Hlavní navigace

Průzkum OECD: Česko dává na vzdělání jednu z nejnižších částek

Gabriela Hájková

Česko dává na vzdělání částku odpovídající asi 4 % HDP. To je v rámci srovnávaných zemí jedno z nejnižších čísel. Menší částky už na vzdělání putují jen v Maďarsku, na Slovensku a v Itálii. Průměr OECD je pak 5,2 % HDP. Informace vyplývají ze studie OECD Education in Glance 2016.

Na primární vzdělání (od 6 do 15 let) u nás v roce 2013 plynulo 0,8 % HDP, na sekundární (střední školy) 1,9 % a terciární (vysoké školy) pak 1,3 % HDP (veřejné zdroje i zdroje soukromé, včetně těch mezinárodních).

Pokud bychom se blíže podívali na primární vzdělávání, je výše výdajů srovnatelná s okolními zeměmi – Rakouskem, Maďarskem nebo Slovenskem. Průměr zemí OECD je 1,5 % HDP na primární, 2,2 % na sekundární a 1,6 % na terciární vzdělávání, uvádí zpráva o výsledcích studie s tím, že ale automaticky neplatí, že by menší částku dávaly na vzdělávání méně rozvinuté země. Záleží na řadě faktorů, hlavně na systému financování vzdělávání. Menší podíl HDP totiž dává na základní vzdělávání jen Německo, naopak výrazně nadprůměrný podíl třeba Mexiko nebo Costa Rica.

U primárního vzdělávání investic jde do vzdělávání ze soukromých zdrojů zhruba osmina, tedy asi 0,1 % HDP. V sekundárním zhruba desetina (0,2 % HDP z celkových 1,9 %) a v terciárním už téměř čtvrtina (0,3 % HDP z celkových 1,3 %). Z celkových 4 % HDP, které u nás v roce 2013 připadly na školství, bylo 0,5 % ze soukromých zdrojů a 3,5 % ze zdrojů veřejných.

Ne moc dobře vychází Česko i ze srovnání výdajů na jednoho studenta, a to hlavně u studentů veřejných vysokých škol. Právě na ně totiž v zemích OECD vychází v průměru výrazně vyšší částka než na ostatní studenty, a to v porovnání s vyšším gymnáziem až o 30 %. V ČR je přitom rozdíl mezi výdaji na studenta veřejné vysoké školy a na studenta vyššího gymnázia necelých 10 %, informuje zpráva.

Podíl HDP nebo státního rozpočtu věnovaný na vzdělávání souvisí se způsobem jeho financování. Veřejné investice do vzdělávání se skládají z přímých výdajů (platy učitelů, investiční výdaje, výdaje na učebnice a další učební pomůcky) a peněz převáděných z veřejného do soukromého sektoru (např. stipendia nebo granty určené na vzdělávání a mířící k soukromým subjektům). Dá se sem zahrnout i ušlá daň z příjmů, kterou studenti neplatí.

Mezi soukromé výdaje pak můžeme zahrnout přímé náklady na dosažení vzdělání (tedy poplatky, školné a další výdaje během studia), ušlý výdělek za dobu studia (střední či vysoké školy), ale také následné vyšší odvody na dani z příjmu a sociálním pojištění při vyšších výdělcích. Vysoký podíl veřejných výdajů na celkových výdajích na vzdělávání poskytuje velký prostor pro zapojení i soukromých zdrojů, doplnil Josef Kotrba, prezident společnosti Deloitte.

Přímé náklady na dosažení vysokoškolského vzdělání jsou podle něj v Česku relativně nízké. Připomněl, že na veřejných školách neexistuje školné a studenti tak hradí jen náklady se studiem související (ubytování, doprava, literatura apod). Výraznější je tak efekt ušlé mzdy během studia, který ale vyrovnávají následné vyšší mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí. Efekt nižší nezaměstnanosti osob s terciárním vzděláním v poslední době mírní extrémně nízká celková nezaměstnanost, dodal Kotrba.

Našli jste v článku chybu?