Česká republika tento zákon potřebuje nejen proto, že jde o dosud nesplněný závazek vyplývající z našeho členství v EU, ale zejména kvůli nastavení základních pravidel upravujících problematiku diskriminace, neboť dosud nejsou dány obětem nerovného zacházení efektivní prostředky k nápravě. Poslanci schválili antidiskriminační zákon poměrem hlasů 111 proti 21, a to v podobě, která např. nepočítá se žalobou ve veřejném zájmu, tj. právem nevládních organizací podat antidiskriminační žalobu v těch případech, kdy jsou diskriminačním zásahem dotčena práva neurčitého počtu osob, jak požadovaly mnohé organizace zabývající se ochranou před diskriminací včetně SOS. Schválené znění zákona dále např. nově považuje oproti vládnímu návrhu za diskriminaci z důvodu pohlaví nejen nerovné zacházení na základě mateřství, ale i nerovné zacházení z důvodu otcovství. Velmi diskutovaný návrh na zrušení děleného důkazního břemene, tak jak jej zakotvuje občanský soudní řád v § 133 a zůstal k radosti nevládních organizacích nevyslyšen. Důkazní povinnost v určitých právních vztazích (např. poskytování zboží a služeb) a z určitých diskriminačních důvodů (např. pohlaví) je tak stále dělená a leží na žalovaném, aby prokázal, že s žalobcem či žalobkyní zacházel nerovně z jiného než diskriminačního důvodu.
„Na webových stránkách www.spotrebitele.info/diskriminace mohou spotřebitelé přes systém vytvořený SOS oslovit ty zákonodárce, které si vyberou. Prostřednictvím těchto e-mailů mohou spotřebitelé zaslat svou praktickou zkušenost s diskriminací a podpořit tak přijetí antidiskriminačního zákona, stejně tak mohou zaslat zajímavé podněty, které pak mohou senátoři vzít v úvahu při rozhodování,“ vysvětluje koordinátorka projektu Co je a není diskriminace Jana Pospíšilová. Pro spotřebitele je to velmi jednoduché – k předpřipravené zprávě pouze přidají své praktické zkušenosti, uvedou své kontakty, aby oslovený mohl reagovat a odešlou na vybrané osoby.Projekt Co je a není diskriminace realizuje SOS ve spolupráci s Iuridicum Remedium.
