Názory k článku Dá a má se míra citu a smutku měřit v penězích? Je život jenom o penězích? (NÁZOR)

autor příspěvku uvádí, že peníze a jejich vydělávání a hromadění nepovažuje za smysl života, že peníze mají být podle jeho názoru toliko prostředkem k vlastnímu osobnostnímu rozvoji nebo příležitostí, jak pomáhat druhým – potřebným – nemocným, handicapovaným, méně společensky úspěšným, nikoliv cílem, ačkoliv pro mnoho lidí cílem jsou. - to jste "ukradl" na stránkách pana Drahoše, že?

Hezký den.

Víte, že byste mne mohl podobným vyjádřením i urazit? 1. Nekradu. (Když si osvojím cizí myšlenku, zásadně cituji, nevšiml jste si v jiných článcích?) 2. Kandidáty, kteří na vše mají odpověď: nevím, jsou loutkami opakujícími nacvičený text, neumějí hovořit na přímo, bojí se přijít do debaty, na niž jsou pozváni, bojí se přijít mezi své odpůrce - chodí jen mezi své příznivce, což nevede k zisku hlasů (na to neupozornil protikandidát Zeman, ale naopak jeho pomocník a též kandidát Horáček), nejsou schopni vysvětlit své dřívější postoje a nosí brýle jen pro image, opravdu nevolím. Koho jsem volil, si nechám pro sebe.
Netahejte sem politiku, jste na slušném serveru, který není politický, ale ekonomický. Odpověděl jsem vám, protože jste mne obvinil z krádeže. Uvědomujete si, že má reakce může vyvolat další reakce na politické téma? A bude z toho tady místo z debaty o právu a penězích bramboračka. (Předesílám, že se nebudu vyjadřovat, ostatně mi to zakazuje interní kodex vydavatele, mohu předeslat, že ač jsme s šéfredaktorem přátelé, ve voličských preferencích se nikterak neshodneme. Nechci se tu vyjadřovat více ani k prof. Drahošovi, ani k ing. Zemanovi.) Fakt je nutné do všeho tahat politiku? Co kdybyste se vyjádřil opravdu k věci, k tématu a ne k mému úvodníku? Opravdu něco takového Drahoš tvrdil? Ani se mi tomu nechce věřit. A i kdyby, to má patent na myšlenku? Když ji vyjádří někdo jiný, tak ji ukradl? Má na ni copyright? Nevěřím, že něco takovéhleho řekl.

Vy jste dnes nějaký chytlavý - byl to přeci jasný vtip. Navíc "ukradl" bylo v uvozovkách, že?

To v té Vaší Praze nemáte ani trošku smyslu pro humor?

Nejsem chytlavý, já jen nemohu vědět, jak jste to myslel. To, že dáte do uvozovek slovo ukradl, může znamenat cokoliv. - Nikdo vám nebránil použít mírnějšího výrazu. Začal jsem se v diskusích a vůbec v životě, třeba při jednáních, řídit tzv. Mečiarovým principem. To není nic nikde popsaného, není to terminus technicus, a přitom to všichni známe. Prostě raději přestřelit - tzn. odradit protistranu od konfliktní diskuse, nebo při vyjednávání nadnést své požadavky, aby kompromisní výsledek byl vlastně tím, co jsem chtěl. Přesně takhle Vladimír Mečiar postupoval, když byl aktivním politikem (teď jsem do toho zatáhl politiku já, uznávám), zvláště při jednáních o konci federace. Dobře, tak jste to nemyslel konfliktně, ale stejně - mohl jste se vyjádřit k meritu věci, jsem zklamán, že se o ní nevede diskuse. Nicméně to, že je někdo profesorem není známkou ani inteligence, ani odbornosti (v akademii byl ten pán v podstatě jen úředníkem, sám nic nevymyslel, pomluvami, že údajně nutil podřízené, aby mu dávali spoluautorství svých prací se zabývat nebudu - to mohlo být jen osočení v rámci politického boje), pro mne byl však onen kandidát naprosto nepřijatelný, neměl vlastní názor, byl loutkou určitých kruhů, byl nemastný neslaný, to pan prezident Zeman, ať si o něm myslí kdo chce co chce, ať se chová jak chce (vulgární, hodně pije, vymyká se... - to poslední můžeme hodnotit kladně i záporně), drží svou partu pochybných lidí - je prostě osobnost, výrazná osobnost (prostě stojí za adoraci i za kritiku, podle toho jaký k němu má kdo vztah), ten druhý pán, kterého jste zmínil, je nezajímavý, vůbec nechci mluvit o politických souvislostech, ani vnitrostátních, ani mezinárodních, prostě mně je nesympatický, je ovlivnitelný, nečitelný, nezajímavý, nudný (však také už nebude nasazen) - dodal bych silnější kritiku, ale jsem dalek někoho dehonestovat, sám nemám rád, když se lidi pouští do mne, navíc bych se mohl dopustit protiprávního jednání, nicméně proto všechno, co jsem uvedl, si nepřeji, aby si někdo myslel, že výroky takového člověka snad studuji, že se o ně zajímám. Ohrazuji se, že bych jakoukoliv myšlenku čerpal od zmíněného pána.

Tvrdíte, že nejste chytlavý, ale současně se řídite tzv. Mečiarovým principem, jak sám píšete.
Neprotiřečíte si, šéfe? Se stejnou logikou použil jsem tzv. Fetterův princip "uraž koho můžeš", ale současně jsem to myslel v dobrém. Čtenář si to již jistě přebere.

Když se řekne A, má se říci i B. Lékaři a nemocnice si ke stavu, který popisuje článek pomohli do značné míry sami. A pokud se lékaři ve svých prohlášením k laikům budou chovat jak se chovají, tak výše odškodnění se ještě řádově zvedne.

Dobře si vzpomínám na stav před několika lety, kdy se řešily domácí porody. Nastartovala to nějaká nešťastná událost 2009 a paní Ivana Königsmarková. Osobně jsem spíše proti domácím porodům, ale to je teď nepodstatné. Před časem se nevyvedl jakýsi domácí porod, a lékaři toho využívali a neustále do médiích hlásali: "Toto by se v nemocnici nikdy nestalo." Jinak řečeno, sami lékaři prohlašují do médií a k laikům, že zaručují na 100 %, že nikdy neudělají chybu. To jsou v zásadě jejich vlastní prohlášení k laikům, ke kterým je nikdo nenutil. Oni sami svou 100% bezchybnost při porodech v nemocnici hlásají pro laiky. A ti to tedy očekávají.

Mimochodem hned poté, co lékaři zneužili tragédii u domácího porodu prohlášeními "Toto by se v nemocnici nikdy nestalo", byly reakce. Několik párů dodatečně zažalovalo nemocnice za to, co se v nemocnici stalo, ačkoli lékaři prohlašovali, že nikdy. Tyto páry se prostě smířili s tím, že některé věci se stávají, ale pak je nakrklo, když si v televizi poslechly lékařské kapacity, které pokrytecky tvrdí opak. A takto přesně lékaři učí pacienty žalovat lékaře a požadovat vysoká odškodnění.

Když si budou lékaři při potírání konkurenci více a více pouštět hubu na špacír, tak budou častěji a častěji žalováni.

To není věcí práva, to je věcí toho, co vypouštějí do úst lékaři.

Konečně názor k meritu věci. Děkuji. Očekával jsem bohatou diskusi, zjevně jsem se zmýlil. Možná jsem to špatně napsal - špatně uchopil judikát NS, možná nebyl zvolen vhodný titulek, kdo ví... Škoda.

Co se dá ale očekávat s jistotou pod každým vaším článkem, je vaše kádrování příspěvků. A kárání lidí za příspěvky, jako kdybyste byl vychovatel v mateřské školce a káral předškolní děti.

Navíc jste to vzal opravdu za špatný konec. Upřímně řečeno, nerozumím příliš vašemu uvažování v článku. Snažíte se přepočítávat cit/smutek na peníze. Obviňujete rodiče dítěte. Atd.

Kdybyste se na situace v České republice podíval ze široka, tak byste musel vidět, že čeští lékaři prožívají určitou asymetrii:

1) Na jedné straně nejsou zvyklí na odpovědnost za své chyby.

2) Na druhé straně žádají čím dál větší peníze za svou práci.

3) Na třetí straně jdou tvrdě po krku veškeré své konkurenci, a monopolizují si tak veškeré služby způsobem, jaký nemá v zahraničí obdoby. Skoro se někdy zdá, že Česká lékařská komora nedělá snad nic jiného, než jde po krku všem bylinkářům, akupunkturistům, homeopatům, porodním asistentkám, a bůhví komu dalšímu ještě.

Vezměte si třeba statistiky poškození po očkování. Česká republika je najednou jiný vesmír, všude jinde mají mnoho případů poškození zdraví po očkování, jen u nás nikoli. Jsme anomálie, a selský rozum napoví, kde se vzala - byla vylhaná českými lékaři a podporovaná utrpením pacientů, kterým zacpali doslova huby.

Lékaři neustále všem laikům do médií povídají, jak neexistuje žádné riziko při porodu v nemocnici, při očkování, při tom, při onom. Proč to říkají? Doporučil byste jako právník lékařům takto se mediálně projevovat? Není nakonec spravedlivé, že pokud špičky české medicíny a předstatelé lékařské komory takto mluví do médií, tak by si měli opak krvavě zaplatit?

Když se vrátím na začátek - nešťastné je vaše přepočítávání citu na peníze jako hlavní linka příběhu. Tím jste téma naprosto zatloukl. Prostě jste poplival a znehodnotil jakýkoli cit, a tvrdě jste vykolíkoval trasu jen k přepočítání úmrtí dítěte na byzbysové náklady. Co se s tím dá dělat? Jen přeskočit váš článek a čekat na další.

S tím kádrováním jste to přehnal. Koho kádruji? (Nekádruji. Diskutuji. A nenanonymně, dávám komukoliv všanc své jméno. Jenže dnes už je málokdo schopen diskutovat, odlišný názor se vnímá jako útok, zdroj konfliktu. Dnes se nevedou dialogy, ale jen 2 či více monologů.) Mám na to čas a kapacity? Nezlobte se, ale to je odsudek, který mne jen odradí od dalších diskusí, kterých si tak cením. Proto se namáhám. Zajímají mne názory okolí. Dialektika, kterou ctím, je založena na tříbení názorů. Diskuse je podnětná, zajímavá, inspirativní, tedy ne vždy, měla by být. Dobře, nebudu tedy kádrovat, nebudu diskutovat, budu jako kupř. génius české žurnalistiky Fendrych, ten vypouští do nebe volající hlouposti ve svých subjektivních, fakty nepodložených, komentářích a neobhajuje je, nediskutuje, necítí svou potřebu.

Dobře, tak jsem mimo. Však je jasně uvedeno, že nejde o neutrální informaci o právu, judikatuře, ale názor. Jsem mimo, spoustě věcí v současnosti nerozumím a dovedu si to přiznat. Tak mi dovolte se mýlit, být mimo. Myslím, že se mýlím vcelku kultivovanou, sofistikovanou formou a nepáchám tím škodu. Když se zmýlí lékař nebo politik, jde o životy, o zdraví, o existenci.

Tak ten článek, aspoň, pokud jde o závěr, berte tedy jako objektivní informaci o metodice NS k odškodňování újmy ze ztrátu blízké osoby. Judikatorně je to dost zásadní. Ovšem, pokud jde o projednávanou věc, skutkový základ sporného případu, z nějž závěry NS vzešly, tak svůj názor změnit nehodlám resp. nemá důvod - nikdo mne nepřesvědčil svou oponenturou. Zůstanu hold nepochopen a sám chápat nebudu. Prachy si do hrobu nevezmeme, tedy můžeme, ale budou nám k ničemu, a kdyby náhodou měli pravdu lidé zastávající idealistický světový názor, tak dost pochybuji, že by prachy pomohly spasení duše nebo její či jejím zbytkům lepší pozici z hlediska kvantové fyziky ve vesmíru.

Jen z opatrnosti, prosím, přijměte malý dovětek - k tomu kádrování. Myslím to, že nekádruji čtenáře - kde jste to vzal? Snad jsem se nikde neotřel o osobu diskutujícího, vždy mi jde o jeho názor, o to, co je říkáno, ne kdo to říká (ačkoliv dnes je tomu povýtce převážně naopak). Jistěže jsem se však dopustil v diskusi kádrování prezidentského kandidáta, ale to je přirozený proces, který činí v podstatě každý volič, když se zajímá o osobu a třeba profesní dráhu, politické pozadí kandidáta, ostatně ten k tomu sám vyzývá občany, když informuje o svých "kvalitách, přednostech" atp., podstupuje tedy jakési kádrování, posuzování sebe sama dobrovolně.
Takže možná zase na nějakou dobu zatratím diskuse, a proto prosím ty, kdož by chtěli autenticky diskutovat, polemizovat, dávat náměty, svěřit se se svými zkušenostmi, příběhem, znalostmi, napište mi do redakce. Předem děkuji za vaši námahu a případně i odvahu.

tak to dopadá, když píše o právu, někdo kdo mu nerozumí a studoval ho za komunistů.

Složitá otázka. Špatně prokazatelná, dokladatelná.
Když 9 měsíců žena musí změnit sebe, jídlo, drogy, absolvuje někdy nevratné tělesné změny - kolik to stojí?
Záleží jestli zabřezla hned nebo se o to pokoušeli roky. Jestli pokusy zabřeznout byly stylem "za Anglii" nebo s radostí. Jestli se na dítě těšili nebo v průběhu neustále zvažovali interupci. Komunikace s nenarozeným dítětem, nedej bože, když už si ho pojmenuje.
Muž to má v bledě modrém. Snášet výkyvy nálad, větší psychická i fyzická zátěž.
Oni i příbuzná připravující se na příchod potomka. Přípravy ve stylu studování, kurzy nebo třeba stěhování do většího nebo třeba přípravy dětského pokoje. Nebo také partnerské krize, rozchody, rozvody.
Regres zdravotních nákladů zdravotní pojištovně.
A pak nevyčíslitelné duševní útrapy. Někdo je splachovací, někomu pomůže co nejrychleji znovu zabřeznout, někdo se trápí roky.
Něco z toho jde vyčíslit. Něco z toho se bude blbě dokazovat, že patří do skupiny A či B.
Nechtěl bych to vyčíslovat.

Abych odpověděl na otázku v titulku: život není jen o penězcích, ale zatím neznám lepší metodu jak vyčíslit cokoliv. I když se jedná o něco tak ... specifického jako je smutek a cit.

I vám - díky, další názor k věci, konečně. Zareaguji: Dobře, beru vaše přínosné argumenty, i když se s nimi zcela neztotožňuji, ale uznávám je, respektuji je, ale proč má odškodnění být vyšší, než je třeba schopen člověk sám vydělat? Proč by mělo odškodnění psychické újmy přinést vyšší zisk, než vlastní práce nebo podnikání? Kde to jsme? Kam to spějeme? Tohle jsem měl napsat do článku. Není výhodnější, než podnikat, pracovat raději se soudit o různé újmy? Kam tohle povede? Nebudou se určití lidé živit ba podnikat v otázkách odškodnění svých újem?
Nedovolím si to - konkrétní popsaný případ - hodnotit z pohledu ženy, jsem muž, takže odmítám argument, že muž musel snášet nálady své těhotné ženy. 1. Pokud mu vadí, nemusel chtít dítě, nemusel ho počít. 2. Ty nálady by přece snášel, i kdyby miminko přežilo a žilo. (Kdo by mu je odškodnil?) 3. To je odškodnění za smrt dítěte a s tím spojené trauma, ne za útrapy rodiny v těhotenství - prosím rozlišujte.

Proč má být odškodnění vyšší než práce?
Proč? Jaký je smysl práce? Vydělat peníze.
Z jakého důvodu šli do porodnice? Porodit dítě. Z jakého důvodu by šli do porodnice, když by bylo jasné, že v případě chyby dostanou milionová poškození? Porodit dítě.

ad 1 Vadili, ale víc chtěl dítě. Kvůli nemocnici to musel snášet a navíc nemá dítě.
ad 2 Ano, ale měl by dítě.
ad 3 Ano odškodnění za smrt dítěte. Nicméně lze to odškodnění dekomponovat na složky a jednou ze složek jsou vynaložení náklady na dítě, které se promrhaly kvůli nemocnici.

Budu rád, když se určití lidé budou živit tím, že budou žádat odškodnění za skutečné újmy. Snižuje to tottiž riziko i pro mě, který po odškodnění, resp. újmě nestojí.

Uvedu jiný příklad. Často komunikuji s úřady, bankami apod. Kvůli něčemu, co se nakonec ukáže jejich chyba, jejich chybný postup. Od úřadů se mi zatím dostalo jen to, že napravili svou chybu. Dle mě je to málo. Měli by mi nahradit čas, který jsem komunikací s nimi musel vynaložit, čas na studování zákonů, abych byl vůbec na svém. A stále je to málo, protože já jsem nestál o to, abych tento čas vynaložil tímto způsobem, ale třeba kvůli hrozbě pokuty ze strany toho úřadu jsem ho byl nucen vynaložit. A nemohl jsem ho strávit účelněji, i když třeba nevýdělečně - např. věnovat se víc dítěti. Ale jde "jen" o desítky, max. stovky hodin.
U dítěte jde o devět měsíců života, min. u matky. To je např. u dost lidí 9 měsíců abstince alkoholu. Omezení fyzické aktivity. Omezení cestování. atd.

Víte, já mám dojem, že v poslední době pravicové/kapi­talistické myšlení se zradikovalizovalo a došlo do utopie stejně jako levicové. Tento článek je toho silným důkazem. Jako kdyby nedokázali myslet jinak než přes prachy. Veškerý svět je modelován jako tok peněz - a nic více vědět nepotřebují.

Autor článku, pan Fetter, vlastně zcela pravicově hledá částku za nákup/prodej citů. Samotné city a jejich dopad na člověka je prostě mimo obzor vidění, a ztráta dítěte je jen účetní položka.

Dva lidé plánovali dítě. Možná kvůli tomu zahodili mnoho příležitostí. Možná investovali do přestavby domu. Možná se přestěhovali. Možná odmítli celoživotní kariéru v nějakém směru. Nemluvě o mnohém dalším.

Ale hlavně, je to lidská tragédie. Tragédie, která se - jak lékařské kapacity často tvrdí, kdykoli jde o to potřít domácí porody - by se v nemocnici nikdy nemohla stát. A naši lékaři, a podle zákona odborníci, kterým věří i soud, se takto vyjádří ještě často na kamery a do mikrofonů reportérů. Hned jak dostanou možnost přiživit se na jiné tragédii.

Oni snad rodiče plánovali, pane Fettere, ztrátu dítěte chybou lékařů? Že je obviňujete z toho, že se chtějí namísto podnikáním život soudy.

Ale těžko diskutovat, když city evidentně nemáte. Jinak byste nemohl psát co jste psal. Dítě berete jako prostou účetní položku, a nazdar bazar.

Možná mne ukamenujete, ale nebylo nakonec lepší, když to dítě zemřelo? Dovedete si představit, že by se narodilo dítě těžce postižené a rodiče se mu museli věnovat, a matka by třeba i musela zůstat doma z práce a starat se 24/7? Ono pokud celou dobu těhotenství polykám prášky, tak se může stát, že sice porodím zdánlivě zdravé dítě, ale to dítě už může být v okamžiku narození těžce postižené, jen se to prostě hned nepozná. A až se to pozná, je pozdě.
Myslím, že pan Fetter má pravdu v jednom: pokud už dítě zemřelo, tak chtít odškodnění pro každého sourozence, prarodiče, tetičky, strejčky a kdovíkoho ještě skutečně působí dojmem, že když už se teda stalo to, co se stát nemělo, tak že se rodina následně chtěla nádavkem "napakovat".

Není výhodnější, než podnikat, pracovat raději se soudit o různé újmy?

A není výhodnější, aby se každý choval tak, aby druhému tu újmu vůbec nezpůsobil?
Jako myslíte že dotyčnou to souzení se nakonec ještě baví?