Vlákno názorů k článku Dva dny s vykonavateli Exekutorského úřadu Přerov od wimpy - nesmírně výživná diskuse k článku.... odhalující míru právního...

nesmírně výživná diskuse k článku.... odhalující míru právního vědomí ve společnosti na straně jedné a úroveň zákonů na strane druhé. Dívám se na to z pohledu reality, ve které žiji a tu první stranu nepochopím asi nikdy. Musí mít plazmu, mobil aspoň za 10000,- a auto na leasing. K tomu hypotéku na byt a rozpočet tak napnutý, že stačí měsíční pracovní neschopnost a stávají se snadnou kořistí exekutora. Pracuji jako mistr ve firmě,kde mají zaměstnanci příjem cca 20 - 23 tisíc "čistého" v pravidelném termínu, bez zpoždění vyplácené mzdy.... každý měsíc mám 3 -6 telefonátů z GE či jiné banky nebo třeba Home creditu, kdy chtějí mluvit s některým z pracovníků, protože nesplácí - do smlouvy uvedli jako kontakt na zaměstnavatele mé služební číslo - s tím nemám problém. S čím mám problém je to, že jsou lidé, kteří dokáží na svůj plat nabrat tolik závazků a půjček, že dosahují 60 - 70% výše tohoto platu. Pak zaplatí ještě SIPO a nezbývá jim nic. Jen plat manželky či partnerky. Vzhledem k tomu, že jsem zaměstnavatelem pověřen vést osvětu v těchto záležitostech (počet exekucí na plat ve firmě dosáhl v poslední době 30% z celkového počtu zaměstnanců) a jako ten, kdo zaměstnancům počítá hodiny a má přehled o výši platu jsem znechucen...jak mám vysvětlit někomu, kdo si koupil loni nový mobil za 12000,- na splátky, ještě ho nesplatil a už si koupil druhý za +/- stejnou cenu a zase na splátky, že ho nepotřebuje, když jeho argument je, že na kuřárně by s chlapama nevydržel, kdyby vypadal jak socka...že ojetá 4 roky stará Audi A6 na leasing je prostě blbost a nějaká škodovka by mu stačila (odpověď je, že není žádný lůzr a "do fábky si nesednu bo nejsu p..a"). Pak lehce člověk dospěje k názoru, že s těmito "oběťmi" není potřeba mít slitování.
Druhá strana je pak systém, který umožňuje na 100-korunové dluhy generovat náklady na vymáhání se ziskem v řádech stovek%.....Ovšem stále platí, že si beru jen takové závazky, na které stačím. Při úrovni finanční gramotnosti populace ale budou mít exekutoři žně ještě řadu let...

+1
Vidím to stejně, moc pěkný komentář, škoda, že zde nelze hlasovat.

Občas se prohrabuji insolvenčním rejstříkem a když tam vidím, na co všechno si lidi napůjčovali, tak nevím, jestli se smát, nebo plakat nad naší společností. Vtipné je, že ten člověk je schopný i podepsat čestné prohlášení, že nemá žádné dluhy, aby dostal další půjčku, přitom na krku má exekutory za spotřebáky na plazmy a mobily, jak píšete výše. Lidi lžou sami sobě, myslí si, že to splatí, ale nesplatí...

Já bych půjčovat nechtěl, protože 90 % lidí, co si půjčuje, jsou podobní prolhaní lůzři a podvodníci.

Nevím, na co jsi přišel při prohrabování insolvenčním rejstříkem... Já tam vidím jen statisíce dluhů, a jediný majetek je TV, mobil, lednice, mikrovlnka, notně ojeté auto, a tu a tam ještě domácí kino.

A vždycky mne napadne, proč se ten zhovadilý bolševický soudce povolující oddlužení, absolvent VUMLu, nezeptá, kam tedy vlastně ty statisíce z půjček přišly.

Na cigára, chlast, automaty, Sportku, dovolené apod.

Protože exekutoři a insolvenční správci nejsou důslední (to by museli najmout a zaplatit detektivní kancelář...). Stačilo by obepsat velké eshopy, PPL, Českou poštu... (k čemuž mají exekutor i ins. správce zákonné oprávnění) a vyžádat si objednávky a faktury dlužníka. Pak by získali důkaz, že ta plazma, o které dlužník tvrdí, že patří sousedovi a že si ji zrovna dneska půjčil, patří opravdu dlužníkovi.
Vymáhat dluhy je titěrná a detektivní práce, samozřejmě u malých dluhů, kdy starou ledničku prodám za 200 Kč, to nemá smysl.

Děkujeme panovi kalion za ukázku, jak to vypadá, když někdo píše o něčem o čem nemá tušení.
1) Je přesně definováno kdo a jak spolupracuje s exekutory. A obeslání e-shopů, aby jim vyjeli, co si dlužník koupit, tak to je fakt úlet.
2) Pokud exekutor přikročí k exekuci bytu dlužníka a najde v bytě dlužníka drahou televizi, tak ji oblepí a pravděpodobně rovnou odveze.
Sám od sebe nebude exekutor vůbec zjišťovat, kdo je skutečný vlastník televize, proč by to dělal? A někteří exekutoři praktikují i tzv. aktivní nezájem o vlastníka. Tedy když mu předložíte doklad, že věc je někoho jiného, tak reaguje tím, že tomu dokladu něco chybí, případně on není oprávněn posuzovat pravost toho dokladu, případně ten doklad vůbec nevidí, protože se vždy otočí na druhou stranu.
A je na skutečném majiteli, jestli tu věc zpět vyhraje v loterii zvané vylučovací žaloba, nebo jestli o ni přišel.

3)Vymáhat dluhy není vůbec detektivní práce a málokdy je titěrná. To jsou promile případů, kdy je nějaký milionář, co má něco ulito v cizině a nikdo neví kde.
Vymáhání dluhů inkasními společnostmi je spíše administrativa a někdy nátlak za hranici slušného vkusu. A vymáhání dluhů exekutory je opět hlavně administrativa.

Kam přišly statisíce z půjček? Do hovadin. Před několika lety se na mne obrátila paní s prosbou o pomoc. Byla zadlužená až po uši. Začalo to tak, že dcerunce, čerstvě dovršivší 18 let, se nelíbilo, že ji rodiče drží zkrátka. To ona je přece jiný kádr, nevaž se, odvaž se, ona přece umí hospodařit lépe než její zaprdění rodiče, že? Takže se odstěhovala do bytu po babičce a roztočila kola. Tu si koupila luxusní kabelku, tu luxusní kosmetiku, tu báječné botky, co byly v té úchvatné reklamě. Když nestačily vlastní zdroje, sáhla po úvěrech a pořád se nevázala a odvazovala. Asi za tři roky byla zadlužená tak, že už jí nepůjčil ani Provident. I musela s pravdou ven. Řekla to matce, protože táta by ji zabil. Matce se zželelo pitomoučkého telátka a část dluhů převzala na sebe. Jenže dívence rychle otrnulo, zase se našly firmy, co jí půjčí, a kolotoč začal znovu, až zadlužila i matku. Dost krvavě, protože obě dohromady měly v té době dluhy už kolem 800.000,- Kč. A podotýkám, že ne u bank na rozumný úrok, ale od úvěrových společností, občas na nějakých 7- a více p.a. V této situaci měli rodiče odkupovat družstevní byt, za nějakých 120.000,- Kč. Matka ale nemohla být spoludlužník, byla zadlužená až po uši, takže se o všem dozvěděl i otec. Dopadlo to tak, že rodiče byt odkoupili, ale šel okamžitě na splátky dluhů. Tím pádem neměli rodiče kde bydlet. Otec se nakonec odstěhoval ke svým rodičům, matka taky ke svým rodičům a dcerunka v závěru přišla i o byt po babičce. Lehkovážně rozbila rodinu rodičů a prošustrovala dva byty. Za pitomosti. Stačí jako ilustrace toho, kam se milé penízky poděly? Jo, a dcerunka pracovala v call-centru s platem kolem 11.000,- Kč brutto, matka o práci přišla a pracovala na různých brigádách.

Oprava: ty úroky byly ne na 7, ale 70 a více % p.a.
A ještě dodatek: když přišel exekutor, tak luxusní kosmetika byla vpodstatě neprodejná, luxusní kabelku prodá za pár šušňů, stejně tak oblečení. Jediné, co mělo nějakou cenu, byly právě ty byty. A co jsem mluvila s exekutorem, tak jim se do prodeje movitostí ani moc nechce. Je to moc práce s minimálním výtěžkem, který pokryje sotva náklady.