Vlákno názorů k článku Dá a má se míra citu a smutku měřit v penězích? Je život jenom o penězích? (NÁZOR) od VlK - Složitá otázka. Špatně prokazatelná, dokladatelná. Když 9 měsíců žena...

Složitá otázka. Špatně prokazatelná, dokladatelná.
Když 9 měsíců žena musí změnit sebe, jídlo, drogy, absolvuje někdy nevratné tělesné změny - kolik to stojí?
Záleží jestli zabřezla hned nebo se o to pokoušeli roky. Jestli pokusy zabřeznout byly stylem "za Anglii" nebo s radostí. Jestli se na dítě těšili nebo v průběhu neustále zvažovali interupci. Komunikace s nenarozeným dítětem, nedej bože, když už si ho pojmenuje.
Muž to má v bledě modrém. Snášet výkyvy nálad, větší psychická i fyzická zátěž.
Oni i příbuzná připravující se na příchod potomka. Přípravy ve stylu studování, kurzy nebo třeba stěhování do většího nebo třeba přípravy dětského pokoje. Nebo také partnerské krize, rozchody, rozvody.
Regres zdravotních nákladů zdravotní pojištovně.
A pak nevyčíslitelné duševní útrapy. Někdo je splachovací, někomu pomůže co nejrychleji znovu zabřeznout, někdo se trápí roky.
Něco z toho jde vyčíslit. Něco z toho se bude blbě dokazovat, že patří do skupiny A či B.
Nechtěl bych to vyčíslovat.

Abych odpověděl na otázku v titulku: život není jen o penězcích, ale zatím neznám lepší metodu jak vyčíslit cokoliv. I když se jedná o něco tak ... specifického jako je smutek a cit.

I vám - díky, další názor k věci, konečně. Zareaguji: Dobře, beru vaše přínosné argumenty, i když se s nimi zcela neztotožňuji, ale uznávám je, respektuji je, ale proč má odškodnění být vyšší, než je třeba schopen člověk sám vydělat? Proč by mělo odškodnění psychické újmy přinést vyšší zisk, než vlastní práce nebo podnikání? Kde to jsme? Kam to spějeme? Tohle jsem měl napsat do článku. Není výhodnější, než podnikat, pracovat raději se soudit o různé újmy? Kam tohle povede? Nebudou se určití lidé živit ba podnikat v otázkách odškodnění svých újem?
Nedovolím si to - konkrétní popsaný případ - hodnotit z pohledu ženy, jsem muž, takže odmítám argument, že muž musel snášet nálady své těhotné ženy. 1. Pokud mu vadí, nemusel chtít dítě, nemusel ho počít. 2. Ty nálady by přece snášel, i kdyby miminko přežilo a žilo. (Kdo by mu je odškodnil?) 3. To je odškodnění za smrt dítěte a s tím spojené trauma, ne za útrapy rodiny v těhotenství - prosím rozlišujte.

Proč má být odškodnění vyšší než práce?
Proč? Jaký je smysl práce? Vydělat peníze.
Z jakého důvodu šli do porodnice? Porodit dítě. Z jakého důvodu by šli do porodnice, když by bylo jasné, že v případě chyby dostanou milionová poškození? Porodit dítě.

ad 1 Vadili, ale víc chtěl dítě. Kvůli nemocnici to musel snášet a navíc nemá dítě.
ad 2 Ano, ale měl by dítě.
ad 3 Ano odškodnění za smrt dítěte. Nicméně lze to odškodnění dekomponovat na složky a jednou ze složek jsou vynaložení náklady na dítě, které se promrhaly kvůli nemocnici.

Budu rád, když se určití lidé budou živit tím, že budou žádat odškodnění za skutečné újmy. Snižuje to tottiž riziko i pro mě, který po odškodnění, resp. újmě nestojí.

Uvedu jiný příklad. Často komunikuji s úřady, bankami apod. Kvůli něčemu, co se nakonec ukáže jejich chyba, jejich chybný postup. Od úřadů se mi zatím dostalo jen to, že napravili svou chybu. Dle mě je to málo. Měli by mi nahradit čas, který jsem komunikací s nimi musel vynaložit, čas na studování zákonů, abych byl vůbec na svém. A stále je to málo, protože já jsem nestál o to, abych tento čas vynaložil tímto způsobem, ale třeba kvůli hrozbě pokuty ze strany toho úřadu jsem ho byl nucen vynaložit. A nemohl jsem ho strávit účelněji, i když třeba nevýdělečně - např. věnovat se víc dítěti. Ale jde "jen" o desítky, max. stovky hodin.
U dítěte jde o devět měsíců života, min. u matky. To je např. u dost lidí 9 měsíců abstince alkoholu. Omezení fyzické aktivity. Omezení cestování. atd.

Víte, já mám dojem, že v poslední době pravicové/kapi­talistické myšlení se zradikovalizovalo a došlo do utopie stejně jako levicové. Tento článek je toho silným důkazem. Jako kdyby nedokázali myslet jinak než přes prachy. Veškerý svět je modelován jako tok peněz - a nic více vědět nepotřebují.

Autor článku, pan Fetter, vlastně zcela pravicově hledá částku za nákup/prodej citů. Samotné city a jejich dopad na člověka je prostě mimo obzor vidění, a ztráta dítěte je jen účetní položka.

Dva lidé plánovali dítě. Možná kvůli tomu zahodili mnoho příležitostí. Možná investovali do přestavby domu. Možná se přestěhovali. Možná odmítli celoživotní kariéru v nějakém směru. Nemluvě o mnohém dalším.

Ale hlavně, je to lidská tragédie. Tragédie, která se - jak lékařské kapacity často tvrdí, kdykoli jde o to potřít domácí porody - by se v nemocnici nikdy nemohla stát. A naši lékaři, a podle zákona odborníci, kterým věří i soud, se takto vyjádří ještě často na kamery a do mikrofonů reportérů. Hned jak dostanou možnost přiživit se na jiné tragédii.

Oni snad rodiče plánovali, pane Fettere, ztrátu dítěte chybou lékařů? Že je obviňujete z toho, že se chtějí namísto podnikáním život soudy.

Ale těžko diskutovat, když city evidentně nemáte. Jinak byste nemohl psát co jste psal. Dítě berete jako prostou účetní položku, a nazdar bazar.

Možná mne ukamenujete, ale nebylo nakonec lepší, když to dítě zemřelo? Dovedete si představit, že by se narodilo dítě těžce postižené a rodiče se mu museli věnovat, a matka by třeba i musela zůstat doma z práce a starat se 24/7? Ono pokud celou dobu těhotenství polykám prášky, tak se může stát, že sice porodím zdánlivě zdravé dítě, ale to dítě už může být v okamžiku narození těžce postižené, jen se to prostě hned nepozná. A až se to pozná, je pozdě.
Myslím, že pan Fetter má pravdu v jednom: pokud už dítě zemřelo, tak chtít odškodnění pro každého sourozence, prarodiče, tetičky, strejčky a kdovíkoho ještě skutečně působí dojmem, že když už se teda stalo to, co se stát nemělo, tak že se rodina následně chtěla nádavkem "napakovat".