Proc chodit nazpatek 90 let, aby se nasel priklad zhrouceni meny, kdyz to same se stalo minuly rok ve Zimbabwe.
Tedy problem se tam roztacel poslednich par let, ale v lonskem roce to prasklo a Zimbabwe oficialne pozastavilo svoji menu a zacali pouzivat americke dolary a jihoafricke randy.
I oni zacinaji opet z nuly. Pritom jeste pred par lety to byla jedna z nejbohatsich zemi v Africe. Misto druhe svetove valky tam ale udelali nepovedenou pozemkovou reformu, ne nepodobnou stylu nuceneho clenstvi v mistnim JZD (coz bylo v rozporu s duchem kolektivizace zemedelstvi) zname ze zemi sovetskeho bloku.
Abychom ale nechodili za priklady daleko, staci se obratit na ceskoslovenske dejiny, konkretne na rok 1953, kdy vecer prezident Zapotocky oznamil, ze se zadna menova reforma nechysta, aby se lide rano probudilo do nove meny s vymetenymi bankovnimi konty …
Jen bych doplnil, že reformy byly v zásadě tři, po sobě jdoucí (1919, 1945, 1953). Kromě Wikipedie nabízí pěkné čtení také Cep (na některé články na Cepu odkazuje i Wikipedie).
Pro jednoduchost zde uvádím dva hlavní články na jejichž konci naleznete odkazy na články související.
František Vencovský: Tři měnové reformy pro jednu generaci
http://cepin.cz/…rednaska.php?…
Československá měnová reforma (1919)
http://cs.wikipedia.org/…%A1_reforma_(1919)
Venezuela má přece jen jednu výhodu – velké devizové příjmy z prodeje ropy. Chávezovi stačí zkrotit výdaje na znárodňování (investory při znárodnění vyplatí) nebo si počkat na růst ceny ropy a má situaci pod kontrolou – inflace kolem 20% se v takových částech světa bere jako normální věc.
Myslím, že v severokorejci prakticky žádné úspory nemají – v horším případě jim výdělek stačí na holé živobytí, v lepším případě přebytky utratí někde na černém trhu, protože měnovou „reformu“ očekávají.