Já osobně si myslím, že ne (vzhledem k technickému a technologickému vývoji). Navíc dobu před si moc nepamatuju. Pro mě je hlavní, že se dnes dá spokojeně žít i pokud jsou v životě nějaké problémy.
Když můžu, tak pracuju. Když nemůžu, tak mě nikdo nenutí.
A když nechci, tak mě taky nikdo nenutí. A ti co pracujou vydělávaj na ty co je nikdo nenutí. Pak je jasný že polovina daní jde na sociální výdaje a pro nás už na důchody nebude.
Asi toho o životě moc nevíte, když píšete, že spokojeně se dá žít i pokud jsou v životě nějaké problémy. Život nejsou jen obchody plné CD a DVD, regály narvané zahraničním chlastem a možnost zakoupit si drogy i na základní škole. Jak píšete, moc si toho z doby před nepamatujete, tak (nejen Vy, ale z příspěvků jiných se dá usoudit, že tu dobu znáte hlavně z vyprávění a jednostranného líčení v médiích) si vemte i něco z toho, co tu píší pamětníci. Samozřejmě, každá doba se dá očernit nebo zrůžovět, o válce jsou natočeny i komedie, takže až vymře generace pamětníků fašismu, budou všichni mít za to, že Hitler nás chtěl osvobodit od útlaku Sovětů a že za války byla celkem prča. A tak je samozřejmé, že ti, co na současném zřízení vydělali, se budou snažit minulý režim očernit do morku kostí s tím, že jen co se událo po 11/1989, je to jeidné správné a demokratické. Když jsem viděl v TV děti s vymytými mozky, nabiflovanými větami, jakže hrozně bylo za socialismu, je to obdobný extrém, kdy nás informovali o tom, jak západní dělník má strach o práci a nemá na drahou léčbu ve špitále. Tenkrát, když všude "nebyli lidi", člověk tomu nevěřil, že by se u nás něco takového mohlo stát a že by naše prosperující fabriky mohly být násilně utlumeny a posléze srovnány se zemí a místo jejich kvalitní produkce by se sem valil doslova šunt /P. Chrz to kdysi v jednom z příspěvků k jinému tématu nazval výstižně jako »navoněná bída« - moc se mi tento termín líbí/. Ostatně, sliby pana Havla (nejen ony kolují po netu jako "Bilancování.pps či ppt") s takovouto budoucností rozhodně nepočítaly.
PS: Znám pár lidí, co nepracují. Do 3 do rána dřepí v baru, aby pak šli vykrást nějaké auto nebo někoho přepadnout. Inu krásná představa o nenucení do práce.
Asi toho o životě opravdu moc nevím. Já svůj život za spokojený (zatím) považuju. Jíst co mám, střechu nad hlavou mám, teplo mi je, svítit si můžu a nikdo na mě nestřílí.
To co mám jsem si zasloužil svou prací - kterou jsem nikdy dlouho nehledal (pravdou je, že s diplomem a zahraniční praxí se otevírají dveře do zaměstnání daleko lépe). Bohužel pracovat nejde vždy, ale na tu dobu mám uložené rezervy.
Kdybych žil před 89 asi bych tak spokojený nebyl. Se svojí diagnozou by mě na VŠ asi nevzali a výlety za hranice by mi také scházely.