Vězeň a úhrada nákladů trestu odnětí svobody

Situace v našem vězeňství zavdává laické veřejnosti mnohdy oprávněné podněty ke kritice výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzení ve velkém rozsahu ve výkonu trestu nepracují, nebo pracují v nedostatečné míře. Žijí tak na úkor ostatní společnosti. Jak se podílejí na nákladech věznění?

Problematika hrazení nákladů výkonu trestu odnětí svobody odsouzenými je na základě zákona o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řešena vyhláškou č.10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah povinnosti k úhradě nákladů trestu odnětí svobody a určení srážek z odměny odsouzeného

Druhy srážek stanoví zákon podle těchto zásad: Z odměny příslušející odsouzenému srazí a odvede věznice pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a zálohu na daň z příjmů fyzických osob. Část odměny, která zůstane po provedení těchto srážek, budeme dále označovat jako čistou odměnu.

Z čisté odměny odsouzeného provede věznice srážky:

  1. k úhradě výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu, včetně příspěvku na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo ochranné výchově,
  2. k úhradě nákladů výkonu trestu a nákladů výkonu vazby, pokud mu předcházela,
  3. na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy,
  4. k úhradě jiných pohledávek vůči odsouzenému.

Úhrn takto vypočtených srážek nesmí překročit 86 % čisté odměny odsouzeného. Zbytek čisté odměny rozdělí věznice na kapesné a úložné.

Na kapesné se použije 12 % čisté odměny, není-li dále stanoveno jinak. Odmítne-li odsouzený v průběhu kalendářního měsíce bez závažného důvodu pracovat, kapesné mu nenáleží.

Na úložné se použijí 2 % čisté odměny, není-li dále stanoveno jinak. Úložné se zvyšuje o nevyčerpané částky určené pro stanovené srážky. Z úložného nad 2 000 Kč se na základě rozhodnutí ředitele věznice uhradí i náhrada nákladů výkonu trestu, pokud nebude tato pohledávka uhrazena srážkami z odměny odsouzeného; tuto úhradu je možné provést průběžně při výkonu trestu.

Úhrada nákladů výkonu trestu se pak stanoví z čisté odměny a z ostatních zdrojů příjmů, nejvýše však ve výši 1 500 Kč za kalendářní měsíc. Srážky na náklady výkonu trestu se neprovádí z částky, která byla odsouzenému připsána na účet jako sociální kapesné nebo která mu byla připsána jako odměna podle zákona.

Rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu vydává podle zákonných zásad ředitel věznice. Proti tomuto rozhodnutí může odsouzený do 3 dnů od doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal. Stížnost může směřovat jen proti vypočtené výši nákladů výkonu trestu a nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje do šedesáti dnů od jejího obdržení generální ředitel Vězeňské služby.

Jak z této informace vyplývá, není v žádném případě pro stát „lukrativní“ živit a zaopatřovat odsouzené ve výkonu trestu; konec konců i správa a výkon vězeňské služby je pro odsouzené „službou“, kterou jim stát „poskytuje“ za to, že je touto formou v zájmu společnosti izoluje od ostatních. Ponechme stranou tzv. výchovnou složku a smysl trestání.

V každém případě každý odsouzený daňové poplatníky něco stojí. Těm by proto nemělo být lhostejné, zda výkon justice a použité formy trestů jsou skutečně ze všech stanovených hledisek nejefektivnější; a to už vůbec nebereme v úvahu značný rozsah nezaplacených náhrad, které se jen velmi sporadicky podaří do státního rozpočtu od odsouzených vymoci…

Anketa

Měli by být vězni povinni pracovat?

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 2. 2006 9:16