Všechny tyhle super pojištění, kdy za celý svůj život narvete pojišťovně 50% případně vyplacené částky, jsou k ničemu. Pojistím se na milion na závažná onemocnění ve 30 letech. V 65 letech zjistím, že jsem pojišťovně nasypal např. 400 tisíc. V té době ten milion bude mít ale úplně jinou hodnotu, co mi bude stačit tak na ten nejlevnější invalidní vozík. Lepší cestou je být opravdu finančně nezávislý a postarat se sám (vytvořit si úspory, nakoupit nemovitosti, vybudovat si záložní plány). Tohle je k ničemu.
Známej uzavřel kvůli hypotéce životní pojistku, vinkuloval ji ve prospěch banky. 5 měsíců poté se zabil v autě (neřídil on, takže sebevražda to nebyla), Kdyby tu pojistku neměl, tak manželka s dětma mohla akorát tak ten barák prodat, zaplatit bance (a možná ještě pár let něco doplácet) a jít bydlet pod most.
To je ovšem o tom, jaký barák si kdo kupuje.
Barák, který jsem na hypotéku koupil a rekonstruuju já, se dá rozdělit na víc bytů. Takže v tomhle scénáři se holt pozůstalí sestěhují do 2+1 a zbytek můžou pronajmout. A plačící vdově s dítky na rukou banka jistě umožní hypotéku třeba o 10 let protáhnout, takže jim po zaplacení hypotéky z toho pronájmu možná i něco zbude.
Pokud nebude mít plačící vdova s dítky na rukou prostředky na splácení hypotéky, banka jí umožní dům maximálně prodat. Záleží na tom, jak budou dítka velká, pokud kojenec a batole, tak se mi to vidí spíš na ten prodej.
Synovec platí hypo a v okamžiku změny fixace měl smlouvu na dobu určitou (krachnul mu zaměstnavatel, tak byl rád, když sehnal jinou práci). Banka mu zvedla úroky z nějakých cca 3,5% na 5,5 a do další fixace splácel hlavně úroky. Teď po další fixaci je zase na 3,5%.
Blbost? Ono to násobení koupelen, chodeb, dveří, záchodů, stoupaček, jader, ... silnější zdi mezi oddělenými byty, případně i samostatné vchody a někdy i schodiště, celkově větší plocha domu / bytu, stojí peníze. Investičně i provozně. K tomu ještě horší využitelnost takové universální dispozice.
To je jako tvrdit, že když potřebuji 2x odvézt 2m3 písku, že "jsem udělal blbost", když jsem si místo odobního auta nekoupil náklaďák.
Situace, že dům nejste schopni celý využít, nastane skoro u každého po odchodu dětí z domova (i když si necháte dítě s jeho partnerem doma, budou chtít mít vlastní bydlení, ne dětský pokojíček). V podobné době navíc člověk jde do důchodu a peníze obvykle začne potřebovat, takže možnost bydlet v menším a zbytek pronajímat se mu hodí.
Ten náklaďák si můžete ze dne na den půjčit nebo dokoupit třeba levný ojetý, pokud zjistíte, že ho potřebujete.
Dům kupujete na celý život, případně i na více generací - prodat dům a koupit jiný je záležitost cca na rok i když jde všechno jak po drátkách a v tom novém stačí vymalovat. A je to i nákladné - ne nadarmo se říká, že dvakrát se stěhovat je horší než vyhořet. Pokud máte dům na hypotéku, je to ještě pomalejší a obtížnější. Tudíž flexibilita v pořizování jiného bydlení veškerá žádná - flexibilní by tedy měl být dům, byť díky tomu bude dražší.
Zkrátka platí "nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci".
Umím si naopak perfektně představit, že budete šetřit na dispozicích těch bytů, takže např. při rozdělení bytů bude jeden plnohodnotný, zatímco druhý bude mít sprchový kout místo vany, záchod v koupelně, čajovou kuchyňku místo kuchyně, nebude mít předsíň ani chodbu, ale bude se vstupovat přímo do obýváku a podobně. V takovém bytě (horní část mezonetu) jsem totiž sám několik let bydlel nejdřív sám a potom s přítelkyní, zatímco spodní část byla pronajatá až do doby, kdy jsme začali chystat rodinu.
Zeptám se jinak: koupil byste si pro rodinu auto, které má malý kufr, nemá kouli na přívěs, neumožňuje sklopit sedačky a ani instalaci zahrádky na střechu? Já si to umím představit v jediném případě: když budu mít kromě tohohle auta (nejspíš kabrioletu nebo sporťáku) ještě kombíka či minivan, který bude tím skutečným rodinným autem.
Stejně tak domek 4+kk s jedinou koupelnou je podle mne rozumný jen v případě, kdy máte takovou majetkovou rezervu, že příjem z pronájmu prostě nemůžete nikdy potřebovat. Jenomže pak si takový dům stejně nekoupíte, protože budete chtít lepší :-)
No to jistě nastane. Ale to ať si každý potom rozmyslí, jestli je dobrý kočkopes, který se snaží umět všechno, a po celý živou neumí nic pořádně.
Ona ta potřeba peněz není tak horká. Mezi menším a větším bytem, či domkem, není ve vlastním provozně velký rozdíl. Zvláště když člověk místo vymýšlení nesmyslů udělá třeba strop s vloženou tepelnou izolací, což nestojí skoro nic, a ničemu to nevadí, aby mohl přestat vytápět jedno patro, či část domu. To v případě, že by tam chtěl dožít, a mít klid. A ne se otravovat, a nechat se rušit, nájemníkem.
Stejně tak je možnost velký vyměnit za startovací dětí, přenechat dětem, a jít do menšího, na chalupu, jak kdo chce. Tím dům zůstane v rodině.
"Ten náklaďák si můžete ze dne na den půjčit nebo dokoupit třeba levný ojetý, pokud zjistíte, že ho potřebujete."
Ano! Výborně!
To jsem rád, že jsem byl pochopen zcela správně. Ne vždy se to podaří. (Spíše si objednatdovoz, ne každý má C, a neznám půjčovnu náklaďáků pro domácí kutily. Ještě těk dodávky.)
A ten zvytek. Ne, ne, ne. Kočkopes. To nebude dobře fungovat. A když to bude dobře fungovat, což lze, tak to nebude ani velmi přibližně za stejné peníze. Dilatace času a prostoru, a neřešení peněz, funguje jen ve Star Treku. Já si nepředstavuji, já to vím.
Nevím jak Vy, ale já vidím obrovský rozdíl mezi tím, že "umrtvím" část domu, která tím pádem bude (v ideálním případě) finančně neutrální (ale spíš to bude v červených, třeba kvůli dani z nemovitostí) a mezi tím, že tuto část domu pronajmu a bude mi generovat nezanedbatelné pozitivní cash flow.
Abych ho mohl přenechat dětem a jít do menšího, musím na ten menší mít, nebo ho mít za co koupit. A děti o něj v daném okamžiku musí stát, což není samozřejmé. Např. u mne byl mezi okamžikem, kdy jsem se chtěl osamostatnit, a okamžikem, kdy jsem potřeboval velký byt, rozdíl cca 10 let. Mít a nemít nájem z bytu 2+1 (to je ta spodní půlka, která je pronajatá) za 10 let je i po odečtení daní a nákladů rozdíl cca 1 milion Kč.
Vyměnit za startovací znamená prodej a koupi, tzn. nezanedbatelné náklady.
Jinak v naší rodině tenhle kočkopes funguje už skoro 80 let, takže mohu odpovědně říci, že se to vyplatilo. Kdyby pradědeček v roce 1936 postavil levnější dům, tak ušetřené peníze dávno požrala měnová reforma nebo inflace.
"Nevím jak Vy, ale já vidím obrovský rozdíl mezi tím, že "umrtvím" část domu"
Ale já celou dobu hovořím o tom, že tam ten rozdíl.
"která tím pádem bude (v ideálním případě) finančně neutrální (ale spíš to bude v červených, třeba kvůli dani z nemovitostí) a mezi tím, že tuto část domu pronajmu a bude mi generovat nezanedbatelné pozitivní cash flow."
A také celou dobu hovořím o tom, že to není jen takhle jednoduché.
Píšu snad tatarsky?
"Kdyby pradědeček v roce 1936 postavil levnější dům"
Ach jo. Ani tady nejde říci "levnější". Vždyť i to už jsem napsal....
"tak ušetřené peníze dávno požrala měnová reforma nebo inflace."
Šmarjá panno! Teď do toho ještě nabízíš jako jedinou možnou alternativu peníze ve slamníku/bance.
Končím. Škoda času.
Zase tvoje moudra, hošánku slaďoučkej. Nedávno jste měli pařbu v Berlíně, že jo.
Pojištění je pochopitelně pro ty chvíle, kdy ještě naspořeno nemáš. Těžké nemoci se vyskytují ve všech věkových kategoriích. Možná u vás hošánků je jich míň, vy jste pořád rozehřátí a skoro všechny bacily v sobě uvaříte.
Pařba v Berlíně je vždycky v pořádku, to ty sedíš raději doma na zadku. Ale pojišťuj se klidně každý den a rvi peníze pojišťovně co to jde, ono za celý život zacálovat 200 tisíc za závažné nemoci a dostat pak dvojnásobek, který nemá v té době už téměř žádnou hodnotu je velké terno. Jak jsem již napsal, tohle jde naprosto mimo mě, mám poměrně velké úspory pro případné zabezpečení rodiny, takže mě tyhle neskutečně zajímavé produkty nezajímají.