autor nepropaguje žádné konkrétní produkty, neprodává
Až na ty pojistky, že. "Používejte levné a dobré životní pojištění" No.... a které to jsou? To se dozvíte u nás.
To jsi tak pitomý, že ani nechápeš smysl článku? Osobně si myslím, že tak pitomý nikdo být nemůže, že to jen předstíráš. K čemu by přeprodejci byl článek, kde by ty produkty napsal? To by ho a) nikdo nepotřeboval b) A to je ještě horší, by si jeho tvrzení mohl v klidu ověřit.
"vyjma svého podpisu nepropaguje ani firmu"
KFP - Kořený Fichtner Pavlásek - Jak už více by měli propagovat svůj kšeft?
"na serveru o financích si těžko budete hledat články o psích granulích"
To vskutku ne. Tahle pitomost napadla pouze tebe. KFP - Kořený Fichtner Pavlásek propagují ne granule, ale pojistky.
Autor bude propagovat jen to, co sám může prodávat. Ne všechny pojišťovny (a jiné finanční instituce) prodávají přes prodejce mnoha produktů, některé vyžadují exkluzivitu (dneska už i ČMSS, Allianz a jiné). Takže tzv. finanční poradce má omezený počet produktů, ke kterým se jako prodejce může dostat. Už proto nebude nestranný.
možná nemusíte nikde dávat "nejvíc peněz" finančním poradcům, pokud víte kde získat dobré informace zdarma. Pojištění je jeden z opěrného bodu fin.nezávislosti, pokud budete mít hromadu peněz a pak je dáte za zdravotní péči někoho z rodiny, protože ten daný nebude mít pojistku máte svou fin.nezávislost sesypanou. Dobrá pojistka která kryje to co má, nestojí více než dva nebo tři obědy...
Všechny tyhle super pojištění, kdy za celý svůj život narvete pojišťovně 50% případně vyplacené částky, jsou k ničemu. Pojistím se na milion na závažná onemocnění ve 30 letech. V 65 letech zjistím, že jsem pojišťovně nasypal např. 400 tisíc. V té době ten milion bude mít ale úplně jinou hodnotu, co mi bude stačit tak na ten nejlevnější invalidní vozík. Lepší cestou je být opravdu finančně nezávislý a postarat se sám (vytvořit si úspory, nakoupit nemovitosti, vybudovat si záložní plány). Tohle je k ničemu.
Známej uzavřel kvůli hypotéce životní pojistku, vinkuloval ji ve prospěch banky. 5 měsíců poté se zabil v autě (neřídil on, takže sebevražda to nebyla), Kdyby tu pojistku neměl, tak manželka s dětma mohla akorát tak ten barák prodat, zaplatit bance (a možná ještě pár let něco doplácet) a jít bydlet pod most.
To je ovšem o tom, jaký barák si kdo kupuje.
Barák, který jsem na hypotéku koupil a rekonstruuju já, se dá rozdělit na víc bytů. Takže v tomhle scénáři se holt pozůstalí sestěhují do 2+1 a zbytek můžou pronajmout. A plačící vdově s dítky na rukou banka jistě umožní hypotéku třeba o 10 let protáhnout, takže jim po zaplacení hypotéky z toho pronájmu možná i něco zbude.
Pokud nebude mít plačící vdova s dítky na rukou prostředky na splácení hypotéky, banka jí umožní dům maximálně prodat. Záleží na tom, jak budou dítka velká, pokud kojenec a batole, tak se mi to vidí spíš na ten prodej.
Synovec platí hypo a v okamžiku změny fixace měl smlouvu na dobu určitou (krachnul mu zaměstnavatel, tak byl rád, když sehnal jinou práci). Banka mu zvedla úroky z nějakých cca 3,5% na 5,5 a do další fixace splácel hlavně úroky. Teď po další fixaci je zase na 3,5%.
Blbost? Ono to násobení koupelen, chodeb, dveří, záchodů, stoupaček, jader, ... silnější zdi mezi oddělenými byty, případně i samostatné vchody a někdy i schodiště, celkově větší plocha domu / bytu, stojí peníze. Investičně i provozně. K tomu ještě horší využitelnost takové universální dispozice.
To je jako tvrdit, že když potřebuji 2x odvézt 2m3 písku, že "jsem udělal blbost", když jsem si místo odobního auta nekoupil náklaďák.
Situace, že dům nejste schopni celý využít, nastane skoro u každého po odchodu dětí z domova (i když si necháte dítě s jeho partnerem doma, budou chtít mít vlastní bydlení, ne dětský pokojíček). V podobné době navíc člověk jde do důchodu a peníze obvykle začne potřebovat, takže možnost bydlet v menším a zbytek pronajímat se mu hodí.
Ten náklaďák si můžete ze dne na den půjčit nebo dokoupit třeba levný ojetý, pokud zjistíte, že ho potřebujete.
Dům kupujete na celý život, případně i na více generací - prodat dům a koupit jiný je záležitost cca na rok i když jde všechno jak po drátkách a v tom novém stačí vymalovat. A je to i nákladné - ne nadarmo se říká, že dvakrát se stěhovat je horší než vyhořet. Pokud máte dům na hypotéku, je to ještě pomalejší a obtížnější. Tudíž flexibilita v pořizování jiného bydlení veškerá žádná - flexibilní by tedy měl být dům, byť díky tomu bude dražší.
Zkrátka platí "nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci".
Umím si naopak perfektně představit, že budete šetřit na dispozicích těch bytů, takže např. při rozdělení bytů bude jeden plnohodnotný, zatímco druhý bude mít sprchový kout místo vany, záchod v koupelně, čajovou kuchyňku místo kuchyně, nebude mít předsíň ani chodbu, ale bude se vstupovat přímo do obýváku a podobně. V takovém bytě (horní část mezonetu) jsem totiž sám několik let bydlel nejdřív sám a potom s přítelkyní, zatímco spodní část byla pronajatá až do doby, kdy jsme začali chystat rodinu.
Zeptám se jinak: koupil byste si pro rodinu auto, které má malý kufr, nemá kouli na přívěs, neumožňuje sklopit sedačky a ani instalaci zahrádky na střechu? Já si to umím představit v jediném případě: když budu mít kromě tohohle auta (nejspíš kabrioletu nebo sporťáku) ještě kombíka či minivan, který bude tím skutečným rodinným autem.
Stejně tak domek 4+kk s jedinou koupelnou je podle mne rozumný jen v případě, kdy máte takovou majetkovou rezervu, že příjem z pronájmu prostě nemůžete nikdy potřebovat. Jenomže pak si takový dům stejně nekoupíte, protože budete chtít lepší :-)
No to jistě nastane. Ale to ať si každý potom rozmyslí, jestli je dobrý kočkopes, který se snaží umět všechno, a po celý živou neumí nic pořádně.
Ona ta potřeba peněz není tak horká. Mezi menším a větším bytem, či domkem, není ve vlastním provozně velký rozdíl. Zvláště když člověk místo vymýšlení nesmyslů udělá třeba strop s vloženou tepelnou izolací, což nestojí skoro nic, a ničemu to nevadí, aby mohl přestat vytápět jedno patro, či část domu. To v případě, že by tam chtěl dožít, a mít klid. A ne se otravovat, a nechat se rušit, nájemníkem.
Stejně tak je možnost velký vyměnit za startovací dětí, přenechat dětem, a jít do menšího, na chalupu, jak kdo chce. Tím dům zůstane v rodině.
"Ten náklaďák si můžete ze dne na den půjčit nebo dokoupit třeba levný ojetý, pokud zjistíte, že ho potřebujete."
Ano! Výborně!
To jsem rád, že jsem byl pochopen zcela správně. Ne vždy se to podaří. (Spíše si objednatdovoz, ne každý má C, a neznám půjčovnu náklaďáků pro domácí kutily. Ještě těk dodávky.)
A ten zvytek. Ne, ne, ne. Kočkopes. To nebude dobře fungovat. A když to bude dobře fungovat, což lze, tak to nebude ani velmi přibližně za stejné peníze. Dilatace času a prostoru, a neřešení peněz, funguje jen ve Star Treku. Já si nepředstavuji, já to vím.
Nevím jak Vy, ale já vidím obrovský rozdíl mezi tím, že "umrtvím" část domu, která tím pádem bude (v ideálním případě) finančně neutrální (ale spíš to bude v červených, třeba kvůli dani z nemovitostí) a mezi tím, že tuto část domu pronajmu a bude mi generovat nezanedbatelné pozitivní cash flow.
Abych ho mohl přenechat dětem a jít do menšího, musím na ten menší mít, nebo ho mít za co koupit. A děti o něj v daném okamžiku musí stát, což není samozřejmé. Např. u mne byl mezi okamžikem, kdy jsem se chtěl osamostatnit, a okamžikem, kdy jsem potřeboval velký byt, rozdíl cca 10 let. Mít a nemít nájem z bytu 2+1 (to je ta spodní půlka, která je pronajatá) za 10 let je i po odečtení daní a nákladů rozdíl cca 1 milion Kč.
Vyměnit za startovací znamená prodej a koupi, tzn. nezanedbatelné náklady.
Jinak v naší rodině tenhle kočkopes funguje už skoro 80 let, takže mohu odpovědně říci, že se to vyplatilo. Kdyby pradědeček v roce 1936 postavil levnější dům, tak ušetřené peníze dávno požrala měnová reforma nebo inflace.
"Nevím jak Vy, ale já vidím obrovský rozdíl mezi tím, že "umrtvím" část domu"
Ale já celou dobu hovořím o tom, že tam ten rozdíl.
"která tím pádem bude (v ideálním případě) finančně neutrální (ale spíš to bude v červených, třeba kvůli dani z nemovitostí) a mezi tím, že tuto část domu pronajmu a bude mi generovat nezanedbatelné pozitivní cash flow."
A také celou dobu hovořím o tom, že to není jen takhle jednoduché.
Píšu snad tatarsky?
"Kdyby pradědeček v roce 1936 postavil levnější dům"
Ach jo. Ani tady nejde říci "levnější". Vždyť i to už jsem napsal....
"tak ušetřené peníze dávno požrala měnová reforma nebo inflace."
Šmarjá panno! Teď do toho ještě nabízíš jako jedinou možnou alternativu peníze ve slamníku/bance.
Končím. Škoda času.
Zase tvoje moudra, hošánku slaďoučkej. Nedávno jste měli pařbu v Berlíně, že jo.
Pojištění je pochopitelně pro ty chvíle, kdy ještě naspořeno nemáš. Těžké nemoci se vyskytují ve všech věkových kategoriích. Možná u vás hošánků je jich míň, vy jste pořád rozehřátí a skoro všechny bacily v sobě uvaříte.
Pařba v Berlíně je vždycky v pořádku, to ty sedíš raději doma na zadku. Ale pojišťuj se klidně každý den a rvi peníze pojišťovně co to jde, ono za celý život zacálovat 200 tisíc za závažné nemoci a dostat pak dvojnásobek, který nemá v té době už téměř žádnou hodnotu je velké terno. Jak jsem již napsal, tohle jde naprosto mimo mě, mám poměrně velké úspory pro případné zabezpečení rodiny, takže mě tyhle neskutečně zajímavé produkty nezajímají.
Heh, asi jsem to minule přecenil, když jsem říkal, že s účetnictvím to začíná nabírat na zajímavosti.
Teď to tu zajímavost ztratilo - chápu, že nějaké pojištění může být důležité, ale pokud nemám co pojistit (nemám finanční nezávislost), je trochu mimo se po pojistce pídit. Anebo je to jinak? Mám známého, který si nechal různými poraděnky vnutit pojistky tři. Je tudíž třikrát finančně nezávislejší, než člověk s pojistkou jednou?
Já měl za to, že finanční nezávislost je velmi zjednodušeně řečeno pasivní příjem - peníze, které mi do peněženky tečou, ať pracuji, nebo ne. Proč bych si měl sjednávat životní pojištění, když mám třeba firmu, která mi nese na dividendách milión ročně? To jako když umřu, tak firma přestane nést a rodina ostrouhá? Chrání pojistka i proti Vítěznému Únoru?
Ono je to nakonec asi jedno, finanční nezávislost si stejně většina lidí vytvořit nedokáže (seberu ten návod stručně shora dolů):
1. Naplánovat si finanční nezávislost.
2. Udělat finanční přehled (účetnictví).
3. Pojistit se.
Tak se na to podívám:
1. Jak si to naplánuju? No do roka bych mohl na burze vydělat půl miliónu.
2. Finanční přehled... to je nějaké složité, a té práce s tím.... zítra si koupím nějaký program.
3. Pojistka.... jo, to není problém, poradci si u mě podávají kliku.
A za rok:
1. A do háje - vrazil jsem do akcií dvacet tisíc, zůstalo mi žádná celá kde nic tu nic, je to nějaké složité. Že jsem raději neletěl do Egypta.
2. Účetnictví? Finanční přehled? Akorát jsem utratil šílené prachy za "Superúčto pro úplně všechny" a ono to neumělo ani stáhnout transakce z banky, bez toho se to nedá používat. Navíc to je strašně složité. Sorry, já stejně žádné peníze nemám, takže nevidím důvod, proč bych se o ně měl starat. Když jsem to před rokem zkoušel, jenom jsem tím zabil šíleně moc času.
3. Pojistka.... ještě to nebudu rušit, i když to nemám pořádně z čeho platit. Ale kdybych umřel, aspoň po ně něco zůstane.
Především mi v tom návodu chybí, jak na sobě pracovat, abych se po roce vyhnul krokům 1, 2 a 3.
Dobrý den, Petře. Vezmu to popořadě:
1. Pokud někdo chce být do roka finančně nezávislý, pak máte pravdu: tento článek pro něj není určený. To se musí hooodně snažit:) A oba se asi shodnem na tom, že spekulováním na burze to půjde jen velmi ztuha:)
2. Finanční přehled zabere jedno odpoledne. Sepište si příjmy, výdaje a zjistěte, kolik můžete měsíčně odkládat stranou. Pak vytvořte přehled všech produktů (a zůstatků na nich), které máte - zjistěte, kolik majtetku a dluhů máte.
Tyto údaje jsou potřebné pro vytvoření plánu: ten vám může vytvořit poradce, nabízejí jej v některých bankách nebo jak píšete vás s tím pomůže nějaký program pro tvorbu finančních plánů.
3. Máte pravdu, pokud jste již finančně závislý, pojistku nepotřebujete. Pojištění potřebujete na dobu, kdy zatím finančně nezávislý nejste. Aby vám pojistka případně kompenzovala výpadek příjmů, pokud se vám něco stane.
Něco jiného je pojištění majetku: to potřebuje každý. Hodně lidí ví, že pojištění je důležité, už méně lidí ale ví, na kolik mají být správně pojištěni. Potvrzují to výsledky průzkumů - hodně Čechů je stále podpojištěno: jak životně, tak majetkově.
1. Asi to nebylo patrné - narážel jsem na nepřiměřená očekávání (za rok milión) a podkapitalizaci (20 tisíc na burze). Věřím, že i s málem dokážou někteří lidé i za krátkou dobu zázraky, ale to jsou spíše vyjímky. Jinak bych se připravil spíš na dlouholetou dřinu a budování po kouskách.
2. I toto bych viděl na dlouhodobou systematickou práci. Účetnictví nezabere víc času, než čištění zubů, ale stejně jako u těch zubů - je nutné každý den:
http://www.mesec.cz/autori/petr-bravenec/
3. Řeknu vám to takto: pro vybudování finanční soběstačnosti není pojištění nutné. Neříkám, že to od určitého okamžiku není rozumné, ale rozhodně není nutné.
Nevím, čím se živíte - z diskuse vyplývá, že finančním poradenstvím a prodejem pojistek. Nevím, jestli jste si toho všimnul, ale v diskusi se už od začátku objevuje podezření, že seriál se vyvine do prodeje nějakého produktu. Já si nemyslím, že by to byl z vaší strany záměr - znám tu potřebu předávat ostatním lidem své znalosti a zkušenosti. Jestli pracujete s pojistkami, je celkem přirozené, že se řeč stočí právě na pojištění. Jistě máte představu, kolik lidé mají, na kolik jsou pojištění a co se s nimi děje v případě životních karambolů, a chcete o tom informovat ostatní. Ale jak říkám - pojistka je zařízení, které chrání dům před zkratem, ale práci samotnou dělá někdo jiný: dřevo mi nařeže cirkulárka a žárovka mi k tomu posvítí. Pojistka je vhodná, ale nedokáže zařídit kůlnu plnou dřeva na zimu.
Jak se dívám na lidi kolem sebe - a děsí mě, že to vidím i na sobě - většina je apatická, háklivá na jakékoliv riziko, a neochotná pracovat dlouhé roky na jednom cíli. U většiny to skončí stejně, jako jsem popsal v odstavci "za rok". Nevím, jestli tuto apatii nepřináší právě různé pojistky (sociální, zdravotní, životní...) - tuším, že to byl John Vaňhara, u kterého jsem pochytil pojem "mentalita imigranta": imigrant udělá pro úspěch několika řádově více, než místní, protože nemá žádnou jinou pojistku.
Ale jak jsem viděl, zbývají ještě čtyři body - pořád jsem velmi zvědavý na pokračování. Jistě máte více zkušeností s lidmi, kterým se finanční nezávislost podařila vybudovat. Trocha inspirace a zkušeností se může hodit. Nejjednodušší cestou ke zbohatnutí může být právě napodobování těch úspěšných (tzv. cargo efekt ;-)
Petře, díky za dotaz, je pravda, že to nikde nezaznělo - takže pro upřesnění: jsme vzdělávací firma, jejíž jádro činnosti spočívá právě ve vzdělávání v oblasti osobních financí, komplexního finančního poradenství a finanační gramotnosti. Takže pojistky neprodáváme. Nejsme vlastněni žádnou finanční institucí, z toho vyplývá naše nezávislost. Nicméně v Praze působí naše sesterská konzultační firma, která obsluhuje affluentní klienty a rentiéry. Z toho vyplývají naše zkušenosti.
"Správné pojištění s odpovídající pojistnou částkou je pro hlavního živitele rodiny, na jehož příjmech závisí každodenní fungování domácnosti, nezbytností. V případě výpadku jeho příjmů se totiž rodina dostává do vážných ekonomických problémů." = obecně oblíbený nesmysl. V rodině jsme měli případ, kdy matka malých dětí nepřežila autohavárii. Živitel rodiny byl sice pojištěn na život, manželka ale nikoli. Živitel rodiny byl v okamžiku smrti manželky nahraný, protože kvůli péči o děti okamžitě ztratil příjem. Na prarodiče spoléhat nemohl, ještě chodili do práce. Takže když už pojištění, pak OBOU rodičů.
Jedná se o pr článek autora a firmy, kterou zastupuje. PR články jsou nejlepším výmyslem marketingu. Neobtěžují čtenáře, vydavatel vydělá a firma má reklamu.
Vlastně málokdo z lidí vůbec chápe, k čemu pojištění skutečně slouží. Podívej se na hošana Blechu a jeho komentář k pojištění závažných nemocí. Zcela mu uniká, že onemocnět může už zítra, ne až za třicet let.
Pojištění závažných nemocí ale mívá často tolik výluk, že se na nějakou z nich vždycky dá krátit, nebo rovnou neplnit nic. Řekl bych, že jediné smlysluplné životní pojištění na riziko smrti. Tu pojišťovna zpochybní jen ztěží. Nehledě na to, že řada oněch "závažných onemocnění" smrtí často stejně končí.
U pojistek všeobecně je zásadní problém s tím, že pojišťovny omezují své výdaje prostřednictvím různých výluk a krácení. Velká část pojistných plnění je oproti očekávání klienta zkrácena. V reálu tak výše plnění často neodpovídá tomu s čím při uzavírání pojištění počítáte. Proto považuji za vhodné pojistkou pokrýt pouze těžko rozporovatelné riziko smrti, zatímco ostatní rizika bych pokryl spíše tvorbou vlastních rezerv.
Rok, či déle na chemoterapii?
Jáááák déle? Tyhle pojistky mají limit nemocenské max. rok. Tedy rok.... rok po onemocnění jakékoli plnění končí. To ale neznamená, že pojišťovna rok platí, protože začátek je obvykle až po měsíci (a pokud je doba kratší, tak je to moc, moc, moc, drahé), nějkdy i po třech měsících.
A ta nemocenská, velmi vypečená podmínka, se vztahuje jen na závažné nemoci. Což nezní zle. Ale znamená to, že se často vztahuje jen na pobyt v nemocnici. Ale ne doma. A ne v LDN, rehabilitačním ústavu,.lázních.
Ostatně ta chemoterapie, to je ambulantně... takže nic nedostaneš.
Tak po roce ti konci i nemocenska a pak muzes leda zacit resit invaliditu. Ale pokud budu marodit dva roky, urcite budu radeji kdyz mi alespon jeden bude pojistovna neco platit.
A zjevne mas problem rozlisit pojisteni davky pri hospitalizaci, pojisteni davky pri pracovni neschopnosti a pojisteni zavaznych chorob, ale jelikoz mas jiste nasetreno na pokryti vsech zivotnich alternativ z vlastnich zdroju, chapu ze si muzes dovolit tyto drobne nuance ignorovat.
Jistě. Po roce skončí nemocenská. A jak říkáš, člověk si má možost vyřídit invalidní důchod, požádat si o odpovídající dávky atd.
Ale řeč je o něčem jiném: o tom, jak tě před riziky těžké nemoci (ne)chrání pojistky nabízené komerčními pojišťovnami.
Ale je dobře, že připomínáš, že povinné státní sociální pojištění, na rozdíl od pojištění komerčních, čloěvka skutečně před následky dlouhodobé nemoci chrání. jen bych dodal, že vzhledem k podmínkám obou systémů, u státního je malá pravděpodobnost, že klientem očekávané klient nedostane. Zatímco u komerčních pojištění, tak jak znějí jimi nabízené podmínky, je jen malá pravděpodobnost, že očekávané plněnní klient dostane.
Jak říkáš, zajistí holé přežití. Kdežto ta komerční nezajistí nejen ani to, ale ještě ti požere peníze, rozdíl mezi cenou povinného státního a cenou dražšího komerčního, jež by jsi si jinak mohl našetřit. Takže státní pojistka zajistí přežití + něco navíc máš nešetřeno, kdežto v případě komerční máš naštěstí to státní + zcela bez rezerv.
To že je zisk ze státní pojistky jistější než z privátní komerční pojistky není pravda - oboje je stejně tak závislé na zjištění posudkového lékaře.
A ten když ti tu invaliditu III. stupně nenapíše, tak ty peníze odpovídající diagnóze prostě nedostaneš - ani od soukromé pojišťovny, ani od státu.
Ano, všechna plnění vycházejí z diagnózy lékaře. V tom máš pravdu. Nicméně potom následuje ten rozdíl.
Pokud jsi vážně nemocný, tak to státní nemá 5 stran výluk drobným písmem, proto peníze dostaneš. U komerční nastupují výluky, a to je ta podstata, takže se dozvíš, ano pane, vy máte rakovinu " je stejně tak závislé na zjištění posudkového lékaře", to je v pořádku, ALE.... to už jsem popsal výše, takže je nám velmi líto, ale podle smlouvy nemáte nárok / máte jen v vemi omezeném rozsahu.
Možná by mělo smysl se pojistit v zahraničí, kde NĚKDE mají smluvní podmínky serióznější, ale ani tam to není příliš růžové, a ty podmínky je potřeba pečlivě PROSTUDOVAT.
Ano, ale opět ALE:
Když se pojistíš u komerční pojišťovny na trvalé následky úrazu, vážnou nemoc atd., opravdu je možnost, že pojišťovna takové plnění nevyplatí v plné výši.
U státu, to je jistota - ten ho _určitě_ nevyplatí, protože ho ani neposkytuje (ale podle svých odvodů bych řekl, že na něj asi vybírá, protože zatímco pojišťovně stačí pětistovka měsíčně, státu nestačí ani deset tisíc měsíčně).
To jsem nepochopil. Ale zdá se, že vycházíš z mylného předpokladu, že "U státu, to je jistota - ten ho* _určitě_ nevyplatí, protože ho ani neposkytuje"
* trvalé následky úrazu, vážnou nemoc atd.
Vždyť to přeci není pravda, a o tom se přeci celou dobu, od začátku, bavíme. Těžký úraz, nebo nemoc: nemocenská od 21. dne - 1 rok, téměř bez výluk. Trvalé následky, třeba oslepnutí, ochrnutí: nejprve nemocenská, poté invalidní důchod.
Takže jak stát neposkytuje?
A jak komerční pojišťovna neposkytne v plné výši? Co je to ta "plná výše"? Ať už cokoli, tak většinou jednoduše nedostaneš nic.
Jednoduchý příklad. Večer půjdeš vynést koš, uklouzneš, spadneš tak nešťastně, že si přerazíš obratel, a ochrneš. U státu je to jasné. U komerční budou zkoumat, zda jsi zachoval potřebnou opatrnost (jaké že jste to měl boty pane? Jo hladné bačkory.... Tak to vám krátíme plěnění.). A co hůře, nedejbože, aby jsi si dalpřed tím jednu lahvovou desítku. To jsi byl pod vlivem alkoholu, a to je výluka, v téměř všechj pojsitkách. Alkohol, to není (jen), že se rozmlátíš ožralý v autě, jak si lidé naivně myslí, což oni nedělají, tak nad tím mávnou rukou, a podepíšou.
Pane, ale vy nerozumíte pojmu "úraz s trvalými následky".
Protože:
a) není nutné aby tento úraz trval dlouhou dobu a byla vám vyplácena nemocenská. Prsty vám uříznou raz dva, a za týden pošlou domů.
b) není nutné, aby vám tento úraz s trvalými následky způsobil dostatečně snížen pracovní uplatnění na to, aby vám byl přiznán nějaký invalidní důchod (dva prsty vám na klikání myší musí stačit)
Tj. ani po vážném úrazu s trvalými následky nebo vážné nemoci nemusíte od státu dostat vůbec nic.
U pojišťovny máte alespoň teoretickou šanci, protože to že nemáte prsty (a že je to trvalý následek úrazu) je poměrně zjevné.
To vskutku nerozumím. Protože pokud ti mám rozumět, přesně tak jak chceš, abych ti rozuměl, tak to musíš definovat. Trvalý následek je neškodná jizva, nebo uřízlé prsty, kde ovšem matláš dohromady* třeba uřízlý prst na noze, nijak nebránící práci a výdělku, i životu, nebo uřízlé prsty na pravé ruce. A do tohu ještě matláš b), což je jednoduše pitomost, co tvrdíš.
* Já vím, že řekneš že "nerozumím pojmu uřízlý prst". Nerozumím.
"Tj. ani po vážném úrazu s trvalými následky nebo vážné nemoci nemusíte od státu dostat vůbec nic."
To je pravda, a není to na závadu. Pokud bude mít úraz ty tvé "trvalé následky", a bude neškodný (mýlíš se v b), tak vskutku z povinného pojištění nic nedostaeš. Není důvod.
"U pojišťovny máte alespoň teoretickou šanci,"
To ano. Modelka si může pojistit nos, či prsa, fotbalista koelna, hokejistúm hokejky.
"protože to že nemáte prsty (a že je to trvalý následek úrazu) je poměrně zjevné." Už ti rozumím. Tobě jde o pojištění vzhledu. Tak to ano. Jen si dávej pozor na ten příklad uvedený v b), to je demagogie, tak jak to vrdíš.
Jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Já hovořím o tom, že solidní podmínky a cenu pro krytí pracovní neschopnosti dostaneš u povinného státního pojištění. Kdežto u komerčního je vzhledem k podmínkám až příšliš pravděpodobné, že se plnění nedočkáš.
A ty zase hovoříš o tom, že u komerčního se lze pojistit na mnohem širší rozsah pojistných událostí, kde a to je pravda, bych nedostal "od státu dostat vůbec nic.". To vskutku ano. Když na něco nejsem pojištěn, tak nemohu očekávat plnění. Blbíčko sice je, že vzhledem k pojistným podmínkám komerčních pojišťoven nejspíš nic nedostaneš, až to budeš potřebovat, ale pojsitit se můžeš. O tom není sporu.
Ne, mýlíte se.
Dle sazebníku pojišťovny je ztráta prstu 4-8% poškození těla (za palec víc). Tj. ztráta tří prstů je 15%, pokud jste pojištěný na s progresí 1 000 000, bude vám (velmi pravděpoodobně) vyplaceno 150 000 Kč. Není to žádné speciální pojištění, je to zcela běžný sazebník pro každého pojištěnce.
Od státu nedosatneš nic. Stát si nemyslí, že je to výrazné poškození zdraví.
O jizvách jsem nepsal vůbec nic, pane Demagogu.
Mimochodem mně už byla za úraz tříkrát vyplacena pojistná částka od komerční pojišťovny a v plné výši.
Kolikrát vám byla krácena či zamítnuta, když tvrdíte, že "kvůli podmínkám nedostanete vůbec nic"?
Dlem ceníku jedné z mnoha pojišťoven.... pokud.... pravděpodobně.... jednorázových nic neřešícíc...
Pokud bude poškození bránit ve výdělečné činnosti, dostaneš ze státního pojištění plný, neb o částečný invalidní důchod. Pokud ne, nedostaneš nic.
Není žádný "stát", co "by si myslel".
"Kolikrát vám byla krácena či zamítnuta, když tvrdíte, že "kvůli podmínkám nedostanete vůbec nic"?
To netvrdím. tvrdím něco podobně znějícího, ale se zcela jiným významem.
"Mimochodem mně už byla za úraz tříkrát vyplacena pojistná částka od komerční pojišťovny a v plné výši."
Jen se nestyď, pochlub se, z jaké pojišťovny, na jakou pojistku, kdy to bylo, za jaké zranění, v jaké výši, a co ta pojsitka stála.
"Kolikrát vám byla krácena či zamítnuta, když tvrdíte, že "kvůli podmínkám nedostanete vůbec nic"?"
Zeptám se stejně, kterou konkrétní komerční pojistku by jsi mi doporučil. Já si je pečlivě procházel, a po přečtění pojistných podmínek jsem se nepojistil. No pověz.
Není žádný "stát", co "by si myslel".
HEHEHE
Zrovna za ministrovani pana Drabka probehla velka vlna prezkoumavani invalidnich duchodu, kdy posudkove komise ze spousty invalidu udelaly skrtnutim pera zase zdrave praceschopne. Hotove Lurdy.
Proste stat nahle usoudil ze by prece jenom pracovat mohli. Ze by teoreticky nejakou praci delat mohli, ale stejne je nikdo nezamestna? Jejich problem.
Jak sám říkáš, přezkomával to Drábek a Kalouskova banada. Žádný imaginární "stát", ale konkrétní lidé.
Ostatně nechápu, nač si stěžuješ. Vždyť to celou dobu jasně říkali, že "stát", zastoupený jimi, tedy oni, jsou nejhorší hospodáři. Stejně tak říkali, že se každý má o sebe, až zaplatí jimi zvýšené daně (že je budou zvyšovat neříkali), postarat sám. Opravdu, nevím, čemu se tak podivuješ. Žádný "stát", co "by si myslel", není.
Navíc, z hlediska volebního programu je vše v naprostém pořádku. Ono je to úplně stejné u voleb i u komerčního pojištění. Když se necháš zblbnout.... A i ta "kolektivní vina" je stejná v obou případech. Poprvé jsme si to vysvětlili, a podruhé to jsou smluvní podmínky: když si takový jednostranně nevýhodný "produkt" lidé koupí v dostatečném počtu, tak si přeci nebudou kazit trh oboustranně vyrovnanou smlouvou.
"To je pravda, a není to na závadu. Pokud bude mít úraz ty tvé "trvalé následky", a bude neškodný (mýlíš se v b), tak vskutku z povinného pojištění nic nedostaeš. Není důvod."
Ne, v tomto se ošklivě mýlíš ty. Pojišťovna vyplácí odškodné podle pojistné částky, poškození těla (určené lékařem) a progrese. Tato částka může být krácena.
Pojišťovna se naopak nezajímá o to, jaký dopad má toto poškození těla na tvůj následující život. Pokud přijdeš o prst, ale to ti nijak nesnižuje kvalitu života, v žádném případě to NENÍ důvod nevyplacení pojistné sumy.
tak to si opravdu nemyslím. Pokud mám IŽP s přirozeným pojistným a tvorbou rezervy na její budoucí spotřebu za účelem krytí zvýšených rizikových poplatků s tím, že ta rezerva je má, spatřuji v tom jednoznačnou výhodu. Pokud je celkové pojistné shodné s RŽP, nevidím jediný důvod pro volbu RŽP s tvorbou oné "rezervy" na účet pojišťovny.
Vy zřejmě myslíte IŽP se zprůměrovanými rizikovými poplatky a k tomu "trochu spoření" navíc. - v tom případě bych s Vámi souhlasil
Tak jak: s minimalizovanou rezervotvornou složkou nebo s významnou rezervotvornou složkou?
Pokud je ta rezervotvorná složka minimalizovaná, tak se s ní neohánějte, protože je bezvýznamná.
A pokud je významná, tak to pojištění musí být dražší než prosté RŽP, ledaže pojistný matematik udělal chybu nebo se pojišťovna rozhodla podseknout svoji marži.
Pojistky moc nemusím. Mám u nich pocit že cena /výkon tam není pro klienta moc příznivá...ale je fakt jak která.
Pojistka na dům v hodnotě cca 3.5M za 3.5t bych hodnotil jako jistotu, to beru.
Ale pojistka třeba na to, že při úrazu či neschopence dostanu peníze dřiv než nemocenskou, během pár dní, protože bych nepřežil jeden, dva měsíce, to vidím jako nevýhodný. Za luxus a pohodlnost se platit.
Když to zjednoduším, tak jsou asi tři přístupy.
Jeden je ten , snažit si vytvořit dostatečnou rezervu aby při výpadku příjmu či "události" to člověk ustál. Toto není pro někoho moc populární ....to chce....
Druhý přístup se pojistit skoro na vše, protože chci mít čistou hlavu, mám pocit bezpečí a jistoty nebo musím z důvodu že to je povinnost nebo nutnost . Žiju od výplaty k výplatě , nebo mám hypošku, pujčky na auto...atd.
Při malým výpadku příjmu nebo "události" se dostavám do velkých problémů...musím mít pojistku. Výška příjmu není úplně podstatná.
Třeti sorta, kašlu na vše.
Článek pojednával o pojištění a finanční nezávislosti, myslím že to k sobě nepasuje. Pokud se chci stát fin. nezavislý, tak s pojistkama hodně střídmě, tak jako s půjčkama. Nejlépe nic.
Tak ten barák samozřejmě je potřeba pojistit, ale na ostatní bych se vykašlal.
Bylo by obecně zajímavý porovnat jaký poměr ze zaplacenýho pojistného jde na likvidaci škod a jaký na "ostatní". Myslím, že na základě téhle informace by se lidi mohli vcelku kvalifikovaně rozhodnout.
Já mám pojištění domácnosti od Slavie a jsem spokojen. Ale ŽP nemám a IŽP mi přijde tak trochu jako oxymóron. Na investování jsou podle mě mnohem lepší jiné produkty a pokud chci řešit tohle, tak si raději uzavřu dobré úrazové pojištění (a když se hodně bojím, tak třeba i pojištění nadstandardní zdravotní péče).