Přes drobné umořování dlužné částky pomocí dodávek z Ruské federace v roce 2001 zůstávala stále pohledávka za Ruskem jako nástupnickým státem Sovětského svazu ve výši 3,7 miliardy dolarů (při tehdejším kurzu téměř 140 miliard korun).
Po dlouhém jednání Rusko svolilo (přestože bylo dlužníkem) k tomu, že pohledávka bude tzv. deblokována a splacena předčasně, a to postoupením pohledávky na třetí subjekt. A aby toho nebylo málo, postupníka vybralo Rusko, a stala se jím společnost Falkon Capital. K postoupení nakonec došlo přes odpor českých tajných služeb, které varovaly před napojením této společnosti na ruské tajné služby a mafii. Čtěte také: České skandály: V České lotynce měl vyhrát každý, všichni prohráli
A to nebylo vše. V celé transakci rovněž figurovala společnost RAO JES (Ruská akciová společnost Jednotný energetický systém), která měla spolupracovat se společností Falkon Capital a ruský dluh měl být umořován prostřednictvím dodávek energií do třetích zemí. Hlavou RAO JES byl Anatolij Čubajs, někdejší ministr financí Ruska, otec ruské privatizace a rovněž blízký spolupracovník prezidenta Jelcina. Tím se mj. potvrzuje i návaznost celé operace na ruskou vládu a důvod, proč si Rusové vybrali pro realizaci celé transakce právě Falkon Capital.
Tyto námitky však přehlušila úporná snaha sociálnědemokratické vlády naplnit rozpočet pro rok 2002, neboť v něm bylo počítáno s příjmy ve výši 20 miliard korun právě z deblokace ruského dluhu. A to rozhodlo. Ministři financí Pavel Mertlík a zahraničí Jan Kavan nakonec dali zelenou celé transakci a byla deblokována část dluhu přibližně ve výši 100 miliard korun českých. Výtěžnost dluhu byla však prachbídná – 22 %.
V odůvodnění výhodnosti této transakce nalezneme argumenty jako okamžitý příjem, významné snížení pohledávek republiky, likvidace velmi nebonitní pohledávky (neboť ruské pohledávky se v tu dobu ve světě měly prodávat za 15 % nominální hodnoty) a podobně. Faktem však zůstává, že Česká republika mohla odepsat cca 75 miliard korun. Čtěte také: Retro daň z příjmů 1983: Průkopníci socialistické práce odměny nedanili
Falkon Capital byl založen v roce 1995 a delší dobu se o něj zajímala i rozvědka. Podle posledních informací ho z 95 procent vlastní švýcarská společnost Magchim, zbylých pět procent je v rukou Čechů. Falkon Capital stále vlastní švýcarská a česká firma, tak jak to bylo zveřejněno, od roku 1995 se nic nezměnilo,
uvedl v roce 2008 k majitelům Falkonu předseda představenstva Jozef Čimbora.
Detailnější vlastnická struktura Falkonu však nikdy zveřejněna nebyla. Podle dřívějších informací médií je s firmou Magchim spojeno jednak jméno gruzínského podnikatele Paaty Mamaladzeho, který byl jedním ze zakladatelů Falkonu a byl v jeho představenstvu, jednak švýcarských podnikatelů Hanse Petera Mosera a Beata Urse Mosera, který je nyní členem představenstva Falkon Capital.
Přestože vláda byla varována před spoluprací s Falkon Capital, transakce se uskutečnila a do 1 měsíce od podpisu smlouvy byla společností Falkon Capital uhrazena sjednaná částka za postoupení pohledávky. Ovšem pochybnosti zůstaly i nadále. Dle informací získaných ruským renomovaným deníkem Kommersant uvolnila ruská vláda na deblokaci ruského dluhu podstatně vyšší částku, v přepočtu více než 50 miliard korun. Kde se ztratilo oněch 30 miliard korun, to nikdo ani v Rusku, ani u nás nevysvětlil. Čtěte také: Kupónová privatizace a Jaroslav Lizner, oběť či pachatel?
Naopak Falkon Capital byl účasten i druhé vlny deblokace ruského dluhu, která proběhla o několik let později. Zde již nemělo jít o pouhé postoupení pohledávky, ale Falkon Capial měl zprostředkovat postupnou úhradu části dluhu v hodnotě 30 – 35 % nominální hodnoty pohledávky. Do státní pokladny měla postupně připlynout částka až 4,5 miliardy korun, přičemž toto plnění by zajišťovala opět společnost RAO JES.
Další část dluhu měla být uhrazena formou dodávek zboží. Česká republika tak 1995 obdržela mj. celkem 16 vrtulníků MI-171 Š a tři dopravní letadla JAK 42D. Jak hovoří tehdejší tisk, nevyšla snaha vlády získat pro republiku i NATO velmi potřebné kapacitní transportní letouny AM 70 či IL-76 FL.
Rusko si ale vymínilo, že prostředníkem při dodávce letadel JAK 42 D bude firma BMC Agro-Industry podnikatele Anatolije Belouse. Stát poté uzavřel s BMC dohodu, že mu za letadla zaplatí 10,2 milionu dolarů – v tehdejším kurzu přibližně 260 milionů korun. Belousova firma BMC Agro-Industry letadla převzala a obratem prodala – jenže v účetnictví firmy se neobjevila ani koruna a ani stát nedostal zaplaceno. Čtěte také: Listopad 89 jako krach socialismu?
Loni v červnu si Anatolij Belous za to sice odnesl od soudu tříletý podmíněný trest odnětí svobody pro podvod, ale odvolací soud tento verdikt zrušil. A přikázal případ znovu projednat s tím, že byl nedostatečně prokázán úmysl stát podvést. BMC byla od počátku bez majetku a přesto jí ministerstvo financí svěřilo tuto pohledávku,
dodal tehdy odvolací soud na adresu ministerstva financí. Nová soudkyně pak začátkem tohoto roku zprostila Anatolije Belouse obvinění, neboť dle odůvodnění rozsudku za celý problém může v prvé řadě ministerstvo financí, které dobře neošetřilo celou smlouvy s firmou BMC a jedná se tudíž o občanskoprávní, nikoliv trestně právní řízení.
ČLÁNKY DO MAILU