Jeden nepříznivý rok pro veřejné finance stačil na to, aby se náraz na dluhovou brzdu přiblížil skoro o dvacet let. Zatímco ještě loni podle odhadů mohlo Česko dosáhnout zadlužení na úrovni dluhové brzdy (55 % HDP) v roce 2043, letošní projekce hovoří o tom, že hranici dluhové brzdy prolomíme už v roce 2024. Informace vyplývají z nové Zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, kterou zveřejnila Národní rozpočtová rada (dále jen Rada).
Veřejné finance se dostaly pod obrovský tlak kvůli koronavirové pandemii, nicméně fiskální politika během krizového období bohužel obsahovala i nákladná opatření, jež s pandemií nesouvisela,
upozornila předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která jako příklad uvedla významné snížení zdanění příjmů fyzických osob nebo navyšování důchodů nad rámec zákonného valorizačního schématu.
Pokud by český dluh dosáhl úrovně dluhové brzdy, musela by být podle zákona přijata opatření, jež by zajistila dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Jednalo by se o zásadní kroky nejen na úrovni příjmů a výdajů centrálního rozpočtu, ale významné škrty by se nevyhnuly ani krajům, obcím či zdravotním pojišťovnám,
varovala šéfka rady s tím, že případné zvýšení daňové zátěže či vynucené omezování investičních a provozních výdajů bychom pocítili všichni.
Úlevu veřejným financím může podle Zamrazilové ve střednědobém horizontu přinést důvěryhodný ozdravný plán veřejných financí, který má obsahovat hlavně revizi daňového mixu, racionalizaci výdajových politik nebo zefektivnění fungování veřejné správy. Ozdravná konsolidační strategie pro postpandemické období ale podle ní Česku stále chybí. S návratem schodku na předcovidové úrovně se nyní počítá až pro rok 2031, a také v mezinárodním kontextu se nárůst českého zadlužení v období pandemie zcela vymyká očekávanému vývoji. Jarní výhled Mezinárodního měnového fondu dokonce Česko označuje za zemi s druhým nejvyšším očekávaným růstem zadlužení v rámci EU,
informovala Zamrazilová, podle které by měla být z dlouhodobého hlediska prioritou udržitelná úprava důchodového systému: Analýza mezigeneračních účtů totiž ukazuje, že největší zátěž neustálého odkládání udržitelné důchodové reformy ponesou generace narozené především v tomto tisíciletí. Čím později ke změnám v systému veřejných financí dojde, tím budou bolestivější a dražší.
Návrh důchodové „reformy“ ministerstva práce předložený během letošního května by podle Rady problém dlouhodobé neudržitelnosti veřejných financí ještě prohloubil.
Přitom pokud se nic zásadního nezmění, naroste podle nové zprávy podíl výdajů na starobní důchody v příštích 40 letech ze stávajících 7,7 % HDP na 12,3 % HDP. Dnes na každého občana staršího 65 let připadají skoro tři lidé v produktivním věku. Během příštích čtyř dekád se ale tento podíl sníží na 1,6. Alternativní scénáře navíc ukazují, že problém dlouhodobé neudržitelnosti veřejných financí nevyřeší ani zahrnutí případných mimořádně pozitivních dopadů digitalizace a robotizace ani případný příznivější demografický vývoj.
ČLÁNKY DO MAILU