Nemyslím si, že tohle rozhodnutí soudu je šťastné. Zaměstnavatelé budou o to více preferovat na místech, kde to jen trochu půjde, muže. Nikdo totiž nebere v úvahu to, že kratší úvazky se zaměstnavateli docela dost prodraží. Máte-li místo 4 pracovnic na plný úvazek 6 na kratší úvazky, musíte navíc zaplatit lékařské prohlídky, preventivky, ochranné pomůcky, náhradu za dovolenou, nemoc, atd. Čím více zaměstnanců za stejný počet odpracovaných hodin, tím větší jsou na ně náklady. Nehledě na to, že při ještě vyšším počtu kratších úvazků můžete potřebovat ještě další sílu na vedení všech možných evidencí, výpočet mzdy, exekuce atd., atd. Myslím, že tohle je jedním z hlavních důvodů, proč se zaměstnavatelé tak silně kratším úvazkům brání.
Nevím, s jakými velkými firmami máte zkušenost Vy. Moje zkušenost je, že nejsou stanovena striktně tabulková místa, ale tzv. FTE (fulltime equivalent, tedy ekvivalent celého pracovního úvazku). Jestli manažer naplní toto FTE jedním plným úvazkem nebo dvěma polovičními, to už bývá do značné míry na něm.
Zároveň částečné úvazky mají i své výhody, spočívající zejména ve flexibilitě. Pokud je práce v rámci týdne nárazová (třeba v pondělí je třeba zpracovat objednávky z víkendu), je přizpůsobení podstatně snažší. Stejně tak platí, že při onemocnění jednoho pracovníka nevypadne celé FTE, ale jen půlka.
Ohledně náhrad za dovolenou je to nesmysl, náhrady za dovolenou ze dvou polovičních úvazků jsou stejné jako náhrady za dovolenou z jednoho celého úvazku, pokud je stejný objem mzdy. U nemoci taktéž.
Rozdíl je skutečně jen v těch nákladech na evidenci, preventivních prohlídkách a pracovních pomůckách.
A tedy případně v minimálním základu pro odvody, pokud by odměna za poloviční úvazek byla menší než minimální mzda z celého. Tady by samozřejmě stát měl být konzistentní a částečné úvazky podporovat i zde.