Vlákno názorů k článku Druhý pilíř je pro penzijní společnosti katastrofa. Optimismus ale neztrácejí od Standa - Podívám-li se na to z pozice investora, je...

Podívám-li se na to z pozice investora, je druhý pilíř nesmysl. Samá negativa, žádná pozitiva:

- Smlouvu nelze vypovědět.

- Likvidita peněz ve fondu je nulová.

- Vázací období je neúměrně dlouhé vzhledem k předpokládanému výnosu a rizikovosti investice.

- Celoživotně se zavážu odvádět více „na důchod“.

- Neexistují žádné záruky (ne, že bych státním zárukám věřil, ale zde neexistují ani ty).

- Systém ještě ani není pořádně spuštěn, a opoziční politici se už chystají na jeho zrušení.

- Zahraniční politici v EU již dnes přistupují na konfiskaci fondů (Maďarsko: nucený převod úspor do průběžného systému, Holandsko: soudem přikázaná výměna zlata za státní dluhopisy, Kypr: „zdanění“ úspor). Jak tomu bude asi v budoucnu?

- Po již více než 100 let (od doby masového rozšíření nekrytých peněz) tuzemští střadatelé o své úspory v dlouhodobém výhledu vždy přišli. (Vysoká inflace po 1. sv. válce, válečná inflace za 2. sv. války, úmyslný státní bankrot a („měnová reforma“) v roce 1953, vysoká inflace v 90. letech).

- Produkt je pevně svázaný s tuzemskou měnou a financováním státního dluhu, jehož reálná splatitelnost jinak než inflací měny je diskutabilní už dnes, natož za několik desítek let.

- Nakonec i výnosy z 3. pilíře jasně ukazují, že fondy v reálných výnosech prodělávají, a to i když použiji státní (při pohledu na ceny kolem značně podhodnocený) ukazatel inflace.

Ohanet se tretim pilirem je dost mimo, kdyz musi garantovat nezaporne zhodnoceni a fondy muzou investovat v podstate jen do statnich dluhopisu...

Pravda. Fondy 2. pilíře smí investovat i do akcií. Evropských. 30% u konzervativního, a 80% u dynamického. Zbytek budou dluhopisy. Státní, evropské (ECB, EFSF), MMF, případně ještě evropské korporátní. Jinými slovy, 20–50% musí tak jako tak povinně sponzorovat státní dluh nebo PIIGS. Evropské akcie také zrovna nejedou rychlostní rallye do kopce. Spíš lochnesku.

To vše s povolenými náklady na správu fondu regulovaných max. 0,7% ročně (bez ohledu na aktuální výnos). Když si zaplatím státem neregulovaného správce portfolia, aby investoval do akcií za mne, nebudu to mít o mnoho dražší (možná dokonce levnější). A bude moci kupovat akcie bez omezení. A přesto za posledních 6 let takové vzorově spravované portfolio prodělalo kolem 30%.

Nakonec, čím méně lidí do 2. pilíře vstoupí, tím lépe. Implicitní dluh průběžného důchodového systému (nekryté závazky, které systém již vytvořil), se pohybují někde kolem 4,7 bilionu Kč. Peníze, které se převedou do 2. pilíře, zákonitě budou chybět na vyplácení těchto pohledávek z pilíře prvního. Kdyby stát k dnešnímu dni zcela zrušil vytváření jakýchkoliv nových závazků v 1. pilíři, stejně by někde musel těch 4,7 bilionu minulých závazků sehnat (např. důchodové odvody bez nároku na důchod, nebo DPH 50% a více). Jsou to peníze na spotřebu ve stáří, které byly z důchodových fondů zcizeny v roce 1953, a dále pohledávky, kterými minulý i současný režim zatížil naše děti. Tak, jak klesá porodnost, a roste délka dožití, tento dluh roste.

Nakonec, na to stačí kupecké počty: Dnešní průměrná důchodkyně pracovala 35 let, odváděla na důchod kolem čtvrtiny mzdy, a má výhled na 25 let života v důchodu za 50% kupní síly své někdejší mzdy. Nějak ty počty nevycházejí, co? V případě důchodce tam sice ten nepoměr není: 40 let ku 20 letům by odpovídalo. Jenže by každý pár musel mít alespoň dvě děti, aby i u něj budoucí závazky nerostly.

V dávných časech bylo zvykem na stáří spořit a investovat, aby lidi ve stáří živily úspory a výnosy z investic (statků), které převzali potomci.

Dnešní politici, kteří řídí důchodový systém, předávají starce svým následovníkům bez jediného groše: „Postarejte se o ně! Je to váš politický úkol. A dluh, který jsme vám odkázali, si také řešte, jak chcete.“

Jenže pak přišly nekryté peníze, které svou hodnotu nedokážou udržet (ba přímo, politici si nepřejí, aby ji udržely), a časté konfiskace připravily lidi o statky, a prostý člověk se tak ve stáří dostal do absolutní závislosti na státu – sen všech etatistů a černá můra nás, kteří státu nevěříme ani za mák.

A co hůř: Výhled je špatný. Státní důchodový systém sám sobě podřezává větev pod nohama. Čím větší budou důchodové odvody a daně, v tím horší situaci budou mladé rodiny, a tím bude nižší porodnost. Budoucí politici tak budou ve dvojích kleštích: ústavní většina důchodců, nezaměstnaných a státních zaměstnanců bude požadovat co nejvyšší důchody, dávky a platy. S rostoucími důchody, dávkami a platy porostou daně. Vysoké daně učiní ekonomiky nekonkurences­chopnou, a pošlou na úřad nezaměstnanosti další lidi. A ti, co ještě budou mít zaměstnání, nebudou mít peníze ani čas na výchovu dětí. Ten budou mít jen nezaměstnaní. Ale ti nezplodí budoucího daňového poplatníka. Spíš dalšího pobírače dávek.

Musíš se na to dívat z hlediska modrobolševiků, kteří to zavedli jako další zdroj financí pro rozkrádání a tunelování. A protože se ukázalo, že už jim lidi na tyhle špeky až tak moc neskáčou, budou se snažit zavést to jako povinnost.

Já bych vyplácení starobních důchodů za rozkrádání a tunelování neoznačoval. Důchodců je hodně a i přes jejich vysoký průměrný věk bych nepodceňoval jejich schopnost se proti vašemu nařčení bránit. Navíc co je na vysokém věku modrého nebo bolševického?

Méďa Béďa určitě nemyslí, že vyplácení důchodů je tunelování. Ale ty prachy, co jsou na jedné hromadě, k rozkrádání svádějí. Topolánka taky svedly a Kalousek dělá všechno pro to, aby ve státním nebyly, ale byly v soukromém, kde na ně není tak vidět (nebo se dá zprivatizovat minimálně zhodnocení, ppř. se napíše, ze zhodnocení bylo záporné) a prachy budou opět fuč.