Hlavní navigace

Chtějí vás vyhodit ze spolku? Pokud nedodrží zákon, mají smůlu

Autor: Depositphotos
Členství v nějakém spolku může přinášet značnou prestiž, nehmotné, ale i hmotné výhody, a proto není divu, že i když je spolek samosprávné společenství, pravidla vyloučení z něj upravuje zákon.
Tomáš Zilvar
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Alespoň (nejméně) tři osoby vedené společným zájmem mohou podle § 214 odst. 1 občanského zákoníku (OZ) založit spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm. Členové spolku přitom neručí (podle § 215 odst. 2 OZ) za jeho dluhy.

Jak spolek získává peníze

Hlavní činností spolku může být (v souladu s § 217 odst. 1 OZ) jen uspokojování a
ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Ovšem vedle hlavní činnosti může (dle § 217 odst. 2 OZ) spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Zisk z činnosti spolku lze (dle pravidla zakotveného v § 217 odst. 3 OZ) použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.

Vedle toho, že členství ve spolku může být i hodně prestižní záležitostí, může přinášet kromě nehmotných výhod jeho členům i celou řadu hmotných výhod a požitků, i když se případný zisk z hospodářské činnosti spolku mezi členy nerozděluje, spolek není obchodní korporace. Účast na činnosti spolku však může přinášet členu peníze nepřímo.

Členství ve spolku může zaniknout (podle § 237 OZ) i vyloučením člena podle pravidel
zakotvených v jeho stanovách. Vyloučení ze spolku je nejzávažnějším způsobem potrestání člena spolku. S ohledem na výhody, které může členství ve spolku skýtat a o které může vyloučení člena připravit, není divu, že zákon upravuje proces vyloučení člena a případnou obranu vyloučeného.

Kdo může navrhnout vyloučení a kdo o něm rozhoduje

Neurčí-li stanovy spolku jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena (podle § 240 odst. 1 OZ)
statutární orgán spolku, může jím být předsednictvo, představenstvo atp. Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen, v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.

Člen může (v souladu s § 241 odst. 1 OZ) do 15 dnů od doručení rozhodnutí v písemné
formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán.

Vylučovaný člen musí dostat možnost k nápravě

Ust. § 239 odst. 1 OZ ukládá spolku povinnost vyzvat před rozhodnutím o vyloučení člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství, ke zjednání nápravy. Výzva ke zjednání nápravy, která může být učiněna ústně i písemně, je zásadním předpokladem vyloučení. Výjimku představují jedině případy, kdy porušení členských povinností nelze odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. K vyloučení člena může dojít pouze pro to konkrétní porušení členských povinností, které bylo ve výzvě popsáno. Ke zjednání nápravy musí být členu ve výzvě stanovena přiměřená lhůta. Rozhodnutí o vyloučení se (samozřejmě podle § 239 odst. 2 OZ) doručí vyloučenému členu.

Jestliže v následném řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení není prokázáno, že spolek
vyloučeného člena řádně vyzval ke zjednání nápravy, soud, na který se může dotčený vyloučený člen spolku obrátit, již zpravidla dále nezkoumá, zda k porušení členských povinností vůbec došlo, a prohlásí rozhodnutí o vyloučení za neplatné. S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob (ve smyslu § 85 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních), v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (dle § 3 odst. 2 písm. a) tohoto zákona).

Úprava seznámení se s návrhem na vyloučení má členovi umožnit řádnou a včasnou obranu proti vyloučení. Má-li mít člen spolku, proti kterému písemný návrh na vyloučení směřuje, možnost žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu (ve smyslu § 240 odst. 2 věty druhé OZ), zásadně bude třeba, aby byl s návrhem na vyloučení seznámen před zasedáním orgánu, na němž se má rozhodovat o jeho vyloučení (§ 240 odst. 1 OZ). Seznámení se s návrhem může proběhnout jak předáním návrhu, tak sdělením jeho obsahu.

Chtěli ho vyloučit z mysliveckého spolku, marně

Ve věci, kterou projednával Nejvyšší soud ČR (pod spis. zn. 27 Cdo 4173/2018) a vydal v ní usnesení dne 27. 2. 2020, se vyloučení bránil člen mysliveckého spolku. Spolek porušil své vlastní stanovy, jakož i § 240 odst. 2 OZ. Vylučovanému členu totiž nedoručil písemný návrh na jeho vyloučení před konáním členské schůze, aby se k němu mohl písemně vyjádřit, případně si připravit obhajobu na členskou schůzi a doložit vše (listiny, jiné důkazy), co by mu mohlo být ku prospěchu.

Vylučovaný člen nebyl seznámen s návrhem na své vyloučení před konáním členské schůze (která je podle stanov onoho mysliveckého spolku orgánem rozhodujícím o vyloučení člena spolku). Z pozvánky na členskou schůzi věděl posléze vyloučený člen, pouze že na členské schůzi bude projednáváno porušení členských povinností.

Tuto informaci však nelze považovat za seznámení se s návrhem na vyloučení (ve smyslu § 240 odst. 2 OZ a stejně tak takto obecné vymezení pořadu jednání není, měla-li členská schůze rozhodovat o vyloučení člena z pohledu § 249 odst. 1 OZ, dostatečně konkrétní), zhodnotil sporný případ Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení (spis. zn. 27 Cdo 4173/2018, ze dne 27. 2. 2020).

K jakým chybám v řízení došlo

Okresní soud vyslovil svým rozsudkem neplatnost usnesení členské schůze mysliveckého
spolku v části, v níž bylo rozhodnuto o vyloučení žalujícího člena ze spolku. Krajský soud změnil svým rozsudkem rozsudek okresního soudu tak, že žalobu na vyslovení neplatnosti vyloučení zamítl.

Jenže, jak už bylo uvedeno, k projednání podobného návrhu a k řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku a k rozhodnutí v takové věci v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2018, spis. zn. 29 Cdo 3307/2016). Nejvyšší soud ČR tak svým usnesením (spis. zn. 27 Cdo 4173/2018, ze dne 27. 2. 2020) zrušil nejenom rozsudek krajského soudu, který posoudil věc nesprávně, ale i rozsudek okresního soudu, protože ve věci rozhodl (jako soud prvního stupně), i když k tomu nebyl příslušný.

Řízení (jako celek) je zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí usnesením. To, že soud rozhodl jinou, kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou, formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, spis. zn. 20 Cdo 1574/99).