Stát neušetří ani korunu. Naopak, výsledek bude mínusový.
Co se stane? Lidé budou hromadně vypovídat smlouvy o stavebním spoření. Stavební spořitelny nevázané na velké banky se dostanou do problémů. Pokud zbankrotují, budou výdaje na nápravu situace velmi vysoké (co se asi tak stane při bankrotu stav. spořitelny se zaúvěrovanými nemovistostmi a překlenovacími úvěry?). Stavební spořitelny vázané na velké banky vykáží výrazný pokles daňové výtěžnosti, banky budou muset zvyšovat opravné položky a výsledná suma vybraná na DPPO v obalsti bankovnictví/stavebních spořitelen výrazně klesne (na nulu). tedy v celkovém součtu výnosů a úspor se bude jednoznačně jednat o ztrátu.
Stejnou situaci zažíváme v oblasti daně spotřební. Čím je sazba vyšší, tím nižší je daňová výtěžnost. Logické.
Ale to bohužel státní úředník nevidí, protože nikdy nemusel počítat racionálně. Proto by nikdy nikdo neměl volit do politických rolí státní úředníky, ale výhradně lidi, kteří se živí sami vlastní prací. Ale těch je čím dál méně…
Jediný způsob, jak zefektivnit státní prostředky pro vyplácení podpory stavebnímu spoření je jeho pevná vazba na vyplácení v případě prokázání přesně daného použití (které je státem silně regulováno – tedy peníze se vrátí zpět). Ostatní cesty jsou vedou jen do pekla.
Já třeba z těch peněz získaných prostřednictvím stavebního spoření chci postavit dům, nakonec. Problém je, že musím nejprve kumulovat finanční prostředky – tedy využívám smlouvu o stavebním spoření výhradně jako spořící produkt, a to opakovaně. Až přijde pravý čas, tak budu míť buďto peněz dost a začnu stavět, nebo použiji tu poslední smlouvu o stavebním spoření k získání dostatečného úvěru na stavbu.
Podle vašich měřítek a názorů bych nebyl schopný dosáhnout svého cíle… a takových lidí je tu minimálně 1/3, ale spíše více.