V srpnu 2002, v době povodní, zahájila první telefonická poradenská linka SOS svůj provoz. Stala se zároveň také první placenou službou SOS. „Do té chvíle jsme poskytovali veškeré poradenské služby zdarma,“ říká mluvčí SOS Ivana Picková, „a upřímně řečeno, trochu jsme měli obavy, jak spotřebitelé novinku přijmou. V počátcích jsme vyřizovali tak dvacet telefonátů týdně a měli jsme radost z každého, kdo zavolal. Časem jsme zjistili, že spotřebitelé naprosto přesně přijali a pochopili náš záměr – poskytnout jim operativní službu, na kterou se obracejí ve chvíli, kdy by je neznalost či špatná reakce mohly připravit o nějakou zákonem danou spotřebitelskou výhodu nebo i o peníze.“
Spotřebitelé přijali i skutečnost, že nezisková organizace, jakou je právě SOS – Sdružení obrany spotřebitelů, může hradit maximálně 70 procent svých výdajů z dotace, zbývajících 30 procent musí krýt z jiných než státních zdrojů. O dotaci musí žádat každý rok znovu. A navíc, porovná-li se cena výrobku, o který se vede spor, obvykle přesáhne minimálně 1000 korun. Přitom cena hovoru se většinou pohybuje kolem 24 korun, protože do čtyř minut se vyřídí naprostá většina dotazů.
Počet dotazů na poradenské lince rok od roku stoupá. V roce 2002 od srpna do konce roku vyřídili poradci SOS něco málo přes 500 dotazů, zatímco v loňském roce to bylo už 14 433 dotazů, což představovalo 36 procent všech dotazů směřujících do SOS. Je to nejvíc ze všech forem poradenství SOS, které provozuje 16 osobních poraden, 9 výjezdních a také elektronickou poradnu na www.spotrebitele.info/poradna.
Spotřebitelé si poradenské číslo SOS s „magickými“ osmičkami ukládají do svého mobilního telefonu. Možná, že zítřek je pro takové uložení čísla 900 08 08 08 „pro strýčka Příhodu“ tím správným dnem.
