Přípustnost
§ 236
(1) Stížností pro porušení zákona (dále jen "stížnost") lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního notářství z toho důvodu, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.
(2) Pro vady řízení lze podat stížnost jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci anebo jestliže vada spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů (státních notářství).
(3) Stížnost není přípustná proti rozsudkům,
a) jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není;
b) jimiž Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona.
§ 237
(1) Ke stížnosti je ve všech případech oprávněn generální prokurátor a předseda Nejvyššího soudu; jejich stížnost je příslušný projednat Nejvyšší soud, a to v senátu.
(2) Proti rozhodnutí okresního soudu ve věcech, o nichž tento soud rozhoduje s konečnou platností, je ke stížnosti oprávněn krajský prokurátor a předseda krajského soudu; jejich stížnost je příslušný projednat krajský soud, a to v presidiu.
(3) Proti rozhodnutí místního lidového soudu je ke stížnosti oprávněn okresní prokurátor a předseda okresního soudu; jejich stížnost je příslušný projednat okresní soud, a to v senátu.
§ 238
Stížnost je třeba podat do tří let od právní moci rozhodnutí.
§ 239
(1) Stížnost se podává písemně u soudu, který je příslušný ji projednat.
(2) Ve stížnosti musí být kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí a v jakém rozsahu směřuje a v čem se spatřuje porušení zákona. Stížnost musí být náležitě odůvodněna.
(3) Rozsah i důvody stížnosti lze měnit.