Banky se změnily na prodavače jednorázových pojistek

Podle zpětného zrcátka na cestu neuvidíte

Za říjen naše fondy přišly o 1,5 miliardy korun, což je nejhorší měsíc nejen letošní, ale dokonce za celý rok a půl od loňského dubna, kdy ještě dozníval šok z finanční krize. Znovu zesílil odliv zejména z fondů peněžního trhu, z nichž odešlo 1,5 miliardy. Jejich roční výnos kolem 1,5 % jistě nenadchne, ale půlroční kolem 0,5 % už zřejmě inspiruje k útěku. Při 2% inflaci je snadné si ztrátu spočítat.

Část z těchto peněz zřejmě míří do dluhopisových fondů, které stále ještě ukazují pěkné i dvouciferné výnosy za uplynulý rok. Že se to opakovat nebude, těžko lidem vysvětlovat – že sazby nemají už kam klesat a že nakupují drahé dluhopisy, jejichž hodnota naopak klesat bude. Myslíte, že v bankách budou „školit“ klienty a odrazovat je tak od něčeho, co si chtějí koupit? Všude ostatně mají napsán warning, že výnos budoucí nemusí dosahovat výnosu minulých. A vykládat jim něco o zpětném zrcátku, podle kterého na cestu dopředu nevidíme, to by snad také měli vědět. Na druhou stranu ten, kdo chce peníze „uložit“ na celých pět let, ten ať klidně do dluhopisových fondů jde. Dluhopisy jsou grunt každého portfolia – na tom se nic nemění! A inflace přijde…

Vývoj podílových fondů za říjen 2010

Dalších 700 milionů odlivu způsobily zajištěné fondy, ale tam jde spíš o to, že občas končí investiční období některého velikána z časů jejich slávy před pěti lety. Ostatně zkonstruovat dnes zajímavý zjištěný fond je problém: jestliže náš pětiletý státní dluhopis vynáší jen 2,5 %, na nákup navázané opce zbude jen drobeček. Zajištěný fond jsou v podstatě jen dluhopisy, za jejichž kuponový výnos je ta opce koupena. Například u zajišťáku na pět let: 5 krát ročních 2,5 % dá sice 12,5 %, ale něco spolkne marže a poplatky, takže zbývá necelých 10 %. Za to koupíte jen hodně rizikovou opci, aby to stálo vůbec za snahu či za pokus.

Vklady s mizernými úroky nikdo nechce

Trochu jiná situace je u zajištěných fondů, které v rámci jednorázových smluv životního pojištění konstruují pojišťovny. Ty jsou většinou interní (klient tedy podstupuje kreditní riziko), ale konzervativní, takže „čekají do splatnosti“ a mohou tedy onen výnos garantovat. Pojistná ochrana bývá sice minimální (jen co je na účtu), ale to lidem nikdo moc nevykládá, takže si za svou pseudojistotu řádně zaplatí. A toho zneužívají zejména naše velké banky v situaci, kdy jejich vklady nikdo nechce a půjčky také ne. Podle bankovní statistiky jim totiž lidé na vklady přinesli za posledních pět měsíců pouhé 3 miliardy korun (30 miliard sice vložili na běžné účty, ale 27 miliard z termínovaných vyzvedli). Běžné účty navíc banky nemají rády, protože jde v podstatě o „horké peníze“, které nelze půjčit na delší půjčky – musí tedy klienty odrbávat na poplatcích. Ale když oni drží jak ovce, přestože jsou na trhu už finanční služby zcela bez poplatků. Jako by jim to nevadilo, až se nabízí pořekadlo o praseti a drbání.

Ostatně ani s těmi půjčkami na tom banky nejsou nijak slavně: z letošních 43 miliard šlo na bydlení plných 30 miliard. Lidé si rozumně půjčují prakticky jen na hypotéky. Bankovní pobočky se tedy převlékly za dealery jednorázovek, kterých za tři čtvrtletí nabouchaly už skoro za 20 miliard, z toho naše tři velké banky zvládly 14,5 miliardy korun. Oblbování lidí tedy pokračuje nejen sítěmi pseudoporadců, ale i na bankovních pobočkách.

To snad raději ten náš oblíbený štrozok… Ostatně jeho používání (včetně bezpečnostních schránek) v nedávném průzkumu pro Erste Bank přiznává 28 % našich spořínků. To v sousedním Rakousku tak činí jen 3 % obyvatel.

Kam s nimi: dividendové akcie?

Nerudovský problém se slamníkem „kam s ním?“ se u nás modernizoval na „kam s nimi?“ (penězi) a slamník nemusíme vyhazovat. Problém nízkých sazeb je extrémní zejména v USA a Británii, protože tak levné peníze ještě nebyly. V Británii sazba Bank of England klesla pod 2 % poprvé v 300leté historii, americké firmy zadržují celkem 1,6 bilionu dolarů v hotovosti, banky válejí další bilion za čtvrt procenta u FED, který se chystá tisknout další dolary.

Výnosu desetiletých amerických vládních bondů se poprvé po 50 letech blíží dividendový výnos S&P Composite. U nás je výnos dividendových akcií ještě vyšší – není tedy mnohem dynamičtější potenciál akcií lepší než slamník?