Opravy a certifikace bytových měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody, opravy hlásičů požáru a hlásičů kouře, opravy regulátorů prostorové teploty u systémů vytápění umožňujících individuální regulaci teploty.
Opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní.
Opravy kamen na pevná paliva, plyn a elektřinu, kouřovodů, kotlů etážového topení na elektřinu, kapalná a plynná paliva, kouřovodů a uzavíracích a regulačních armatur a ovládacích termostatů etážového topení; nepovažují se však za ně opravy radiátorů a rozvodů ústředního topení.
To nejsou opravy uvolněné kliky u dveří. A to se potom pronajímatelé diví, že chce každý dnes do vlastního. Bodejť by ne, ve vlastním si člověk koupí pořádný plynový kotel, sporák, splachovač... a má klid. V nájmu opravuje cizí kotel, ten nejlevnější šmejd, který majitel koupil aby ušetřil, protože opravy stejně platí nájemník.
Jsme laciný stát s nízkou kupní sílou. Ne každý pronajímá v Praze. Když pronajímáte v okresním městě, je vaše "marže" (jestli se to tak vůbec dá u nájemného nazvat) třeba jen 2000 Kč, z toho si zaplatíte pojištění, nějaké další náklady (daň z příjmu, drobné opravy, transakční náklady spojené s koupí bytu). Sám tři byty pronajímám ve městě s 40 tis. obyvatel a taková je tu situace. Těžko můžu nájemníkovi koupit elektrospotřebiče za 100 tisíc a přestavět za 200 tisíc umakartové jádro za cihlu. Samozřejmě ceny bytů se tu pohybují mezi 500-800 tis. Kč, v Praze jsou 5-7 násobné, tak i nájemné je 5-7 násobné, jen konstatuji fakta.
Snažím se nájemníkům vycházet ve všem vstříc a nevymýšlím si blbosti a obstrukce (běžnou praxí je tu třeba protizákonné zakazování trvalého bydliště s čímž já nemám vůbec žádný problém, nebo pronajímatelé dávají nižší počet klíčů, já dávám vždy o dva navíc). Jediné, co po nájemnících chci, aby při odstěhování - pokud si předtím vymalovali stěny barevně - aby vybílili.
A co to mění, nebo čím to doplňuje řečené? Jen tím potvrzuješ, byť zjevně nechtěně, řečené. Jak to bylo v tom filmu "Vlk taky sliboval".
Na výsledcích to nic nemění. A výsledky hovoří. Ne tvé sliby, odůvodňování, chvástání a plácání nesmyslů o 100.000 Kč za spotřebiče.
Ale děkuji za připomínku, i to malování si musí nájemník k nákladům ještě navrch připočíst, to jediné je přínosné, dobrodinče a lidumile s třemi klíči.
Když hlupák neví co by plácl, vždy zůstává závist. Jó, to je jistota.
Dokonce se ani ve své omezenosti nezatěžuje maličkostmi, jestli je co závidět. Závist, a to mu stačí.
A má-li hlupák celých pět tříd základky, je to vzdělanec. A vzdělanec mluví celou větou: "Závist je svině co?" (Gramatikou se nezabývá, ty čárky se berou až v šesté, a to už byl "v praxi".)
No, já bych řekl, že vám naprosto nic nebrání, než si pořídit skutečně vlastní bydlení. Nikdo nikoho nenutí, aby žil v nájmu. Asi takto: Když nám skončí nájemník v bytě, který máme po rodičích, tak dáme inzerát. A neumíte si představit, jak se v podstatě "trhají dveře". Když se "trhat" nebudou, tak nám nic jiného nezbude, než ten byt prodat či se ho nějak jinak zbavit. Samozřejmě, dokud tedy některé z našich dětí nedospěje a neprojeví zájem o byt a nedoloží možnost si ho sám financovat. Pokud tedy někdo chce žít v pronajatém bytě, tak holt se musí smířit s pravidly, která jsou stanovena, eventuálně nasmlouvána.
Jinak souhlasím s tím, že z konce vašeho příspěvku nečiší nic jiného, než závist.
Abych to vrátil k tématu článku, tak bych podotkl, že trochu opomíjíte (v článku uvedený) limit nákladů jak roční, tak na jednotlivou opravu.
Z osobní zkušenosti mohu například konstatovat, že pravidelná roční kontrola kotle či oprava plynových kamen vesměs spolehlivě přesáhne limit (i po jeho zvýšení na 1000 korun), to samé se týká řady dalších věcí. Nakonec z toho zbydou opravdu spíš ty "drobné opravy", které na nájemce patří logicky.
Prostorů ke sporům vidím více trochu jinde, třeba dohadování o cenu opravy a její nezbytnost, tam není složité si představit řadu velmi "veselých" situací.
Technická poznámka: On ten limit odpovídá, řekněme u bytu velikosti 2+kk, až 10% skrytému zvýšení nájmu. A to hovořím jen o penězích, k tomu promarněný čas, nutnost brát si dovolenou atd. Ono brát si dovolenou jen kvůli tomu, že majitel je hovado, a je mu to jedno, že koupil to nejlevnější. Svého času to ještě vylepšovali tím, že řemeslníkům, asi jim přeci jen bylo stydno, lhali o regulovaném nájmu. To člověka nenapadne, ale když řemeslník prohodí "a co by jste chtěli za regulovaný nájem", tak jsme se pobavili, o skutečném nájmu, a co mu nalhali.
Ona jedna věc je, aby se lidé k majetku chovali slušně, aby nebuzerovali s každou drobností, s uvolněným šroubkem v klice. A druhá věc je, že tento systém motivuje majitele k "šetření" na úkor nájemníka. A ten se je tomu nucen přizpůsobit.
Tu cenu bych viděl jako menší problém, tu ať odsouhlasí majitel bytu. Ale opět, zabere to spoustu času a energie.
A výsledek je, jaký je: každý chce do vlastního. Tedy kromě těch největších zoufalců, kteří nic nemají, a nikdo jim nic nepůjčí. Tedy ne že by šlo o nějakou touhu po svém hradě, ale že "to" už nechtějí zažít znova.
Ta situace je dnes šílená, právě kvůli chování pronajímatelů. A to říkám z pohledu člověka, který nejen několika pronájmy prošel, ale i pronajímal. Už v rodině nic nepronajímáme, vše jsme prodali. Jakmile skončila Klausovská inflace kolem roku 2000, začaly být dostupné hypotéky a SS, tak nastal velký úprk, vybičovaný právě zkušenostmi, a kolem roku 2010 už zůstaly na trhu mezi zájemci o pronájem jen zoufalci.
Poptávka po nájemních bytech byla, je a bude. Například skupina mladých lidí, kteří ještě nemají bonitu na to, aby jim někdo přiklepnul hypotéku (1-5 let nájmu). Studenti, lidé po rozchodech s partnery, cizinci a migranti za prací atd.
Podstatný je ale rozdíl mezi běžnou údržbou bytu a drobnými opravami. Drobné opravy jsou zastropovány 1000kč za jednu opravu a 100kč x m2 za rok v součtu. Běžná údržba bytu ale zastropována nikterak není. Takže pronajímatel zejména neplatí: malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům.
Jistě, jenže problém je v tom, že jakmile se ten mladý slušný člověk trochu rozkouká, finančně zmátoří, tak jen málokterý z nich má takové zkušenosti s pronajímateli, že kouká utéci do vlastního. Jak říkal jeden takový člověk, když po 5-ti letech v pronájmech kupoval vlastní byt, "nejlepší reklama na vlastní bydlení je prožít několik let po pronájmech".
Sám jsem po pronájmech bydlel, i spousta mých známých, a z dost širokého okruhu lidí nevyhnalo chování pronajímatelů jen dva.
" Drobné opravy jsou zastropovány 1000kč za jednu opravu a 100kč x m2 za rok v součtu."
Vodní baterie 500,-, sprchová 750,- nefunkční wafky - výměna piezozapalovače + vyčištění 850,-, limit pro byt 50m2 je 6.000,- ročně.
Platíš za opravy něčeho, za co zároveň platíš nájem. Platíš tudíž 2x. A ono to časem přestane nájemníka bavit.
Ačkoli si nejsem jistý, jestli se chceš bavit vážně, když argumentuješ takovými absurditami, že pronajímatel neplatí čištění podlah, opravu omítek apod.
Četl jste ten zákon a odkazovanou vládní vyhlášku? Bavím se zcela vážně. Už jste někdy pronajímal svou nemovitost?
Součástí běžné nájemní smlouvy je větička, že se nájemní vztah řídí platnými zákony. Ono by to tam ani nemuselo být, ale je slušnost se zmínit. Mezi to samozřejmě patří i článkem zmiňovaný zákon a vládní vyhláška. Takže s těmito výdaji musí nájemník počítat a neměl by se divit, když tuto povinnost bude pronajímatel vyžadovat.
Proč se ptáš na tyhle věci? Copak zpochybňuji, že to v zákoně je? Nezpochybňuji. Potom ale tvé otázky nedávají smysl.
Nikdo se s tebou nehádá, že to v zákoně je. Já ti jen napsal, co to znamená.
"Už jste někdy pronajímal svou nemovitost?"
Ano, pronajímal. V rodině už od roku 1989, takže pravděpodobně déle, nežli ty.
A zároveň jsem byl i na opačné straně, tedy nájemce. Velmi pravděpodobně, na rozdíl od tebe.
Smlouva se musí řídit platnými zákony, o to se s tebou také nikdo nehádá. Jen jsem ti napsal, co to znamená. Nájem není pro slušné nájemníky atraktivní.
Zároveň zákon nebrání pronajímateli, aby si smlouvu upravil jinak, v zákonných mezích. Tedy není tvojí povinností po nájemníkovi vyžadovat, aby si opravy kotle do 1000 Kč platil sám. Zákon říká, že maximum co smíš vyžadovat je 1000 Kč.
Nakonec, dělej si co chceš. Sám sobě si škodíš. Mě už je to jedno, my už jsme s pronajímáním skončili, nám už svým chováním neškodíš.
Co nechápeš na slovu "pravděpodobně"? To je potom jakákoli domluva obtížná, až nemožná.
Ale pochlub se, od kdy pronajímáš. Ostatně i zde mohu sloužit, známá, bývalá statkářka, pronajímala v letech 1948 - 1988, takže i zde mám povědomí. No, ono nemá smysl machrovat, reagoval jsem tímto na napadání "závist" a podobné.
Že si škodíš, to je fakt. Viz. nářky pronajímatelů, ale hlavně statistika. Ten úprk do vlastního, a to i po odečtení privatizace státních (obecních) bytů, je toho důkazem. A logika se zde pěkně vzájemně potvrzuje se statistikou i zkušeností. Utíkají ti solidnější, zbývají ti horší, ty pokoro.
Už se jenom bavím, samá domněnka...
"Inu, znám jednoho majitele dvou činžáků, a ten se chová úplně jinak, nežli ty. "
"Že si škodíš, to je fakt."
Spíš to potvrzuje, že se společnost po minulém režimu zase srovnává do normálu. Lidé zase nabývají majetky. Tím se snižuje počet potenciálních nájemníků a dalo by se souhlasit s tím, že klesá podíl těch "solidních".
Položím ale opět stejnou otázku: Zajímalo by mě, podle čeho soudíte, že nájem není pro slušné nájemníky atraktivní?
Tedy kromě těch největších zoufalců, kteří nic nemají, a nikdo jim nic nepůjčí.
Krasny vysledek propagandy. Nejvetsi zoufalci jsou prave ti s hypotekou, protoze nejen ze nic nemaji, ale jeste maji jen dluhy. Pritom nekolik desitek let nevi, zda neskonci nejen bez bytu, ale i se stale nesplacenym dluhem. A staci k tomu opravdu malo. Moznost se nekdy prestehovat je pak prakticky nulova.
Ze je chovani vetsiny pronajimatelu hrozne je pravda, podle toho ale take nelezaji stale stejne problematicke najemniky, protoze o jine nestoji. Coz odpovida socialni skupine ze ktere pochazi (byvali vekslaci a podobne).
Budu s Vámi souhlasit v tom, že dobrého nájemníka je těžké najít. Stejně tak špatně se asi hledá i dobrý pronajímatel. Jenže postavení pronajímatele je rozhodně horší, dává všanc svůj majetek.
Mám kamarády, kteří se nemají špatně. Neměli by problém si z fleku koupit byt. Ale v nájmu jsou spokojeni, protože jim to dává svobodu. Svobodu se kdykoliv odstěhovat od podivných sousedů, za prací, prostě někam jinam. Stejně tak mám kamarády, kteří si pořídili na hypotéku byt. Ale nevšiml jsem si, že by to byly nějací nesvobodní chudáci. Když budou chtít, prostě se přestěhují jinam. Možnosti jsou, jen nesmí být člověk línej.
Jo, znal jsem jednoho, ten nebyl línej. A tak se stěhoval za 5 let 6x. Ale potom asi zlenivěl, a tak si koupil vlastní byt, kde už asi 10 let spokojeně bydlí.
Jo, majitel dává všanc svůj majetek. A nájemce zase své peníze a kus svého života, který mu může mizerný pronajímatel zkazit. Ostatně cože to vlastně ten majitel dává všanc? Majetek má pojištěn, škody jsou vymahatelné, takže vlastně dává všanc jen odvar toho, co pronajímatel. Tedy svůj čas, a možný ušlý zisk, nervy při řešení problémů.
Jenže on to řeší nějakou hodinu v týdnu, kdežto nájemník v tom žije 24/7.
Já to nezlehčuji, ale jen ti říkám, že to znám z obou stran. Když už jsi se ptal. A to jsme dokonce měli jednoho nájemníka, který neplatil a dostal za dvojnásobnou vraždu 25 let.
Šmarjá panno! Já mu napíši co znamená "dávat všanc", a on na to znovu prskne již prsknuté. Nepochopil, nebo nechce pochopit. Ono je to ve výsledku jedno.
Inu, znám jednoho majitele dvou činžáků, a ten se chová úplně jinak, nežli ty. (Ale je to bohužel jeden ze dvou slušných majitelů, ze záplavy neslušných.) Ten takové výlevy nemá, dává slušné smlouvy, takže má nájemníky na doporučení, a nemá problém. (Jediný problém co mám je, že letos jsme s ním popili, a 3 hodiny ráno, to už pro mě není.)
Prý všanc!
No, on dneska si řemeslník řekne 1000 Kč jen za "Dobrý den", takže do 1000 Kč se nevejde žádná oprava, kterou si neděláte sám.
A nechápu, v jaké pastoušce bydlíte, že tam máte takové náklady na opravy. Já za osm let jsem měnil ventilátory na záchodě a v koupelně (platil majitel) a ze svého jen prasklé žárovky a tři vypínače. Jak docilujete takových vysokých a trvalých nákladů na opravy?