Nechtěl bych být v kůži toho, co rozhoduje "tomu ještě pomůžeme, na toho už nezbude". Třeba když na operaci čeká 170 pacientů, ale pojišťovna může hradit jen 100 operací, i když kapacita techniky i lidí by umožňovala odoperovat všechny. Kdo půjde, a komu Černého Petra? To pak může rozhodnout asi jen výše úplatku...
A mě děsí, když vidím na svém výkazu hrazené péče tisíce korun měsíčně. A to jsem téměř zdravý. A taky nekouřím, nechlastám, nefetuju a nemám AIDS. Pak by to byly stovky tisíc. A zbytečně vyhozené. Myslím, že by se péče měla v první řadě přehodnocovat. Těch pár desítek milionů je zlomek nákladů na úhradu péče všem výše vyjmenovaným problémům, které ovšem člověk může eliminovat. Ale ono je to úplně jedno.