Hlavní navigace

Francie: Nový prezident, staré problémy…

Autor: Depositphotos
Petr Dufek

Po francouzských prezidentských volbách nastává krátké období klidu, než ve Francii přijdou na řadu další volby, ty parlamentní. Na nich se ukáže, co vlastně mohou nejen trhy očekávat od nového prezidenta, jež se včera ujal svého úřadu.

Po francouzských prezidentských volbách nastává pro eurozónu krátké období politického klidu, tedy jen do té doby, než si britská premiérka potvrdí v červnových volbách silnější mandát pro vyjednávání o brexitu a než ve Francii přijdou na řadu další volby, ty parlamentní. Právě na nich se ukáže, co vlastně mohou nejen trhy očekávat od nového prezidenta, jež se včera ujal svého úřadu. Přebral zemi s podprůměrným ekonomickým růstem, který minimálně z pohledu vývoje obchodní bilance, respektive běžného účtu platební bilance ztrácí svoji konkurenční pozici s průmyslem, který se – na rozdíl od toho německého – až příliš dlouho vyrovnával s propadem z minulé recese. Asi největší výzvou, kromě té týkající se společného evropského projektu – však pro nového prezidenta, respektive vládu, bude hned vedle podpory konkurenceschopnosti země dlouhodobě neutěšený vývoj veřejných financí.

Francie už od roku 2008 neplní maastrichtské rozpočtové kritérium a její veřejný dluh soustavně narůstá. Z 68 % HDP dosažených právě ve zmíněném roce 2008 až na aktuálních 96 %. Ale aby toto hodnocení nebylo až příliš kritické, je třeba uvést, že rok od roku se hospodaření Francie alespoň velmi pozvolna zlepšuje. Slíbené úspory ve výši 60 mld. eur během následujících pěti letech v tomto směru mohou dále pomoci, otázkou nicméně zůstává, zda k tomu – a k žádoucím reformním krokům – dostane nová hlava státu vůbec příležitost. O tom rozhodnou další volby, které přijdou na řadu už v červenci.

Nůžky mezi dynamickým Německem, které svůj dluh naopak snižuje, se tak stále rozevírají, což se nakonec projevuje na rizikové přirážce u francouzských dluhopisů dosahující na deseti letech (i přes nákupní aktivitu ECB) zhruba 45 základních bodů. Cynik by mohl říct, že snaha nového šéfa Francie prosadit společné evropské dluhopisy a přimět Německo, aby se podělilo o svůj vysoký kredit u věřitelů, vypadá z tohoto pohledu docela logicky. Už dnes bychom se mohli dozvědět, jak se nejen k tomuto staví Německo, protože první cesta nové hlavy Francie míří právě tam. A bude především jasné, zda se vytvoří nový tandem směřující k vícerychlostní federalizované Evropě, kde by rizikové přirážky u dluhopisů ztratily postupně na významu.

Našli jste v článku chybu?