Tahle kombinace je velmi nebezpečná a zavádějící.
Je velmi ošidné považovat za aktiva některé věci, které uvádíte:
- kredit v telefonu je sice formálně aktivum, ale velmi nelikvidní (zkuste přesvědčit mobilního operátora, aby ho vykoupil zpátky)
- půjčka sousedce je sice taky formálně aktivum, ale velmi rizikové (když si sousedka půjčuje na nakrmení dětí, z čeho Vám asi zaplatí)
- takový 2 roky starý počítač je samozřejmě taky aktivum, ale rozhodně už ne v pořizovací ceně
Aby Vaše účetnictví mělo reálnou vypovídací hodnotu, musel byste ke každému aktivu tohoto typu vytvářet opravné položky, resp. ho průběžně odepisovat.
Pro běžnou domácnost úplně evidovat příjmy, výdaje a stabilní položky aktiv (finanční rezervy). Zabývat se zůstatkem na běžném účtu nemá smysl. Běžná domácnost má pasiva propojená s výdaji (měsíční splátka hypotéky, kreditní karty atd.).
Taktéž si myslím, že je metoda popsaná v článku zbytečně složitá.
Hlavně když použiju aktiva, které hodnotou mnohonásobně převyšují mé běžné příjmy a výdaje (třeba ten byt, auto atd.), tak mi budou i drobné změny v reálné hodnotě těchto věcí mohutně mávat s celkovou bilancí nahoru a dolů, přitom to pro mě ovšem v podstatě vůbec nic neznamená, jsou to jen vysoce teoretická čísla.
Podle mě je do důsledků vedené domácí podvojné účetnictví je jistě hezké pro milovníky grafů, analýz a statistik, ale reálně nepřináší mnoho užitečných informací.
Ale kdokoliv jiný to může vidět jinak.