Tady je ale zcela zjevny umysl zalovaneho podstrcit zalobkyni podepsat dohodu (u ktere ani duvod byt nemusi) misto vypovedi pro nadbytecnost (coz v tomto pripade o nadbytecnost neslo, a vypoved by tak byla neplatna). Pani se proste nechala nachytat, kdyz uverila, ze jde opravdu o nadbytecnost, a soud se ji nezastal.
To jsem si taky z titulku myslel, ale z článku už to tak nevyznělo. Navíc, paní pracovala jako "vedoucí personálního odboru" a tedy lze předpokládat, že na téhle pozici se v pracovním právu vyzná alespoň natolik, aby dokázala rozeznat rozvázání pracovního poměru dohodou od výpovědi pro nadbytečnost a uvědomovala si rozdíl mezi těmi dvěma.
Já přeji soudcům z ústavního soudu, aby je také někdo takhle ukázkově vyšplouchl. Vsadím se, že žalovaný podstrčil žalobkyni "výpověď" s odůvodněním, že jde o nadbytečnost a ona po podpisu s hrůzou zjistila, co vlastně podepsala.
Měla si to před podpisem přečíst, že? Ale tady nejde o přečtení, ale o právní rozbor, kterého normální smrtelník není schopen.
Kdyby to byl dělník ze skladu, tak s Vámi souhlasím.
Ale pokud vedoucí personálního oddělení podepíše dohodu, aniž si ji přečte, pak se nedivím, že firma pro ni neměla jinou "odpovídající pozici".
Personalista těžko může předjímat rozhodnutí NS, ale Zákoník práce by měl znát.