Názory k článku Banky o nás vědí úplně všechno

Ach jo, myslím si, že člověk který se takto bojí by snad neměl chodit ani do banky, ale ani nikam mezi lidi. Já za sebe můžu říct, že se snad nemusím za nic stydět a takovéto informace o sobě poskytnu rád a nemám s tím problémy.

Zdraví Pavel
(programátor, 730124/0298, 173cm, 65kg, modré oči, účet u ČS, stavební spoření v KB, nekuřák, momentálně špatně oholený, rozcuchaný a když se nenasnídá tak nevrlý - můj funkční email je výše).

Jako podnikatel byste asi nebyl rád, kdyby kdokoli zneužil informace o tom, jak si stojíte, nebo například pustil vašemu protějšku před vyjednáváním o ceně něčeho, kolik máte peněz a kam tedy až může s cenou jít atd. atd. Jako zaměstnanec možná tyto obavy nemáte.

Přesto se třeba i Vám může stát, že bude ukradena Vaše identita a použita k nějaké nelegální transakci, aniž byste to tušil (v USA a Jižní Americe se již tyto případy staly). Atd. atd.

Jsem přesvědčen, že to, co dnes cítíte jako paranoiu, budete za deset let vnímat jako minimální bezpečnostní normu. Žiji v zahraničí a velmi dobře cítím, jak jinak svoji osobní integritu zde lidé vnímají a chrání.

Přesně tak. Já se často účastním různých soutěží na Internetu a tak se moje údaje (minimálně jméno a adresa, často i datum narození) toulají všude možně. Za to tu a tam něco vyhraji. Naposledy v pátek mi přišla domů PC hra American Conquest z Německa.

Docela mě rozesmívá, když vidím v televizi nějakou starou babču která, když zase praskne že nějaká doktorka vyhodila do popelnic seznam pacientů, zoufale křičí "proboha, mají moje rodné číslo"!

Vždyť stačí, abyste byli v představenstvu nějaké společnosti, nebo vlastnili nějakou nemovitost a výpisem z obchodního rejstříku nebo katastru nemovitostí se dá zjistit adresa a rodné číslo a to naprosto bez problémů a v případě obchodního rejstříku i zadarmo na Internetu. Za katastr se musí pořád platit. Takže takhle si klidně můžu zjistit, např. rodné číslo předsedy představenstva firmy kde pracuji, ale k čemu mi to je? Koupím si za to něco? Nekoupím! Zjístím tak, že v květnu mu bude 39 let, což mi může být dobré akorát k tomu abych mu popřál k narozeninám, kdybych se s ním znal.

A to nemluvím o pokoutném prodeji všech možných seznamů, které unikly z bank nebo třeba Českého Telecomu.

A proč se ty seznamy pokoutně prodávají?

No přecejenom tahat tahle data po jednom z Internetu není zadarmo. No takže když někdo nabídne pěkně zpracovanou databázi např. mobilního operátora, nebo ještě lépe banky i se stavy účtů, tak proč to CDčko za pár stovek (nebo i tisíc) nekoupit.

Tak jsem to nemyslel, myslel jsem k čemu dotyčnýmu ty údaje budou? Proč se kupujou, když se podle vás vlastně k ničemu nehoděj?

Rozkvetlá nepoctivost jako nedílná součást českých ekonomických styků se samozřejmě odráží i v prestiži bankovního řemesla a v oddanosti bankovních úředníků, a tudíž také v jejich poctivosti. Banky navíc dodnes nevědí, zda je lepší tajit korupci a interní zlodějnu, nebo naopak případy zveřejnit (většinou preferují to první, což nevede to k samočištění a veřejnost navíc nedostává naději, že vývoj spěje k lepšímu - třeba tak, jako se děje u policie).

Navíc legislativci nepochopili nebo nechtěli pochopit nutnost zdůraznit "insiderské zneužití" (ať jde o informace, nebo o krádeže peněz) v určitých institucích, na nichž společnost stojí, jako velmi společensky nebezpečné.

Česká společnost si také neuvědomuje, že zneužití osobních/ firemních informací může mít daleko větší dopad, než odcizení peněz z banky.
Je otázkou, zda totéž respektují banky samy - negativním signálem je, že povinné růžové řeči o své spolehlivosti nedokládají skutečnou informací o situaci.

Způsob prověřování pro utajované informace ve státním aparátu je veřejně znám (i se svou děravostí - viz. případ Kavanovy prověrky...), ale obecně není znám způsob prověřování bankovních pracovníků, školení, postihy, činnost vnitřní inspekce a prevence, ne-existence "black-listů", způsob podávání informací o zákaznících třetím subjektům...

To vše neposkytuje zákazníkovi dobrý pocit - do tuzemských poboček bank chodí jen proto, že nemá výběr, a znám řadu lidí, kteří v nedůvěře k českým pobočkám bank mají peníze raději venku, což při internetové/ GSM obsluze účtu není žádným problémem.

Bankovní vztahy jsou otázkou důvěry. Nejde přitom jen o kredibilitu banky, ale i o její práci s údaji, které jí svěřujeme. Budeme stále více vyžadovat vysoké soukromí a ochranu své integrity. Banky to musejí nabídnout a doložit - zatím udělaly naopak to, že nepříliš transparentním postupem vlastně nutily zákazníky podpisovat papír, kterým bance umožňovali využívat osobní údaje ne jenom pro účely svého konta (viz ČS).

Byl jsem tuhle vybrat z banky hotovost - přes 600 tisíc. Byl jsem velmi nepotěšen, když jsem vzhledem k neexistenci výběrových formulářů musel onu pro mně vysokou částku říkat nahlas před všemi klienty v té pobočce a málem mně omyli, když mi ty balíky peněz začali strkat tím okýnkem v přepážce. Já blbec myslel, že to dostanu v nějakém diskrétním balíčku.
Kdyby tam byl někdo zvědavější, tak to všechno krásně vidí a před bankou mně picne přes palici.

No, ono v civilizovanem svete se takove penize v hotovosti nevydavaji...

Tak to mi vysvetlete, jak to tam teda delaji. Nebo tam se autak kupuje prevodem z uctu?

šekem nebo převodem z účtu... V civilizovaném světě pokud přijdete s takovou hotovností něco zaplatit, zavolají na vás policii. A nejsou to jen USA, zkuste např. ve Francii zaplatit hotově jen 4000 EUR - budete mít problém....

V civilizovanem svete vas pozvou do diskretni zony pri vyberu vyssi castky ci na pozadani. U ktere banky to tak nedelaji?

Ja bezpene vim, u ktere banky v Cechach to tak delali - v Union bance.

V Živnobance

Před týdnem jsem si zakládala účet v GE Capital. Docela nepříjemně mě překvapilo, že kromě takových těch "běžných" údajů po mně chtěli i takové "libůstky" jako kolik mám dětí a kde bydlím (samostatný RD, byt, s rodiči...). Nechápu, na co potřebují takovéhle údaje. (Když jsem si pak doma ještě jednou pročetla smlouvu a dotazník, byly tam i otázky na výši měsíčního příjmu..atd, to po mně naštěstí nechtěli, ale i tak jsem nevěřila svým očím).

Na toto téma vyšel na Měšci již před rokem a půl článek Zdeňka Čapka "Ochrana informací, jak si ji představuje GE Capital Bank (5. září 2001)".

Za takových okolností má občan právo lhát a přiznat jen to, co má v občance. Myslím tím účelové lži pro maximalizaci efektu vloženého úsilí. Přiznejte jen příjem a to, co je v občance. Ať si to "bankéři" ověří... A vsaďte se, že si nikdo nic ověřovat nebude. Anebo se na banky vyserte.