Vlákno názorů k článku
Nejdražší potraviny mají Středočeši, Praha drahá není
od J, Novák - takový průzkum dělá, ale jedno vím jistě. Pokud...
-
takový průzkum dělá, ale jedno vím jistě. Pokud „průzkumníci“ navštíví prodejny Coop ve Středočeském kraji, tak se nedivím, že výsledky jsou takové, jaké jsou. Ten řetězec je podle mého názoru nejdražším v republice, neboť evidentně využívá svého takřka monopolního postavení na vesnicích, kdy za hubičku získali budovy bývalých Jednot, které, jen tak na okraj, byly vesměs vybudovány občaný v rámci akcí Z. Naštěstí dnes již ani na vesnicích není až zas tak velký problém dojet do nejbližšího většího města a udělat nákup v nějakém SM či HM jiného řetězce. A tam není co řešit, protože tam jsou ceny stejné, jako v Praze. Praha pak má tu výhodu, že o pultový obchod s poravinami nezakopneš, takže tě nemůže odírat nějaký místní vyčůránek, který housku prodává za 3,– a rohlík za 3,20 Kč, přičemž obé pečivo má z Michelské pekárny právě tak, jako ten SM či HM, který si něco takového dovolit nemůže, tudíž to prodává po 1,– Kč, né-li levněji.
-
Q (neregistrovaný)
Ano, různé Coopy a další malí, nezávislí prodejci, byť sdružení v nějakém nezávislém sdružení, mají ceny hodně vysoko. Bohužel ale i SM HM nemají v síti ceny stejné. Otec jezdí na opravy po různých koutech 1/3 republiky a nestačí se divit, kdy stejné značky SM už ve vedlejším sousedním okresu s větší chudobou a větší nezaměstnaností mají ceny podstatně vyšší než u nás, a to jak u akčního, tak i u normálního zboží. Na celé čáře ale vítězí Praha, kde mají ceny snad všeho (kromě bydlení) podstatně nižší. A protože Praha žije na účet venkova, má tam hodně pravicových sympatizantů.
Co jsme loni procestovali kus Moravy, taky jsme se nestačili divit. Všude ony Jednoty-Coopy a ceny vysoké. S tím rozdílem, že široko daleko nic jiného, konkurenčního nebylo. A podle nákupů bylo vidět, že místní jsou na tyhle prodejny odkázání a kupují tam vše, ne tedy jen čerstvé pečivo, jak budu psát nížeji.
Zajet do většího města (když je poblíž – někdy se jedná o 10–15 km, jindy – třeba v případě zmiňované Moravy – taky o 50–60 km, což už je dost daleko) stojí dost na benzínu i času, každý navíc tu možnost nemá (zejména důchodci, když mladí se odstěhovali za prací na druhý konec republiky). Někdo ani auto nemá a sousedská výpomoc taky vždy fungovat nemusí. Pak jsou tihle jedinci odkázáni na onu drahotu, zrovna tak přes týden, pokud nepracujete někde jinde, musíte tyhle dražší prodejce navštívit za účelem nákupu čerstvých potravin, ne vše je trvanlivé a vydrží čerstvé 2 měsíce. A řada lidí trvanlivé potraviny odmítá a každý den raději běží do místního krámu pro čerstvé zboží.
Je smutné, že si lidi museli ony prodejny postavit sami v akcích Z, ani za socíku nedostali nic zdarma a teď ještě tyhle vysoké ceny.
Komunisti měli docela dobrý model v tom, že ze ziskového dotovali ztrátové. Ať to byly ony vesnické prodejny, nebo vesnická doprava. Zahraniční řetězce vyzobaly třešničky z dortu, šly jen do velkých měst a na vesnice ne. A když šly do oblastí, které se ukázaly jako méně lukrativní, tak tam nastolily ony vyšší ceny, o čemž píšu výšeji. To samé v dopravě, kdy soukromníci přebrali od ČSAD lukrativní dálkové spoje a do vesnic nešly. A pak se všichni diví, že ČSAD potřebují dotace. Mělo se to dělat tak, že ke každému lukrativnímu obchodu či spoji se měl nafařit i nějaký ztrátový.
ČLÁNKY DO MAILU