Taková je doba, tací jsou lidé. Gabriela Hájková "školila" řadovou zaměstnankyni pošty, která problém nezpůsobila a která měla velký podíl na jeho vyřešení.
Naopak nechala v klidu a spokojenosti zaměstnance pošty, kteří problém způsobili, ať již opomenutím nalepení štítku (to mi nevadí), nebo (a to mi vadí) nastavením systému, který si neumí poradit s (hádám že) úplně obyčejným opomenutím, kterých se nutně musí stávat, při množství úkonů při činnosti pošty, spousta.
Těžko se potom divit, že od jakéhokoli problému potom dávají běžní zaměstnanci (nejen pošty) ruce pryč. Vždyť si to peklo lidé, i Gabriela Hájková, dělají sami.
No, když to porovnám se zákaznickým servisem naší firmy, tak na supportu sedí lidé, kteří s vývojem a výrobou našich výrobků nemají absolutně nic společného. Přesto právě oni sbírají všechny stížností a oni je řeší se zákazníky. Samozřejmě, pro jejich řešení mají k dispozici celý tým lidí, kteří už opravdu mají co společného s vývojem a produkcí, ale podle pravidel firmy s těmito lidmi zákazník nesmí nikdy přijít do styku. Takže paní Hájková do dělala dobře - stěžovala si u pracovníka, který je k tomu určen. Jaká je vnitřní struktura a procesy ČP ji vůbec nemusí zajímat. A pokud to nefunguje, tak zase vynadá jen a pouze tomu, kdo tvoří tento interface pro klienty.
Vysvětlím: princip fungování "supportu" je u ČP a tvé firmy úplně stejný.
Já hovořím o tom, že vylévat si flustraci na člověku, který není viníkem je nejen neslušné, ale i kontraproduktivní - propříště takový člověk problém tvůj (nebo paní Hájkové, nebo můj) řešit po takovém setkání nebude, namísto toho se bude striktně držet "procesů a směrnic".
To nemá se znalostmi "vnitřní struktura a procesy" nic společného - tedy kromě elementární znalosti, že u firmy se stovkami a více zaměstnanci tyto věci človíček na přepážce netvoří. Na což stačí pouhý "selský rozum".
A pro logicky uvažujícího člověka není rozdílu, mezi ČP a tvojí firmou.
Ten člověk na supportu je zcela zodpovědný za to, že problém předá k řešení, a to to správné osobě, že klientovi vysvětlí, v čem je problém, jak bude řešen a jako dlouho to bude trvat a je také zodpovědný za průběžné informování klienta o stavu řešení jeho problému. Pokud toto nedělá, klient mu vynadá (a někdy opravdu dost ostře) plným právem. To samé platí pro paní za přepážkou ČP. Možná rozdíl mezi mojí firmou a ČP je v tom, že moje firma má na rychlém vyřešení problému a spokojeném zákazníkovi zájem, zatímco ČP je zcela fuk, kolik lidí jako moc naštve. Pak je ale jen na těch pracovnících za přepážkou, za jaký plat si nechají s*át na hlavu. Když se nikdo takový nenajde, tak možná i management pochopí, že se pod ním houpá židle.
Ostatně ani v tom druhém nejsme ve sporu: pokud nastane problém "klient mu vynadá (a někdy opravdu dost ostře)" /on ten člověk nemá žádnou pravomoc problém řešit a problému předcházet, to je to co si neuvědomuješ/... "ak je ale jen na těch pracovnících za přepážkou, za jaký plat si nechají s*át na hlavu. Když se nikdo takový nenajde, tak možná i management pochopí, že se pod ním houpá židle."
Takže sám říkáš, že ten člověk na přepážce má vůči těm co mohou něco změnit jedinou možnost komunikace: dát výpověď. Jen to ale tak vypadá, že si neuvědomuješ, co znamená co píšeš.
Tím se vracíme na začátek, a je to i uvedeno v článku: příště se na to paní vykašle. "Řešení" jak noha.
V prvé řadě je to tak, že pátrat po zásilce měl odesilatel, resp. odesilatelka. Je jasné, že autorka si celý příběh hodně přibarvila, aby se to vůbec dalo číst, přičemž hřeší i na to, že mnoho lidí neví, že v pátrání po zásilce musí být aktivní zejména odesilatel, protože přepravní smlouva byla uzavřena mezi odesilatelem a Českou poštou, nikoliv mezi adresátem a Českou poštou. Autorka však odesilatelku zmiňuje jen tak na okraj mezi řečí, takže asi až zas tak moc aktivní nebyla. Osobně bych se někým, s kým nemám uzavřenu smlouvu, ani nebavil.
Proboha, člověče, slyšel jste někdy něco o smluvním právu? To je tak, že někdo uzavře dohodu s někým jiným, že mu poskytne něco, a to většinou za úplatu. A plnění smlouvy je samozřejmě vymožitelné, pokud ho smluvní strany neposkytnou dobrovolně, a to ať už úmyslně či opomenutím. Tak že u pošty je to podobné, jako když si jdete koupit svačinu do supermarketu a následně zjistíte, že ten salám, co jste si koupil, byl zkažený. Máte zase jedině a pouze možnost to reklamovat. A mohl byste přeci říci, že když jste si ten salám koupil osobně, tak nechť ten salám je čerstvý a nezkažený, né aby vás supermarket buzeroval tím, že vám prodá zkažený, není tedy co řešit...
Logicky tim že dostanu od oodesilatele odkaz na sledování zásilky, na mně přechází ta "smlouva" s poštou. Vaše obhajoba ani výmluvy neobstojí. Odesilatel i adresát mají od pošty na netu data že balík někde je a pošta má povinnost ho doručit. Basta ! Je šumák jestli se angažuje víc adresát nebo odesilatel.
Asi jako když si pošlu kamaráda pro svačinu a on mi donese plesnivý salám s účtenkou. tak si to vyreklamuju s účtenkou sám.