Asi to bude znít hloupě, ale jaká je vlastně reálná hodnota akcie? Pokud nebudeme brát v úvahu potřebné množství pro řízení polečnosti, - získává akcionář pouze právo výplaty divident (poměr DPS,EPS) -pokud je vyplácena pravidelně. Jinak akcie může pouze prodat jinému akcionáři, který jí kupuje s představou že její cena bude stoupat, a pak jí prodá dalšímu akcionáři který...Chápu že historicky to fungovalo - s vyjímkou (nejenom) posledních 10 let, během kterých už ta bublina 2x splaskla..Právě ta současná krize nemá konce - není divu - ona ta cena nenaskočí sama od sebe - zase se musí najít spousta investorů kteří nakoupí s nadějí že za rok za dva to od nich někdo zase koupí s nadějí...
Hodnota akcie je diskontované budoucí cashflow. Tak teď česky: Prostě se vezme odhad zisku pro každý rok až do nekonečna, budoucí zisk se přepočítá podle nějaké úrokové míry (aneb milion za rok je míň než milion teď), všechno se to sečte dohromady a to je hodnota firmy. Hodnota akcie je pak hodnota firmy děleno počet akcií.
Jak je vidět, výpočet se skládá výhradně z údajů vycucaných z prstů, záleží na tom, jak to odhadce nastaví.
Obecně se dá říct, že když má akcie poměr ceny a zisku přes 25, tak je předražená. Samozřejmě za předpokladu, že její zisky ne(vz)rostou nějak výrazně.
Což sice máte pravdu,ale to hovoříte o hodnotě a zisku firmy - jenomže akcionář nemá právo odprodat svou akcií firmě, Dokonce za nějakou vypočtenou hodnotu, třeba podle P/E - může jí zase jenom odprodat jinému akcináři - a ten jí kupuje za jakousi současnou cenu na burze, s představou že někdo jí od něj koupí za nějaký čas o něco výše... atd.. připomíná mi to princip letadla...
V tom pripade je realna cena takova, za jakou to od vas nekdo odkupi; proc se ptate, kdyz to vite ;-)
Narozdil od letadla je akcie alespon podlozena majetkovym podilem ve firme. Ale nekdy vyvoj na nektere akcie opravdu letadlo dost pripomina :-D (A nejen akcii - napriklad nedavno komodity)
Hraje se tedy o rostoucí hodnotu majetku firmy, aniž by se uvažoval limit který může mít firma ve velikosti trhu? Takže držení akcie by spíš mělo být dlouhodobé, s předpokladem delší návratnosti. Obchodování by tím pádem bylo občasné a burza s celým ansámblem by byla silně předimenzovaná instituce, stejně jako celý finanční trh. Nebo se hraje s vysokým rizikem na jackpot rychlého růstu majetku - ale účastník by měl mít zajištěnu možnost nezávisle zbankrotovat. Celý finanční trh je živen samozřejmě za poradenství při rozhodování o množství rizika pro umístění přebytků kapitálu. Jenže si svou nekonkurenční strukturou vytvořil roli vyděrače normálního rizika na úkor nepředvídatelného rizika. Nebo mi někdo vysvětlete jak se relativně dobře zajištný globální finanční sektor může zřítit kvůli drobnému zakolísání několika neplatičů hypotéky až na dno a strhnout sebou všechno normálně rizikové investování?
Kazdy jsme jiny a kazdy hraje na neco jineho. Nekdo na dlouhodove pobirani dividend, jiny na dlouhodoby rust majetku firmy, nekdo na kratkodoby rust ceny akcie... A vsichni jsou duleziti.
Vetu "Jenže si svou nekonkurenční strukturou vytvořil roli vyděrače normálního rizika na úkor nepředvídatelného rizika." tedy opravdu nechapu :-)
Ono totiz tech hypotek nebylo "nekolik" ale docela dost. A problemem je zde financni paka - financni instituce maji pujcene penize a tim ovladaji majetky mnohokrat vetsi (treba 10x, 20x) nez je jejich zakladni kapital. Jenze:
1) Stejne jako se nasobi zisk se nasobi i ztrata - tedy i relativne mala ztrata 5-10% jim privodi krach. Ne ze by byly tak nezodpovedne; za normalnich okolnosti by takova ztrata byla silne nepravdepodobna, ale okolnosti nyni nejsou normalni.
2) I pokud utrpi mensi ztratu, pro udrzeni rizika musi snizit mnozstvi drzenych aktiv, aby paka byla stejna, tj. dojde k vyprodeji aktiv, zejmna tech likvidnich. Proto akcie take tolik spadly, protoze jsou prvni na rane pri techto nucenych vyprodejich. A proto banky nepujcuji, protoze nutne potrebuji objem aktiv snizit a ne zvysit dalsimi pujckami.