Vlákno názorů k článku Důchod vnímáme jako začátek finančních problémů od Nemo - Až do příchodu této "nečasovy" vlády, pokud nepřispíval...

Na druhé místo bych dal společenské efekty:

1) Dvě děti jsou společensky vnímány jako "standard" a tří už "něco navíc". Což na reprodukci nestačí.

2) Lidé se identifikují s vyšší společenskou třídou, než na kterou opravdu mají (částečně pod vlivem "konzumních" reklam). A podle ní chtějí žít oni a chtějí její komfort poskytnout i svým dětem. Z toho vznikají ty stesky "další dítě si nemůžeme dovolit".

3) Narozením dítěte (přirozeně!) klesne životní standard rodiny, což podporuje předchozí bod.

Znám řadu lidí, co si dítě opravdu nemůžou dovolit.
Příklad: on vyučený automechanik, ale po úrazu páteře tu práci nemůže dělat. Byl rád, že sehnal místo vrátného za podminek, že dojíždí vlastním autem 20 km. Autobusem spojení nemá. Dělá dvanáctky, takže to není denně, nicméně nutnost vlastnit auto tu je. Jeho přítelkyně, vyučená prodavačka, přišla o práci, sehnala práci tamtéž, dojíždí obdobně. Protože nechtějí udržovat dvě auta, on ji do práce vozí, pokud nejedou spolu. Oba dělají za minimální mzdu. Jsou rádi, že si postupně opraví starší domeček po rodičích. Děti by měli rádi, ale uvědomují si, že si ho nemůžou dovolit. Co byste jim doporučil? Pořídit si dítě nebo dvě a při nemoci jednoho z nich aby se šli na pole pást? Podotýkám, že to jsou oba slušní lidé, žádní nemakačenkové. Kdo by jim pomáhal při hlídání dětí, když jeden z nich rodiče nemá a druhý je má daleko? Podotýkám, že oba dělají dvanáctky, takže děti by asi nejspíš lítaly kolem baráku s klíčema na krku.
S jakou společenskou třídou se tito dva podle Vás identifikují? S bezdomovci? No, daleko k nim nemají, zvláště pak při nemoci jednoho u nich.

To je ale velmi extrémní případ, na tom co jsem psal nic nemění. (A neměl by dotyčný mít navíc částečný invalidní důchod?)

Extrémní? Myslím, že vcelku běžný. ČID ten hoch nemá, s ním by tu práci totiž nesehnal vůbec, je rád aspoň za toho strážného. A je rád, že má aspoň toto. I tak měli problém, když měl s autem nehodu a byl skoro tři měsíce ve špitále. Na regulačních poplatcích se řádně prohnuli.
Víte, problém je v tom, že bílá a slušná rodina zvažuje, zda si to dítě pořídí. Rodinka nepřizpůsobivých seká děti jak na běžícím pásu a jak rodiče, tak děti v životě pracovat nebudou. Stát jim ovšem tleská, že mu zvedají porodnost. Já si ovšem nemyslím, že je čemu tleskat. Já bych osobně podpořila tu rodinku slušnou, která by vedla dítko aspoň k tomu, aby nebylo závislé na dávkách. No nic, toto přece chceme, ne?

Tak se například podívejte, kolik lidí pracuje za minimální mzdu, odečtěte, kolik k ní dostává další peníze bokem a spočtěte si jak je pravděpodobné, že takoví budou v jedné rodině dva (byť je to korelované podle regionu). Tolik k té běžnosti.

Já znám docela dost párů ve "věku vhodném k pořízení dítěte" a neznám žádný, který si ho nepořizuje opravdu z ekonomických důvodů.

A možná by se dalo něco vymyslet i pro tento pár, ale bez znalosti konkrétní situace těžko radit. Třeba by bylo možné se přestěhovat za prací, tím by hned ušetřili spoustu peněz za benzín...

Oba víme prd o té skutečné situaci. A chápu, že píšete, že těžko radit bez konkrétní znalosti situace.
Ale když už jste navrhl přestěhovat se za prací, tak se k tomu vyjádřím. Strážný je klasická "shitty job", za kterou se nikdo nebude stěhovat ani v zemích, kde je stěhování za prací mnohem rozšířenější, než zde. Tedy pokud teda někdo nezačal pomalu umírat hlady, ale to zjevně není popisovaná situace.
Strážný je člověk, který má velmi malou perspektivu dlouhodobého zaměstnání. Buď je najatý s ŽL, nebo přes pracovní agenturu, nebo ho možná zaměstnává přímo ta firma, jejíž uniformu nosí - ale i tak bude mít pracovní smlouvu na dobu určitou a nazdar. (V případě pracovní agentury je navíc běžné, že to, jestli s vámi podepíší smlouvu na další půlrok, vám řeknou až v den, kdy vám stará smlouva vyprší.)
Náklady na přestěhování by pravděpodobně byly vyšší, než náklady na rok, dva dojíždění jinam. A za rok dva tam nejspíš skončí a sežene stejně neperspektivní práci zase někde o 30 km dál.
Prostě stěhovat se do místa, kde je to s prací podobně špatné, jako v tom mém - jenom proto, že tam zrovna teď mám nějakou silně nejistou práci - to prostě není obecně dobrý nápad.

Nemluvě o tom, že po přestěhování vám naroste spousta nákladů spojená s tím, že v novém městě nemáte ani rodiče ani kamarády, co by vám s čímkoliv pomohli (dítětem počínaje, spravením auta, nebo vymalováním pokračuje a odvirováním počítače konče).

Přestěhování za prací řeší jedno: zatímco dneska můžou přežívat v malém domku na vesnici, zděděném po rodičích, který horko těžko udržují, tak po přestěhování se jinam by měli tak maximálně na nájem v garsonce, pokud by na to z těch malých platů vydělali. Ano, mohou změnit práci. Někdy to nejde, třeba ze zdravotních důvodů. Ne každý ale hned běží pro ČID, protože s ním se práce hledá hůře. Mohou si zvýšit vzdělání, mohli se učit jazyky - ale nebavíme se o supermanech, bavíme se o docela obyčejném páru lidí, kteří jsou rádi, že dostali výučák. Kdyby měli na víc, třeba by studovali VŠ. Ale prosím, kolik lidí s výučákem má na to, aby se plynně naučili cizí jazyk? A musí znát cizí jazyk každá uklízečka, prodavačka, automechanik? Jak je tomu v zahraničí? Pokud mi napíšete, že každý Ital, Španěl, Švéd nebo Nor umí kromě své mateřštiny ještě jeden nebo dva jazyky, pak to jako argument uznám. Jinak uznejte, že to je pěkná blbost.

No, a abychom to odlehčili: jsou lidé, kteří si dětí pořídí opravdu hodně. Divím se naší vládě, že je pro použití v českých podmínkách nenechá klonovat: http://zpravy.idnes.cz/v-ekvadoru-zemrel-superotec-ktery-se-49-zenami-zplodil-96-potomku-p8i-/zahranicni.asp?c=A110106_082400_zahranicni_stf