Jen se domnívám, že schopnost spočítat si, kolik mně bude stát půjčka, by měla patřit k základům vzdělání mnohem spíš, než datum, kdy skončila 3. punská válka.
V tom se shodnem, jen bych chtěl upozornit na slovíčko ODPOVĚDNOST. Dnes jsou lidé schopni soudit se (a hnát to třeba do Štrasburku), že jim bylo dovoleno se zadlužit. Jinak moje babička (1894) se základním vzdělání měla zásadu:“nic není zadarmo“ apod. A co třeba jeden můj známý měl nabídku na půjčku 30.000 Kč, s měsíční splátkou 599 Kč, ovšem jak dlouho to bude splácet nevěděl. A nač je nějaká finanční gramotnost jisté národnostní menšině, která si myslí, že peníze (dávky) se berou na poště?
Stando - zlatá slova. S tímto vzděláváním by se mělo začínat již ve škole, namísto spousty pro život naprosto nepotřebných věcí. A pak by se měl pochopitelně každý podle svých schopností, možností a potřeb dovzdělávat v tomto oboru průběžně celý život.
Já se domnívám, že většina lidí co se dostali do finančních potíží, tak má znalosti i matematické schopnosti si to spočítat. Proč šli počátkem devadesátých let tisíce lidí do řetězových her (pyramidy, letadla) i když si dokázaly spočítat (stačí základní škola), že pokud by to fungovalo tak, po pár kolech nebudou stačit lidé v republice a po několika dalších na zeměkouli? K čemu bude někomu vědět ze školy co je to dividenda, když podepíše koncem roku smlouvu o stavebním spoření, aby dostal tu podporu 3.000 Kč, a je překvapen, že musí ještě ten rok uložit 20.000 Kč + 1% z cílové částky (že 1% z 300.000 jsou 3.000 sice spočítat umí, ale nějak ho to ani nezajímá a pak se diví)?