Vlákno názorů k článku 3 tipy, jak co nejdráže prodat nemovitost od xls - Nedejte na rady druhých, protože jsou to často...

Nedejte na rady druhých, protože jsou to často nesmysly, používejte svůj rozum.
Když jsem potřeboval prodat svůj byt, sám jsem si ho nafotil, udělal jednoduchý prezentační web s podrobným popisem, stanovil rozumnou cenu (tj. na úrovni podobných nabídek pro lokalitu, o 200 tisíc víc, než za co to chtěla prodávat realitka) s tím, že cena je pevná.
Pak jsem vrazil 500,- do inzerce, kde byl hlavní informací odkaz na tu prezentaci. Do 14 dnů jsem po prohlídce s druhým zájemcem podepsal smlouvu. I když jsem všude psal, že ať realitky nevolají, stejně otravovali.

Na konec bych ještě varoval před realitkami. U nich jsou klasické problémy: snaží se obrat o provizi často obě strany, ze slibovaných služeb se nedočkáte ničeho, typové smlouvy jsou často s chybami, nesmyslné nebo i neplatné, navrhovaná úschova přes realitku vás může připravit o peníze, na obě strany zkouší různé manipulační a podvodné praktiky.

Já jsem to udělal ještě snadněji. Rozhlásil jsem mezi známé, že prodávám byt a druhý den se jeden ozval. Za tři dny prohlídka bytu, dva dny na rozmyšlenou, pak dva týdny vyřizoval úvěr a bylo hotovo. Žádná inzerce, žádní pochybní zájemci, žádné telefonáty od realitek maskujicí se za zájemce.
A druhý příklad. Moje známá zdědila starý dům na vesnici. Zašla do místního obchodu, řekla prodavačce, že ten dům chce prodat a večer u ní zvonil zájemce, který ho pak skutečně koupil.
Nejlepší kšefty se nikdy nedostanou na internet.

V zásadě máte pravdu, citujete nejklasičtější formu přidělování "zakázek" - po známosti. Ale když nikoho takového neznáte? Jak si seženete nemovitost podle vlastních představ bez známostí?

Neřešil jsem nákup, ale prodej.
Jinak, nejsem státní organizace. Svůj majetek si mohu prodávat způsobem, který uznám za vhodné - klidně svým známým. Když jsou spokojeny obě strany, není co řešit. Rychlé jednání, obě strany se znají, Co víc si přát?
Když už se ptáš, bez známostí ti nezbývá než šmejdit po internetu a přebírat mezi těmi ležáky, co tam kdovíjak dlouho už leží (a ještě přesvědčovat jejich majitele, že to jsou fakt ležáky a tahat z nich slevy). Kdyby to nebyly ležáky, byly by hned pryč.

Však jo, nejsme ve při. Jen doplňuju, že váš způsob je dobrý, ale ve spoustě (troufám si tvrdit, že v drtivé většině) případů nejde uplatnit.

Prodávat známým je hezké, ale může se to nevyplatit, když dojde na nějaké reklamace.

V takovém případě lepší jednat s cizím člověkem.

V hospodě. Jako ostatní řemesla.

To je dobrá rada pro člověka, kterého majetek obtěžuje, je mu jedno, kolik z prodeje dostane a chce jen rychle a bez zdržování prodat.

Protože tímto způsobem sice rychle prodáte, ale cena nemůže být ani náhodou ta nejlepší možná.

Když se tak snadno našel zájemce z nejbližšího okolí, který hned koupil, nemohl existovat někde někdo, kdo by dal výrazně víc peněz? Téměř jistě ano! Stačilo by dát inzerát s vyšší cenou a počkat. Však ti zájemci, co se exkluzivně dozvěděli o nabídce předem, by mohli zájem projevit i tak.

"ale cena nemůže být ani náhodou ta nejlepší možná."
Jak to víš? Zrovna v mém případě jsem přesvědčen, že cena byla nejlepší možná. Lehce jsem nadstřelil (abych měl rezervu na slevu), ale žádná sleva se nekonala. Kdybych to standardně inzeroval, tak (pochybní) zájemci požadavkem na slevu začnou. Nikdy bych nezískal více, protože bych více ani nežádal.

Prodal jsem za nejlepší možnou cenu, tedy za to, za co jsem chtěl i s bonusem za neuskutečněnou slevu. Navíc jsem si ušetřil spoustu času a úsilí s inzercí a s komunikací a prováděním zájemců (já si svůj čas a úsilí cením). Prodal jsem to člověku, kterého znám roky, takže žádný problém nebyl. Absolutní korektnost z obou stran.

Takže teoreticky hezká připomínka, ale prakticky v tomto případě zcela mimo.

PS: "Stačilo by dát inzerát s vyšší cenou a počkat." Takových ležáků je na intrentu plno. A některé tam leží i několik let.