Již staří Římané přišli s tím, že právo jednoho je povinností druhého. A první povinností je „něco dát“, má-li někdo právo něco dostat (sociální dávky), tak je povinnosti jiného mu to dát. A římské právo to je přece právo (i když hostinský Palivec by asi řekl: „takové právo je na hovno“).
Stačí se podívat do poradny na tomto serveru...
"dobry den jsem matka 2 deti a 3 zanedlouho porodim mam byt v podnajmu ale trvale bydliste na uradu chci se zeptat na jake prispevky mam narok"
A slovo "nárok" se opakuje v podstatě v každém dotazu. Konkrétně této dámě bych odpověděl, že má nárok neschukat, když nemá s dětmi ani kde bydlet.
A to se tu už léta volá po tom, aby když neplatí alimenty tatínci, aby za ně platil stát. Po II. sv. válce měl Sovětský svaz (a nejen on) nedostatek mužů především mladších ročníků, takže bylo záhodno, aby jeden muž oplodnil více žen, ovšem nešlo po nich požadovat, aby se o ně postaral. Proto bylo umožněno, aby se v rodném listu uvedlo: otec: Sovětský svaz. Ovšem u nás by to blbě vypadalo, otec: Česká republika.
To jste ten návrh zákona špatně pochopil. Šlo v něm o to, aby v případě, že otec neplatí alimenty, tak aby alimenty zaplatil stát, ale následně by je na otci vymohl. Jinak tvrdě tunelujete státní rozpočet, protože stačí, když se otec s matkou dohodne, že otec nebude nic platit, matka si zažádá o kdejaké dávky a dlužné alimenty můžou spořit pro dítě. Při obvyklé délce vymáhání v tomto státě jim to v pohodě projde.
Šlo o to, že prakticky všechny vymáhací páky jsou stejně státní: policie, soudy, vězení (protože neplacení alimentů je tresný čin). I exeutor jedná na základě soudního rozhodnutí. Na jedné straně by tedy stát sice platil, ale na druhé straně by zase inkasoval. A státní rozpočet by mohl pomáhat těm potřebným a nebyl by tunelován. Protože dneska poskytnete sociální dávky ženě s dětmi, která nedostane alimenty, ale v okamžiku, kdy je vymůže, jste jí přispěl na lepší živobytí, protože dávky jsou nevratné. Možná to píšu jako Tatar, ale chápete, co tím chci říct?
To, že by stát potom alimenty vymáhal po otci, vím, jen jsem udělal zkratku i za účelem „zhumornění“ viz můj další text. Je zde dost otázek Nevedlo by to k tomu, že si rodiče domluví úmyslně vysoké výživné, které bude platit stát, protože tatínek nic nemá a mít nebude? Nebo by se platily nějaké „normativní“ alimenty bez ohledu, co je určeno soudem? A byly-li by tyto normativní alimenty vyšší než sociální dávky, tak by došlo by ke znevýhodnění těch poctivých, kteří berou z nějakého důvodu sociální dávky. Někdy soudy určují jakési symbolické výživné (pár stovek), jen aby si otec (většinou) uvědomil, že má dítě, a že musí přispívat na výživu, takže lepší by bylo neplatit, stát by platil „normativ“ a občas by těch pár stovek vymohl, ovšem jak správně uvádíte, spotřebované výživné nevrací, přičemž přeplacené dávky v některých případech vymoci lze. Vyšlo-li by výživné nastejno jako sociální dávky, tak proč to zavádět? Dále by se ztratila, solidarita širší rodiny, dnes může chtít matka výživné na dítě po prarodičích. A určitě by se zvýšila lehkomyslnost některých žen (při sexu), on to tatíček stát zaplatí. Já jsem proti.