Vlákno názorů k článku Berte, dokud stát rozdává! od Novák - Nápad p. Schlinga snad nepotřebuje komentář. Ale k...

Nápad p. Schlinga snad nepotřebuje komentář. Ale k té rovné dani. 15 % je dneska nejnižší sazba daně. To znamená, že všichni co platí 15 %, a těch je většina, budou platit víc, protože padnou všechny odpočty. Ti, co mají vyšší sazbu daně na tom mohou vydělat. Takže nápad p. Klause je určen pro chytrý bohatý a blbý chudý. Jinak si ovšem myslím, že státní rozpočet se do určité míry musí chovat jako Jánošík, který bohatým bral a chudým dával. Jinak porostou sociální rozdíly a to je živná půda pro další "socialistickou" revoluci. Předmětem sporu je jen míra toho přerozdělování.

No ja v soucasne dobe platim 32%, takze by se mi tech 15% docela zamlouvalo. Vzdyt je to sileny, kdo ma takovehle hrozne penize platit.
Krome toho ta dan nebude tak uplne rovna, protoze nam tu zustavaji dve dalsi maskovane dane a to zdravotni a socialni pojisteni, ktere nejsou zadnymi "pojistenimi", ale obiranim kazdeho kdo vydelava trochu vic nez je zivotni minimum. :-(

Chci jen upozornit na jeden metodologický háček. Rovná daň neznamená, že všichni platí stejné procento, ale stejnou částku - absolutně. To co navrhuje Klaus, je systém, který není ani progresivní ani degresivní (pokud nebereme v potaz szp, soc. dávky, odp., ap.). Já bych byl pro onu skutečnou rovnou daň. Jako realista si ale uvědovmuju, ze takový koncept je v demokracii, tedy v systému, v kterém se každý snaží žít na úkor ostatních, neprosaditelný.

Naprostý souhlas!
Přesto buďme alespoň trochu realisty a přiznejme si, že když nelze zavést systém, kde každý platí absolutně stejně, tak ať je alespoň ta daňová sazba pro všechny stejná.

Líbí se mi Vaše definice demokracie (každý se snaží žít na úkor ostatních). Je pak otázkou, jestli je to ještě demokracie.

Navrhoval bych proto zavést systém s jednotnou daňovou sazbou (např. 15%) a počet volebních hlasů u voleb proporcionálně podle výše zaplacených daní. O dění ve státě by pak rozhodovali poctiví plátci daní, kteří pro ten stát také něco udělali a ne lecjaká lůza a paraziti.

Zdravím Vás!

Ten nápad s tím, že by váha volebního hlasu byla rozdílná podle toho, kolik kdo zaplatí na daních zní zajímavě, ale zase nese jiná rizika. Pak by mohla nastat situace, že by se spoustu zainteresovaných snažilo prosadit různé poplatky, ze kterých by jim plynuly příjmy, ale nezapočítávali by se do daní. Např. autorské poplatky, to by byla voda na mlýn např. OSA. CDčko by potom stálo třeba dva tisíce a prázné pět stovek.
Měl bych kompromistní návrh. Volební hlas by měli jen ti, kteří za uplynulé období více na daních zaplatili, než dostali na všech možných příspěvcích a přídavcích. Tím by se odřízla lůza, která žije na státní útraty

Dobrý den Radku,
Dovoluji si polemizovat s Vaší definicí demokracie jako systému, ve kterém se snaží každý žít na úkor ostatních. V lidské společnosti je vždy určité procento vyčuránků, kteří nemyslí čtyřiadvacet hodin denně na nic jiného, než jak nic nedělat a mít se dobře. Jde jen o to, jestli jim ostatní dají příležitost. V systému kdy je u moci diktátor, nebo v totalitních režimech je procento vyčuránků, kteří se mohou prosadit poměrně malé. Omezuje se na diktátorovu rodinu, případně některé členy vládnoucí strany a pár prominentů. Mají ale široké pole působnosti a není jim vidět pod prsty. Ve společnosti, která si říká demokratická záleží silně na tom, jak kvalitními zákony se společnost řídí. Tam, kde se podvodům říká podnikání, stane se většina vyčuránků podnikateli. Prodají Vám všechno: zdraví, úspěch, štěstí a ještě Vám přidají 25% zdarma. Kde je nízká vzdělanost obyvatelstva mohou provozovat duchaření, což také nebývá špatný kšeft. Pokud se dostanou do politiky a mají možnost dělat zákony, hádejte pro koho ty zákony budou dobré. V demokracii si však většinou můžete zvolit mezi vyčuránky a těmi poctivými, pokud nějací jsou. Pokud nějací jsou .....

Zdravim Georgi,

to rceni je parafrazi jednoho vyroku F. Bastiata (19. stol.). H. Hoppe (prof. ekonomie na University of Nevada) zase ve sve studii "Jak zabranit nedobrovolnosti ve spolecenskych vztazich" pise: "Predstavte si svetovou vladu demokraticky zvolenou podle principu jeden volič = jeden hlas. Jaky by byl vysledek voleb? Nejspise bychom dostali čínsko-indickou vladni koalici. A co by se asi tato vlada rozhodla udelat, aby uspokojila sve priznivce a byla znovu zvolena?... Vlada by se pravdepodobne domnivala, ze tzv. zapadni svet je prilis bohaty a zbytek sveta, predevsim Cina a Indie ma prilis malo bohatstvi, a ze se tedy musi pristoupit k systematickemu prerozdelovani bohatstvi a prijmu....Nebo si predstavte, ze ve vasi zemi by se volebni pravo rozsirilo na sedmirocni deti. I kdyz by se asi vlada neskladala z deti, jeji politika by urcite reflektovala "legitimni naroky" deti na "primereny" a "rovny" pristup k "bezplatnym" hamburgerum, limonadam a videu..."

Na mnoha prikladech Hoppe ukazuje, jak jakekoliv prerozdelovani vede k nezadoucimu chovani/ztrate motivace (zavislost na socialnich davkach, lajdactvi, rozpad mezigeneracnich vztahu). Pricemz prerozdelovani neplyne jen od bohatscich k chudsim, ale paradoxne i naopak: delnicke rodiny plati univerzitni vzdelavani deti stredni vrstvy, chodci auta motoristum :-), atd.

Prijde vam moralni system v nemz se A a B spoji za ucelem, aby "legitimne" okradli C? Prijde vam moralni aby o vysi dani rozhodovali ti, co z nich ziji? Za ekonomickym uspechem svetovych demokracii, nestoji (podle prof. Hoppeho) demokracie (lidove prerozdelovani), ale institut soukromeho vlastnictvi, vyroby a dobrovolne smeny. Abych to zkratil. Hoppe se nakonec dopracovava k terminu "private property anarchy". Jedna zajimvost: Hoppe uznava funkcnost demokracie v malych komunitach (vesnice, mesto), kde neni mozne se vzajemne anonymne okradat. Ve velkych celcich naopak lidska touha obohatit se na ukor ostatnich neni vystavena zadnym omezenim.

Rozhodne nazory, nad kterymi ma cenu popremyslet...