Názory k článku Evropa diskriminuje muže?

Ještě k bodu 2:
A byli bychom znovu v roce 1948, kdy se jedny majetky znárodnily a druhé tzv. rozkulačily, úhrnně řečeno, rozkradlo se, co šlo, a ti chudí z toho stejně nic neměli, jenom se 40 let domnívali, že vládnou. Jako v tom vtipu, kdy si americký dělník ráno hodí na talíř dvě vejce do skla, sedne do cadillacu a jede se nechat vykořisťovat, zatímco český dělník ráno hodí dvě vejce do trenýrek, sedne do tramvaje a jede vládnout (promiňte mi ten neučesaný výraz, ale pokud bych ho učesala, vtip by ztratil pointu).

K bodu 4:

S tím zlatým standardem máte pravdu. Třeba by byl i modofikovaný. Určité množství peněz v oběhu by muselo být kryto zlatými rezervami. A nejde jenom o bankovky, jde i o peníze na účtech...

Zlata na toto nemá dost žádná země. Buď by muselo ono množžství penez klesnout, nebo by centrální banka byla nucena nakoupit zlato.

Zlatý standard nevidím jako reálnou ani jako dobrou možnost. Byl otestován i v minulosti a neosvědčil se zejména pro nepružnost. Jednou z peněžních potíží vedle inflace se začíná rozmáhat deflace, která může mít stejné, ne-li horší, následky. A zlato při omezené produkci zlata a rostoucí produkci ostatních statků a služeb by k deflaci pravděpodobně vedlo.

Navíc - i zlaté a stříbrné mince byly znehodnocovány.

Potřeba "zlatem krytých peněj" je projevem nedůvěry k vydavateli oběživa. Bude vám stačit jeho slovo či účetnictví, které bude tvrdit, že ho má dostatek na krytí celé emise? Pochybuji... zvláště ve světle případů účetních podvodů. Že peníze nejsou kryté zjistíte, až je budete chtít směnit za zlato.

Měny kryté zlatem nebo stříbrem existovaly na světě po tisíce let.


Kde se zlatý standard neosvědčil? Prosím o příklady - dlouhodobá inflace, růst HDP...

Vezměte inflaci. Za posledních 30 let 19. století byla v USA KUMULATIVNĚ 3% - za existence zlatého standardu. To máme nyní za rok. Tak kde je přínos?

Účetní podvody firmy dělají, provalilo se to. Co když kreativní účetnictví provozují i státy? každá větší firma účtuje v podvojném účetnictví a podléhá auditu. Kdo audituje výkazy státu (rozpočet, růst GDP, míra inflace...)?

Státní rozpočet je ve své podstatě jednoduché účetnictví... Jak by asi vypadaly jeho výsledky v podvojném? - dohadné položky na důchodové deficity...

Těším se na odpověď

Zlaté a stříbrné mince existovaly také stovky a tisíce let, přesto je jejich vydavatelé, pevážně panovníci a jejich mincmistři, kazily. Přesné číslo Vám neřeknu, ale když jsem četl o znehodnocení mincí, připadalo mi až neuvěřitelné, že bylo takové možné. Na druhou stranu - panovníci zcela bezostyšně využívali monopolní postavení.

Nebezpečí zlatého standardu, jak jsem psal, nevidím v případné inflaci, ale naopak v deflaci, která může mít velmi závažné následky. Ekonomiky rozvinutých států se v průběhu minulého století rozrostly nebývalým způsobem, což s sebou nese také větší potřebu peněz - oběživat. Pokud bude zlata dost a jeho zásoba pro peněžní účely poroste stejně rychle, jako potřeba oběživa, pak by problém s deflací (který plyne např. z nepružností mezd a cen - lze samozřejmě diskoutovat míru) by nenastal. Nedostatek zlata pro krytí oběživa by pak mohl vést k deflaci s hospodářskou krizí. (Velmi, ale opravdu velmi stručně řečeno.)

Státy jsou hlídány nejen svými voliči (idealistický pohled), ale také okolními státy. Na českou ekonomiku již delší dobu dohlíží OECD a v neposlední řadě i Evropská unie, ekonomiky a jejich vlády jsou pod drobnohledem Světové banky a finančních trhů. Samozřejmě je možné diskutovat o kvalitě a účinnosti tohoto dohledu, nicméně tu je. (O ne zcela vyhovující kvalitě svědčí řada hospodářských krizí několika států, např. Argentiny, krize v JV Asii apod. - ale máme lepší?)

Rozpočet neodpovídá ani jednoduchému účetnictví - nejblíže z účetních výkazů má ke cash-flow, toku finanční hotovosti. To vede například k snadnému "zaměnění" provozních výdajů a investic. Do výdajů jsou zahrnuty investice v celé uskutečněné výši, nikoli jen odpisy (jako u firem). Apod.

A proč by v oběhu musely být pouze zlaté mince? Úplně by stačil, aby množství penez v ekonomice (třeba M3) muselo výt krzto rezervami centrální banky. Kdy by chtěl, by si tyto peníze vyměnil za RYZÍ zlato (mince, cihlu...) dle libosti.

Proč se bojíte pouze deflace a ne také inflace? Vždyť od vzniku Fedu v roce 1913 ztratil USD inflací 95% své hodnoty. Inflace přece také vedou k ekonomické krizi (Německo 20. let, 70. léta v USA, 80. a 90. léta v Jižní Americe...).

Riziko deflace samozřejmě nelze jednoduše eliminovat. Obávám se, že se jí nevyhneme ani za současného stavu - viz Kondratievovy dlouhodobé cykly.

Pokud však stát před příchodem deflace natiskne velké množství peněz, lze očekávat, že její projevy budou horší, než kdyby toto množství peněz navíc neexistovalo ( povede k většímu poklesu objemu peněz v ekonomice)

Co se týče dohledu - nemáme lepší, bohužel. Dělají ale ony mezinárodní instituce audity hospodaření států - nedělají.

S tím rozpočtem máte pravdu, je to přesnější. Kdyby ale stát byla firma, tak kurz měny je ekvivalent ceny akcie, GDP je ekvivalent tržeb. Pak by ale stát musel vytvářet dohadné položky na důchodovou reformu...

V 90. letech se snažila centrální banka řešit inflaci přísnou kontrolou peněžní zásoby. Došlo k tomu, že se podniky začaly vzájemně úvěrovat - a inflace rostla dál. V případě zlatého standardu by mohlo dojít k tomu, že peníze v ekonomice nebudou stačit a buď dojde k deflaci (viz výše), nebo si ekonomické subjekty poradí jinak. Přesto se domnívám, že riziko deflace by bylo příliš vysoké vzhledem k omezené těžbě zlata a jeho rostoucí potřebě v rostoucích průmyslových odvětví.

Inflace hrozí skutečně více v ekonomice "bez zlatého standardu", nicméně mírnou inflaci nevidím jako příliš škodlivou z několika důvodů. V krátkosti - umožňuje snižování mezd, jsou-li neefektivně vysoké (nejsou-li, vzrostou zároveň s inflací, nebo více), usnadňují pokles reálných cen. Nemluvě o možností využívání měnových nástrojů k povzbuzení či utlumení (nepoužívá se:-) ekonomiky. Neříkám, že jsou vždy na místě, ale v jistých případech fungují a mohou zabránit prohloubení ekonomické krize (nebo, samozřejmě, ji naopak vyvolat).

Na základě jaké teorie usuzujete, že větší množství peněz v ekonomice před nástupem deflace povede k hlubším projevům deflace? Toto tvrzení mne zaujalo. Kupříkladu monetarismus hovoří opak, podobě jako další mě známé neoklasické teorie.

S dohledem nad státy je potíž... myslím si, že vychází přímo z ekonomické teorie - když mezi dvěma ekonomy naleznete alespoň tři ekonomické názory, které jsou ve vzájemném rozporu, je obtížené sestavit dozorový orgán, který by mohl s jistotou říci, kde ten či onen stát hospodaří špatně a kde dobře. Samozřejmě v návaznosti na hospodářskou politiku.

Vaše přirovnání kursu měny k akciím a GDP k tržbám se mi líbí.

Pro každou ekonomiku by mělo existovat rovnovážné množství peněz.
Pokud je peněz v ekonomice nadbytek, dojde k projevům inflace.

V případě, že tyto nadbytečné peníze budou utraceny za zboží či služby, stoupne inflace. Pokud však tyto peníze budou směřovat na kapitálový trh či do nemovitostí, vytvoří se na tomto trhu bublina (domnívám se, že to je současnost v USA).

Čím větší je nerovnováha na některém z trhů, tím větší korekce je třeba k jejímu vyrušení a tím horší důsledky.

Dokonce se domnívám, že inflace a deflace mohou existovat současně - každá na jiném trhu. V tomto případě by mohlo dojít k velmi nepříznivé kombinaci - tedy současnému vypouštění bubliny na kapitálových trzích a v nemovitostech spolu s růstem cen komodit a spotřebitelských cen. To by donutilo Fed zvýšit úrokové sazby, což by ještě více podrylo kapitálový trh a vzheledm k zadluženosti obyvatel i firem v USA by hrozila deprese celé ekonomiky.

Nejsou to radostné vyhlídky.

:-) a pokud nedostatek, dojde k deflaci, s tím mohu jedině souhlasit.

Je ovšem otázkou, zda a do jaké míry může vzniknout nerovnováha na některém z trhů. Vysoké ceny a růst na kapitálovém trhu je rovnovážný, záleží jen na tom, zda mají akcie ad. kutečný potenciál k vysokému růstu - a firmy účetní závěrky (ač ne vždy seriozně) provádějí a nechávají auditovat.

Ovšem tím už zabíháme do teorie informace a očekávání :-).

Druhou otázkou rovnováhy trhů jsou nepružnosti a částečně nehomogenní produkt (ten ovšem nevidím jako příliš významný). Nepružnost cen se sice příliš nedotýká kapitálových trhů, ale může mít zničující důsledky na ostatních trzích.

Jsem věčný optimista, a historie ukázala, že navzdory hospodářské politice se trh prosadil (i v "socialistických" zemích), přestože někde více a někde méně. Vždyť navzdory 40 letům "temna" zažila československá ekonomika růst, i když s velkou ztrátou oproti demokratickému světu.

:-) a pokud nedostatek, dojde k deflaci, s tím mohu jedině souhlasit.

Je ovšem otázkou, zda a do jaké míry může vzniknout nerovnováha na některém z trhů. Vysoké ceny a růst na kapitálovém trhu je rovnovážný, záleží jen na tom, zda mají akcie ad. kutečný potenciál k vysokému růstu - a firmy účetní závěrky (ač ne vždy seriozně) provádějí a nechávají auditovat.

Ovšem tím už zabíháme do teorie informace a očekávání :-).

Druhou otázkou rovnováhy trhů jsou nepružnosti a částečně nehomogenní produkt (ten ovšem nevidím jako příliš významný). Nepružnost cen se sice příliš nedotýká kapitálových trhů, ale může mít zničující důsledky na ostatních trzích.

Jsem věčný optimista, a historie ukázala, že navzdory hospodářské politice se trh prosadil (i v "socialistických" zemích), přestože někde více a někde méně. Vždyť navzdory 40 letům "temna" zažila československá ekonomika růst, i když s velkou ztrátou oproti demokratickému světu.

Podle mého názoru je na amerických kapitálových trzích bublina. nynější P/E jsou cca 30, tedy hodnoty v minulosti dosahované nna vrcholu bublin (1929, 2000).

Úrokové sazby a potažmo výnosy z obligací jsou na historických minimech, s nimi spojené ceny obligací naopak na maximech.

Ceny nemovitostí jsou také velmi vysoko.

Do všech těchto trhů (jejich momořádného růstu) se promítla inflace (prudký nárůst M3 v USA od počítku 90. let). Všechny tyto trhy jsou tedy zralé na deflační vývoj.


V delším časovém horizontu očekávám pokles ceny výrobků a služeb - zejména v důsledku cenové konkurence ze strany Číny a Indie - zejména velmi levné pracovní síly.

Naopak lze očekávat růst cen komodit, neboť po nich bude poptávka stoupat.

Pokud budu porovnávat hodnotu DJIA a cenu za 1 unci zlata, dojdu k něsledujíci hodnotám: nyní cca 25. Pokud se ohlédnu do minulosti, tak při dosažení dna akciových trhů (30. léta, přelom 70. a 80. let) byla tato hodnota cca max 3:1.

Vznáším tedy otázku: Na jaké hondotě se nyní protnou ceny zlata a DJIA? Tipuji 2000-3000.

CO se týč růstu, jak se měří? Proč USA nezhrnují do inflace - CPI -ceny potravin a energií? Rázem by byla inflace větší.
Proč USA používají přepočítávání nvestic do IT přes lepší výkon - rázem investice di IT vypadají mnohonásobně větší, nežli byla reálně vynaložená hotovost. Ty peníze navíc nikdo nevydal ani nepřijal. jsou pouze fiktivní...

SOučasnou velkou zadluženost lze eliminovat v zásadě 2 způsoby: inflací či krach firem. Ani jedna varianta se mi nelíbí.

Čistá současná hodnota amerických dluhů je 44 bilionu USD (jak soičítalo jejich ministerstvo financí). Kdyby byly firmy, tak krachují.

A jsme opět na začátku - výkazy státu, kdyby vykazoval jako firma. Asi bychom se velmi divili, jak by rozvahy vypadaly (schodky penzijních systémů, nakumulovaný státní dluh...)

Vy byste si koupil akcie takto zadlužených firem, jak jsou dnes státy? Já ne. Ale měnu držet musím, proto jsem muvil o zlatém standardu jako možnosti. EMise peněz je totéž jako emise dodatečných akcií... Pokud bude přetlak nabídky akcií, co bude s jejich cenou? Spadne dolů...

S téhož se bojím i u ceny peněz - tedy inflace.

Suma sumárum, globální ekonomika nemá radostné vyhlídky.

Co Vy na to?

Pěkný přehled americké ekonomiky, s nímž lze jen souhlasit. Až na jeden bod:

Srovnáváte emisi peněz s emisí nových akcií firmy. Ano, ale jako firmy vydávají akcie, aby získaly kapitál k dalšímu rozvoji, může stát využít emise peněz k rozvinutí ekonomiky. Bohužel často bývá zneužívána.

Zadlužování ekonomik se snaží některé ekonomické teorie obhájit. Vždyť státní dluh nemusí být nikdy splacen - proč také, když stát je tu "věčně". Jen se to nesmí přehnat. Ale kde je ta míra, kdy je stát předlužený? EU se na to snaží odpovědět 60 % HDP. :-) možná to vychází z celkového daňového zatížení, které se 60ti % blíží.

Nastínil jste rozdílnou metodiku výpočtu "základních" makroekonomických veličin. Je-li inflace (či nezaměstnanost nebo GDP) počítána v každém státě jinak, nejsou údaje srovnatelné. Ale nesrovnatelnost údajů v konečném důsledku mnoho lidí netrápí.

Dymnívám se, že porovnání peněz s akciemi firmy ja na místě.

Kdyby posnik prostředky z emise akcií 'projedl', tedy nepoužil na investice, umoření části dluhu apod, domníváte se, že by taková emise byla upsána? Stát přitom takto funguje (drtivá většina nově emitovaných penez nejde ne investice) - a to už úplně pomíjím fakt, že pomocí měnového multiplikátoru se množství peněz v ekonomice zvyšuje jenom jejich pohybem v bankovním systému.

Státy přece také mohou krachovat, nebo nesplácet své zavazky - obligace carského Ruska, nyní Irák...

Navíc v jejich číslech nejsou zahrnuty všechny dluhy - viz současné hodnota budoucích dluhů USA 44 bilionů USD. Rázem by jejich dluh nebyl do 60% GDP ale 400%. Obávám se, že podobně by dopadly i Evropské země...

Pokud by státy sestavoval rozvahy, musely by je vykázat...

Američané nedávno oznámili výpověd na 30-ti leté obligace emitované v roce 1979 s tím, že je splatí ihned nebo přestanou platit z nich úroky - cca 9,5%. Proč asi?

Inflace a GDP jsou běžně porovnávány v mezinárodním měřítku, proto by měly mít stejnou metodiku výpočtu, jinak porovnávám jablka a hrušky. Proto by je nesrovantelnost údajů trápit měla.

Dále metodika GDP - pokud do ní zahrnu i necashové položky, tak je uměle nadhodnoceno. Dluh totiž může být kryt pouze z cashových položek a ne z přecenění výkonu IT, započítání fiktivnívh pronájmů majitelů nemovitostí užívaných k bydlení... Když si půjdu půjčit do banky, tak banku bude zajímat můj cashový příjem. Stejné by to mělo být i se státem...

Proto se domnívám, že měna krytá zlatem, by neumožňovala takové nafouknutí bubliny a zadlužení států...

Jak jsem již napsal výše, výhled ekonomik není vybec radostný.

Ta zpráva ohledně předčasného splacení dluhopisů již byla dementována, omlouvám se.

Krytí části peněz nemá smysl. Buď všechno, nebo nic. A jak píše kolega podemnou, kdo dokáže, že příslušná centrální banka má toho zlata opravdu dost?
Jednotnou měnu naopak vidím jako lepší řešení. Je jednodušší ohlídat jednu měnu, než třeba dvacet.