"Přestože věk pro odchod do důchodu každý rok o několik měsíců roste, průměrná doba, kterou Češi tráví v důchodu, se stále prodlužuje."
Jak to můžete napsat, když ministryně práce a sociálních věcí tvrdí, že neexistuje software, kterým se dá vyhodnodit délka pobírání penze. Tak jak je potom ta průměrná doba strávená v důchodu zjištěna? :=D
Hezké :) Osobně mě překvapilo, když tohle ministryně řekla - sice to nevylučuji, ale připadá mi až ujeté, že ČSSZ v roce 2018 vede celou agendu v krabicích někde v archívech a každý měsíc ručně probírají komu poslat důchod :) Ale jinak si nelze vysvětlit její tvrzení, že by se výplata opožďovala.
To určitě nevedou, ale také je možné, že pokud někdo bere důchod už třeba 50 let, tak při vzniku elektronického systému v 90. letech se do něj zadával aktuální stav, ne datum vzniku nároku na důchod někdy v 70. letech - protože se tehdy před 20 lety nepředpokládalo, že to někdy k něčemu bude.
Z dnešního pohledu to bylo neprozíravé, ale zjevně to není potřebné (pokud toto je první okamžik v dějinách, kdy by ta informace byla vhodná, ale jak se ukazuje, stejně ne moc důležitá).
Tak ČSSZ k tomu vydala tiskovou zprávu: https://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2018/180822-cssz-v-databazich-eviduje-datum-priznani-duchodu-nikoliv-prvni-splatku.htm
Evidují datum přiznání důchodu. To ovšem není to samé jako termín první splátky, jak vysvětlují.
To je ale problém souseda, nikoliv systému, že si na stránkách ossz nezjistil, že o důchod může požádat až 4 měsíce předem. Kdyby tak učinil , tak v 99% případů dojde plynule k přechodu od ukončení zaměstnání k výplatě důchodu. Už to fakt není jak za totáče, že mzdovka natelila každému do hlavy, co všechno má dělat. Každý dnes má internet, možnost zjistit si potřebné údaje, co a jak dělat. Pokud jen čeká, co ostatní za něj udělají a vyřídí, je jasné, že pak třeba nemá ani na jídlo. Pokud si tedy do toho důvodu zřejmě vůbec nic nenašetřil. Také přístup. Ukončovat zaměstnání v době, kdy nemám vyřízený důchod je docela hloupost, protože dnes vznikem nároku na důchod nikdo ze zaměstnání odejít nemusí.
pěkný blábol.Při odchodu do penze posílají vždy zálohu na důchod p potom to srovnají.Moc běhání po úřadech mít neměl,zaměstnavatel to předběžně řeší v předstihu,tak to měl asi nějaký výpadek v dokladech o zaměstnání,ale to měl řeššit před podáním žádosti ale asi byl líný.Pěkný den
Jakékoli zvýšení příjmů v tomto státě okamžitě pobídne výrobce a hlavně prodejce kvelké zsražení. Malý příklad dříve velmi dobré boty u známé firmy za 1500.- dnes 3000.-, obyčejné kecky 1500. D ůchody tedy u samostatných důchodců nestačí ani na slušné boty a kde je optika, zubař a v ůbec celé zdravotnictví. Chtivost po penězích je dnes obrovská, stačí se podívat na poslance
Kecky za 1.500,-? Proboha, proč? Obyčejné letní sandály z Lidlu za 450,- Kč jsem měla 10 let a chodila v nich denně (kromě několika dnů v zimě, kdy jsem obula tenisky, taktéž z Lidlu a taktéž za 450,- káblí), než jsem musela vyhodit, neb se jim zlomila podrážka. Teď mám opět sandály z Lidlu, ale byly levnější, stály jen 250,- Kč. Drahé botky už drahně let nekupuju. Mám totiž širší chodidlo a nebavilo mne boty za 1.500,- Kč po 3 týdnech reklamovat, protože se na boku roztrhly. Nejlepší byla reklamace dosti drahých italských bot v kamenné prodejně. Po 3 týdnech se jim v ohybu na svršku přelámala kůže takovým způsobem, jako by je rozříznul žiletkou. Prodavačka je štítívě dvěma prsty uchopila a zvolala: "Vy jste v nich chodila!" Jistě, co bych v nich asi taky měla dělat, boty do rakve to nebyly. Poté jsem téměř dva měsíce čekala na vyjádření, zda byla reklamace vyřízena. Do té doby jsem musela mít jiné boty nebo jsem taky mohla chodit bosa. Mému příteli zamítl značkový obchod reklamaci bot, které vydržely měsíc. Prodavačka prohlásila, že: "přece nemůžete reklamovat boty na konci jejich životnosti". Na dotaz, jakouže mají životnost botky, které vracím po měsíci jako totálně zničené (odlepená vnitřní výstelka, zlomená podrážka a další vady), když je vracím po 4 týdnech nošení, jsem už odpověď nedostala. Reklamace byla zamítnuta. Proto od té doby kupuji boty v Lidlu. Tam problémy s reklamací nemám, vrací peníze okamžitě. Stejně tak Penny Market.
Když příjmy státu činí z 57 % zdanění práce a do důchodů jde jen čtvrtina tedy 25 %, měl by se někdo zamyslet, zda je to správně. Vymýšlí pořád a zovou reformou, že z práce rovnou do rakve, ale člověk by si zasloužil , aby za vybrané peníze ze zdanění práce se investovalo do důstojného stáří podle zásluh.
Uvádím jednu podstatnou věc proč v ČR jsou nízké důchody:
ČR vydávala na důchody toto % HDP.
Rok 2011 … 9,4%
Rok 2012 … 9,7%
Rok 2013 … 9,2%
Rok 2014 … 8,8%
Rok 2015 … 8,6%
Rok 2016 … 8,3%
Průměr EU je cca 10%. Rakousko a Francie vydávají kolem 12% svého HDP. To je důkaz, že ČR odepisuje své důchodce.
To je základní problém nízkých důchodů. Jde o politické rozhodnutí.
Autor mohl použít pro demonstraci jeho názoru tento zdroj: https://www.euro.cz/politika/podil-vydaju-na-penze-na-hdp-klesa-budoucnost-duchodu-zalezi-na-politickem-rozhodnuti-1384063, tj. nevybíral výše uvedenou řadu ve smyslu "to se mně hodí". Původní zdroj "Bulletin Vývoj hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů ČR".
Pak je otázkou, podle čeho to vybírali v tom článku. Protože je to jak jsem předpokládal, kompletní řada dává poněkud jiný obraz. Tu kompletní řadu najdete třeba zde: https://www.denik.cz/ekonomika/podil-hdp-na-penze-klesa-evropsky-trend-je-opacny-20171123.html
Z ní zjistíte, že v roce 2016 byl podíl důchodů na HDP stále vyšší, než v roce 2008. Nejde o to, že by částka na důchody klesala, naopak stoupá, ale HDP stoupá ještě víc, takže poměr klesá. Až půjde ekonomika dolů, důchody dolů nepůjdou a podíl bude zase stoupat, jako se dělo mezi roky 2007 až 2012, kdy ten podíl stoupl o více jak čtvrtinu:
1990: 7,3%
1995: 7,3%
2000: 8,0%
2005: 7,7%
2006: 7,9%
2007: 7,7%
2008: 7,9%
2009: 8,8%
2010: 8,9%
2011: 9,4%
2012: 9,7%
2013: 9,2%
2014: 8,8%
2015: 8,6%
2018: 8,3%
To není žádný problém zjistit, např tady:
https://www.czso.cz/staticke/animgraf/cz/index.html?lang=cz
V roce 1958 se narodilo 139 258 dětí. K 31.12.2017 žilo 127 765 lidí ročníku 1958, tzn. 91,7%. To "dost" čistě ze statistického hledika jsou max. 3 spolužáci ze třídy ...
O důchodech a důchodcích se píše tendenčně až štvavě. Důchody se neměly vyplácet přímo ze státního rozpočtu, ale z důchodového fondu, který vytuneloval Klaus, potažmo Sobotka, který peníze z privatizace doporučené na výplaty důchodů opět použil jiným způsobem. Všichni jsme celý život průběžným způsobem sanovali výplatu důchodů. V každém případu bychom měli obecně znát kolik se na důchody vybere a kolik jde skutečně z rozpočtu.
Když se přidává státním zaměstnancům, zdravotnímu personálu, tak všichni víme, že se jím přidá X procent. Pouze u důchodců se uvádí absolutní částka. Považuji to za nekorektní a je to vidět na celkovém vztahu společnosti k důchodcům.
Zase to je tady. Žádný důchodový fond nikdy neexistoval. Právě Klaus chtěl zavést fondový systém, a náklady mezidobí (než umřou důchodci z průběžného systému) měly pokrýt příjmy z privatizace. Žádná reforma se nekonala a příjmy z privatizace prožraly vlády ČSSD. Teď už je bohužel jakákoliv důchodová reforma nemožná, protože nejsou zdroje, které by pokryly náklady na přechod na nový systém. Takže se pojede dál močálem temným a po čase holt začnou důchodci chcípat hlady, protože na výplatu důchodů už nebudou prostředky. Já ještě snad nějaký důchod dostanu (už to není daleko), ale moje děti ani náhodou.
Peníze na důchody byly uloženy ve fabrikách, komunisti z odvodů fabriky modernizovali (pochopitelně ne všechny, ale občas postavili i novou, např. masokombinát v Písnici, ze kterého je dneska SAPA, dále fabriku na zpracování krevní plazmy, která byla v r. 1989 těsně před dokončením a o které nová garnitura usoudila, že výrobky z plazmy nebudeme potřebovat, neb všechno potřebné se doveze ze zahraničí, načež arbitráž s bechyňským Šťávou připravila státní rozpočet o několik miliard, až po mlékárnu ve Znojmě. Ne náhodou byly všechny tyto továrny zprivatizovány jako první, posléze zavřeny, aby nebyly pro naše nové západní kamarády konkurencí). Princip byl stejný jako u fondů: stát vlastní fabriky a z jejich dividend financuje důchody. Toto všechno Klaus věděl, ale přesto - snad ve vidině Nobelovy ceny za ekonomii - proběhla velká privatizece, v jejímž víru se poztrácel majetek za miliardy, které měly právě skončit v peněženkách důchodců. Takový "pirát z Prahy" Kožený by mohl vyprávět, jak rozprodal třeba Československou plavbu Labsko-Oderskou a jiné podniky. Místo toho jsme jenom slyšeli kecy o tom, jak byly všechny fabriky zastaralé a neživotaschopné. No, všechny jistě ne, i komunisti vyváželi některé komodity na Západ, a pokud fabrika vyvážela do 45 zěmí světa, tak cílovými zeměmi nebyly jen státy socialistického bloku a země spřízněné, protože tolik zemí socialistický blok neměl ani omylem.
A smutné na tom je, že nebyly jen tak nějaké výrobky, ale LEPŠÍ, než jaké dostal běžný socialistický čechoslovák.
To byla ta skutečná potupa - že se vyvezlo to nejlepší, co (třeba AZNP) dokázal udělat, a i to bylo zápaďákem označeno za aušus. Co by si asi myslel o tom "horším", které bylo určeno pro domácí a východní trhy?
Jasně, nějaké věci jako elektronové mikroskopy a tak se v ČSSR vyráběli (a nakonec vyrábějí dodnes) na světové úrovni.
To je ovšem prostým obyvatelům houby platné, když se ze západu musel dovážet i ten "blbej toaleťák".
Druhá smutná věc je, že ještě v roce 1960 se Škoda Felicia na západě velmi líbila a zřejmě ji považovali za velmi schopné vozidlo ... stejně tak třeba tramvaj Tatra T3, autobus 706 RTO udělal v Bruselu parádu stejně jako Tatra 603, o něco později lokomotiva S 489 (laminátka), ...
Jenže v roce 1988 už byly československé výrobky o 20 let zastaralé. A prakticky celé to 20-leté zaostání v průmyslovém vývoji (na který se tak rádi odkazujeme) vzniklo mezi lety 1960 a 1990.
Během 30 let o 20 let zaostat je neuvěřitelný výkon - to snad jinak dokázaly jen země, kde byla válka následovaná zemětřesením a hladomorem. V ČSSR na to stačila KSČ sama.
> Peníze na důchody byly uloženy ve fabrikách, ...
Pak jistě můžete uvést odkaz na nějaký historický dokument, kde si tehdejší vedení eviduje, kolik má ve fabrikách uloženo na důchody, což? ;)
Ano, podniky z ČSSR občas vyváželi i jinam, než do socialistického bloku. Jenže zdaleka ne všechny, jen pár výstavních skříní a za totálně podstřelené ceny, aby byly alespoň nějaké devizy. Proto nebyla tehdejší česká koruna volně směnitelná - protože jsme neměli konkurenceschopný průmysl. Pohádky o tom, jak tady byly houfně zavírány podniky "aby nekonkurovali západu" jsou jen pohádky. Tvrdá pravda je, že drtivá většina podniků nebyla konkurence schopná. A to jak technologicky, tak marketingově.
Jo, ještě jsem si vzpomněl na jeden příklad peněz uložených v našich fabrikách (a kruté yntelygence tehdejšího vedení).
V druhé polovině 80. let se soudruh Milouš Jakeš nechal slyšet, že nechápe, proč si lidi pořád stěžují, že zaostáváme v elektrotechnice, on že si nechat udělat nějaké zprávy a z nich zjistil, že jsme největší výrobci digitronek na světě (kdo neví, co je digitronka, tak to je podobné jako kdyby se chlubil, že jsme největší výrobci parních lokomotiv na světě).
Vyprávění o tom, jak v centrálně plánované a řízené ekonomice, nechávají komunisté peníze na cokoliv, je docela legrační.
Při zdanění 90% toho moc nezbylo a navíc se odváděly i odpisy z investic. Takže když chtěla byt zisková firma investovat, musela poníženě žádat svoji VHJ o přidělení peněz. šanci měli především firmy s potenciálem vyvážet na devizové trhy a dále pak firmy s vojenským programem - tedy pokud to strana schválila.
Peníze z privatizace nebyly určeny na důchody, ale na likvidaci starých ekologických škod, které způsobila socialistická ekonomika - a že jich bylo.
Fabriky byly sice životaschopné, ale jenom v socialistické ekonomice. V konkurenci se západní konkurenci konkurovali jenom cenou, pokud vůbec. krásně se to ukázalo v porevoluční době, kdy lidé kupovali primárně zboží z dovozu. Proč asi ?
Karel Gott před časem brečel v televizi, že mu vyměřili důchod pár stovek. Ale cudně už neprozradil, že si celý život neplatil důchodové pojištění (to mohli ti, co se považovali za umělce, už za komunistů, s tím, že v důchodu budou žit z tantiém), takže i těch pár stovek je pro něj až příliš.
Tak on určitě pracoval, než začal zpívat, a pak se ta svobodná povolání někdy v 90. letech zrušila, takže pak už zase platil. A opravdu nevím jak je to se započítáním doby, kdy měl svobodné povolání, do nároku na důchod. Nicméně když tenkrát brečel v televizi, tak ten důchod, co dostal, odpovídal základní výměře důchodu.
Než to, že dva lidé berou důchod nad 100 000, mi připadne mnohem podstatnější (a děsivější) informace, že já sám už nebudu mít možnost brát důchod větší než těch cca 30 000. A nejde tu vůbec o to, zda bych na takovou částku skutečně dosáhl či ne, ale že už dopředu vím, že víc mít prostě nebudu a basta.
Ano, vím, že je tu problém se stárnutím obyvatelstva, že je to potřeba nějak řešit, a že se nelze spoléhat jen na státní důchod. Nicméně i tak to bere motivaci se o cokoliv snažit, protože výše odvodů, pokud vím, zastropovaná není? A tak od určité příjmové hranice už ztrácí smysl snažit se vydělávat víc, když podstatná část z mých příjmu půjde vniveč místo toho, abych je mohl investovat do svého vlastního zabezpečení (třetí pilíř, fondy apod.). Je to vlastně hodně dobře skrytá daňová progrese, protože zdravotní a sociální pojištění mají de facto podobu daně.
Jistotu chudoby jsme tu měli kolik let a stejně jsme se nepoučili. Stále je tu zřejmě mnoho lidí, kteří pouhou možnost vydělat si peníze raději vymění za jistotu, že soused se nebude mít lépe než já, byť oba budeme mít holou p***l. 30 000 jsou možná pro důchodce poměrně slušné peníze dnes, ale co za takových 30 let?