Stát za své škody zodpovídá!

Je skutečností, že orgány státní moci a správy se při své činnosti – přes snahu o přesné vymezení své působnosti, pravomocí a přesného úředního postupu – mohou dopustit pochybení, která mají mnohdy škodlivý dopad na subjekty jejich činnosti. Náhradu škody za takový postup, který je v rozporu se zákonem, upravuje speciální zákon.

Jde o zákon č.82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Naposledy byl novelizován 16. března 2006 zákonem č. 160/2006 Sb.

Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Územní samosprávné celky odpovídají za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti. Stát a územní celky v samostatné působnosti hradí podle tohoto zákona vedle majetkové škody též vzniklou nemajetkovou újmu.

Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily

1. státní orgány,
2. právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona – hovoříme o činnosti „úředních osob“,
3. orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

Za výkon státní správy se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. I činnost notáře a soudního exekutora se považuje za úřední postup.

Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem i za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního, ve správním řízení nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se rovněž posuzuje podle tohoto zákona.

Novinkou poslední novely zákona z roku 2006 je, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se poškozenému též přiměřené zadostiučinění i za vzniklou nemajetkovou újmu. Poskytuje se v penězích, jestliže tuto újmu nelze nehradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění se musí přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k této újmě došlo.

Na který orgán se s nárokem na náhradu škody obrátit?

Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Tímto úřadem je

1. Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.
2. Příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

Není-li možno příslušný úřad určit (byl-li např. zrušen), jedná za stát Ministerstvo financí.

Pokud bylo nezákonné rozhodnutí vydáno Českou národní bankou nebo Nejvyšším kontrolním úřadem nebo došlo-li u České národní banky nebo Nejvyššího kontrolního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu, jednají za stát tyto orgány.

Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má ale i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno na základě řádného opravného prostředku. Jinak, nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, je třeba si uvědomit, že nárok na náhradu škody lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

Druhy rozhodnutí:

Rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření:

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se však náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů naší republiky.

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud rozhoduje zprošťujícím rozsudkem.

Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

Právo na náhradu škody nemá ten,

1. kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo
2. kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud

1. v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu,
2. bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání,
3. výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání,
4. trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu.

Nesprávný úřední postup:

Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon na provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti jej učinit v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má však jen ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Uplatnění nároku

Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se uplatňuje u výše uvedeného orgánu. Byl-li však nárok uplatněn u orgánu, který není příslušný, postoupí žádost poškozeného příslušnému orgánu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Uplatnění nároku na náhradu škody je podmínkou pro případné uplatnění tohoto nároku u soudu.

Přizná-li příslušný orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Zákon řeší i regresní úhradu vůči těm, kteří za škodu odpovídají. Pokud stát nahradil škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. Právo na regresní úhradu však vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.

Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

V textu zákona najdeme i zásady odpovědnosti územních celků v samostatné působnosti za škodu. Územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy

1. nezákonným rozhodnutím,
2. nesprávným úředním postupem.

Výše uvedené principy, včetně uplatnění regresu platí i pro ně.

Pozor na promlčení nároků!

Je třeba na závěr upozornit, že nároky na náhradu škody podle uvedeného zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se však nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

Je-li třeba nárok na náhradu škody uplatnit u příslušného orgánu, promlčecí doba ode dne uplatnění do skončení projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, neběží.

Nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o této újmě, nejpozději do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je její vznik spojován.