojímal takto, ani sebe...
Některé odstavce jsem zřejmě špatně formuloval. Odstavec o telefonním kreditu jsem ukončil poznámkou o tom, že tuto možnost zmiňuji jen pro úplnost, a že v praxi bude každému jedno, jestli své peníze odepíše ihned. Až budu psát další článek, přesunu tuto poznámku na začátek odstavce.
Telefon jsem zmiňoval možná proto, abych uvedl nějaký příklad obecně známé předplacené služby. Účetně podobných služeb se na internetu v poslední době objevuje poměrně hodně. Sám mám takové účty dva - mohu si za peníze na nich nakoupit (knihy, strojový čas), nebo účet zrušit a peníze poslat zpět na běžný účet. Ty peníze jsou likvidní, mám je v evidenci.
Moje rozlišovací schopnost o penězích je taky v řádu stokorun. Na bankovních účtech je to na haléř přesně, v peněžence je to horší. Řeším to tak, že když mi účetnictví jednou měsíčně připomene naplánovanou inventuru peněženky, naúčtuji rozdíl na účet "Nevím kam to šlo".