WPB Capital nabízí nový spořicí účet, láká na úrok 2,55 %

Jedna z pěti největších kampeliček je na pokraji skandálu (upraveno)

04. 04. 2013

Ještě před dvěma lety to vypadalo, že spořitelní družstvo WPB Capital, nejdůležitější součást WPB Group, má před sebou zářnou budoucnost. Rychlým tempem rostl základní kapitál až k hranici půl miliardy korun, jejíž překonání je nutné pro žádost o bankovní licenci, zvyšoval se také počet klientů a bilanční suma přesáhla pět miliard korun.

Na pozadí těchto čísel se ale odehrávalo a dodnes odehrává několik příběhů, které budoucnost kampeličky WPB Capital naopak výrazně ohrožují.

Především se rozhádaly klíčové postavy družstva, jeho spoluzakladatelé Pavel Petrovič a Patrik Bugan. Původně šlo o víceméně přátelský rozchod s důstojným finančním i majetkovým vyrovnáním odcházejícího Petroviče, rozloženým do několika etap. Petrovič dnes rozluku zdůvodňuje tím, že už tehdy byl nespokojený se směrem, kterým se skupina vydává a s praktikami, které ke svému rozvoji používá, dokud však platily dohody o vyrovnání, mlčel. V roce 2011 se ale platby zastavily. Bugan se hájí tím, že dohoda s Petrovičem vycházela z očekávání hospodářského vývoje, který kvůli objektivním příčinám nenastal. Petrovič ale na jejím dodržení v domluveném čase a výši trval.

Krádež bianco papírů

Spor, který se mezi nimi rozhořel, vyústil v kriminální zápletku týkající se společnosti Rotondor. Tu Petrovič, ještě jako společník skupiny WPB, založil na přelomu let 2007-08 kvůli jedinému účelu, nákupu pozemků na pražském Proseku. Jednatelem ustanovil svého známého Jiřího Malivánka, jehož byznysem je poskytování služeb „stínového“ statutárního orgánu v mnoha společnostech.

Pro nejrůznější úřední úkony ve firmách, kde působil, měl Malivánek podepsané bianco papíry, připravené k rychlému použití. Těchto papírů se podle něj a podle Petroviče na začátku roku 2012 zmocnili Bugan se svým kolegou Ondřejem Baudyšem, předsedou představenstva WPB Consulting, v Malivánkově kanceláři. Díky tomu vyhotovili dokument, jímž se Malivánek měl sám na konci roku 2011 odvolat z funkce jednatele Rotondoru a

místo sebe nominovat jistého Jána Betíka. Ten poté rozjel operaci, na jejímž základě se Rotondor zavázal uhradit londýnské „skořápkové“ firmě Trowmart Limited patřící WPB údajné pohledávky ve výši 27,3 milionů korun. To se nestalo a Trowmart Limited následně na Rotondor a její nemovitosti podala návrh na exekuci.

Bizarní zápletku už déle než rok rozmotává policie, která letos v lednu dospěla k závěru, že Petrovič s Malivánkem mají pravdu a proti Buganovi, Baudyšovi a Betíkovi zahájila trestní stíhání. Patrik Bugan už loni v lednu opustil představenstvo WPB Capital, v jehož čele ho nahradila jeho matka Terézia Buganová, aby kampeličku svými problémy neohrožoval, policie přesto alarmovala Českou národní banku. Ta nicméně zatím zůstává ve vztahu k WPB Capital v klidu.

Divoký růst kapitálu

Družstevní záložny obecně v Česku nemají zrovna na růžích ustláno. ČNB k nim zaujímá mírně řečeno rezervovaný postoj, ale vše nasvědčuje tomu, že do budoucna s jejich existencí příliš nepočítá. Jejich nadějí je přerod v klasickou banku, což mimo jiné obnáší minimální základní kapitál ve výši půl miliardy korun. A právě způsob, jakým k této hranici dokráčela WPB Capital, možná bude ČNB zajímat víc než trable Patrika Bugana, dnes oficiálně pouze člena kontrolní komise družstva, a jeho kolegů.

Základní kapitál záložny při žádosti o bankovní licenci musí být tvořen zcela splacenými peněžitými vklady s průhledným původem. WPB Capital, deklarující ve svých výročních zprávách cíl stát se bankou, v letech 2010 a 2011 navýšila základní kapitál o bezmála 300 milionů korun. Na konci roku 2012 se zastavila těsně pod licenční hranou na 483,7 milionech korunách. Na základě informací z interních dokumentů záložny, které má motejlek.com k dispozici, je patrné, proč zatím kapitál nestoupl výš, aby mohlo bankovní řízení začít. Problémem evidentně bude právě prokázání původu peněz použitých pro skoková navýšení kapitálu. WPB na ně zjevně použila peníze svých střadatelů a do svého kapitálu je nalila přes nastrčené firmy a fyzické osoby – vybrané zaměstnance ze skupiny WPB.

Jedním z lidí ze skupiny WPB, kteří se stali podílníky na základním kapitálu, je už zmíněný Ondřej Baudyš. Na jeho příkladě lze ilustrovat postup i u ostatních navyšovatelů, kde princip je stejný, liší se jen jména firem.

Na základě úvěrového návrhu z 22. července 2010 poskytlo spořitelní družstvo WPB Capital půjčku ve výši 36 milionů české společnosti Bubble dolce Raffaelo. Ta 3. srpna 2010 půjčila 35,54 milionů firmě Tebbington. Přes ni a přes v zahraničí registrované firmy Weidenfield Investments a Business Investments se následnými půjčkami tyto peníze dostaly do firmy Management Services London. Všechny tyto firmy patří do skupiny WPB, což dokládají faktury za jejich vytvoření. Mimochodem účty těchto firem byly vedeny u dnes proslavené kyperské Laiki Bank, obzvláště populární mezi zahraničními klienty.

Ondřej Baudyš si 27. 8. 2010 půjčil od Management Services London 21,5 milionu korun, které následně složil jako členský podíl ve WPB Capital. Na základě další půjčky 15 milionů od stejné firmy z 3. červa 2011 tento podíl ještě navýšil.

Při osobní konfrontaci Ondřej Baudyš tyto informace označil za vykonstruované, původ peněz vložených do WPB ale odmítl specifikovat.

Američan v české offshorové pasti

Problém WPB má mimo to ještě mezinárodní rozměr. Svatou válku záložně vyhlásil její někdejší klient, americký obchodník s nemovitostmi Stephen John Mayer z Floridy…

Redakční poznámka:

V předchozí verzi článku byl tento případ popsán. S rozkladem problému na něj zareagovala společnost Office House ze skupiny WPB, jíž se kauza týká. V blízké době se mu tedy budeme věnovat v samostatném textu s detailnějším rozborem.