S problematikou dědictví se dříve či později setká bohužel většina z nás. Není to většinou nic veselého, i když představa získání nějakého toho majetku spadlého do klína je na první pohled příjemná. Ono se ale většinou neděje nic jiného, než že majetek, který dosud patřil vašemu blízkému příbuznému, je třeba po jeho smrti převést na pozůstalé. V tuto chvíli si své ukousnou nejen právníci, ale samozřejmě i stát. Ten, kdo zemřel, svou prací získal nějaký majetek, který pořídil za zdaněné peníze, obvykle několikrát zdaněné (přinejmenším daň z příjmu a DPH). Stát se nestydí si z tohoto majetku vzít daň další - dědickou! A nedej bože, aby vás třeba napadlo zděděnou nemovitost prodat, tedy před termínem, který stanovuje zákon (2 nebo 5 let)! To budete platit daň další (z příjmu) a v každém případě kupec zaplatí zase z toho samého majetku daň z převodu nemovitostí! No a když si zděděnou nemovitost ponecháte, taky neuniknete - platit budete daň z nemovitostí! Stát se chová jako mafián. Pokud by toto nedělal stát, ale někdo jiný, říkalo by se tomu výpalné. U státu to je ale samozřejmě v pořádku. Rušit se to nikomu nechce, ať už je u moci Václav nebo Miloš. Jistota příjmů je příliš velká a nemožnost uniknout neviditelné kapsářské ruce státu skoro stoprocentní. Jako malé plus lze snad jen uvést, že se před několika lety upravila výše daně dědické pro skupinu nejbližších příbuzných a je nulová. Veškeré povinnosti a náklady včetně dalších daní ale samozřejmě zůstávají. Jo, chcete dědit, tak plaťte...
Musím reagovat na tento článek, neboť mi nezbývá, než s Bonifácem souhlasit.
Ocitla jsem se taky v dědickém řízení a nestačím se divit, kolik peněz mě to vše bude stát!!! A to jsem teprve na úplném začátku řízení!!!
Příbuzný si na vše vydělal poctivou prací, majetek poctivě zdanil a my platíme dál!!!
Je to tak strašně nespravedlivé, a nedá se s tím nic dělat. Je to k pláči!!!!!
Mám alespoň trochu útěchy, že patřím do skupiny I., což mě osvobozuje od dědické daně.