Biomasa k topení může představovat obilí, slámu, seno, dřevo, speciální energetické rostliny a různý odpad ze zemědělské produkce. Hlavním palivem však musí být rostliny pěstované na orné půdě a seno z luk. Dřevo nebo rostlinný odpad je jen doplnění palivové základny podle místních podmínek. Jen současné přebytky obilí, které nikdo nechce, by odhadem vystačily pro roční vytopení zhruba 400 tisíc domácností a vydaly by za pět milionů megawatthodin energie, což je přibližně čtvrtina energie ročně vyrobené Temelínem,
dodal Vladimír Verner.
Porovnání dlouhodobého vývoje cen ušlechtilých paliv a zemědělských plodin jasně potvrzuje, že topení biomasou přestavuje cenově nejvýhodnější a nejstabilnější způsob pokrytí energetické spotřeby českých domácností. Zatímco ceny zemědělských produktů vykazují dlouhodobě nejvyšší stabilitu, ceny ušlechtilých paliv neustále rostou. V tuzemsku se například průměrná cena potravinářského obilí od roku 1990 pohybuje stále okolo 3200 korun za tunu, takovouto stabilitu cen nevykazuje žádná jiná surovina. Tato stabilita se týká i ostatních evropských zemí.
Z topení biomasou kromě spotřebitelů těží zejména zemědělci, kteří vypěstovanou biomasu po uskladnění v zimě zpracují a poté prodávají domácnostem. Zde si mohou zemědělci směle účtovat až do 3500 korun za tunu průmyslového obilí – současná cena je okolo 2000 korun i méně – a i tak budou hluboko pod cenou tolik užívaného plynu či akumulační elektřiny. Plyn totiž vyjde majitele domku za sezonu na 23 600 korun a akumulační elektřina dokonce na 25 600 korun. Při ceně průmyslového obilí 2 500 korun za tunu vychází jeden gigajoul v průměru na 160 korun, což při průměrné spotřebě 80 GJ představuje 12 800 korun na topnou sezónu rodinného domku. Rozhodně se prodej palivového obilí maloodběratelům nedá srovnávat s prodejem velkým energetickým společnostem, které nemohou nabídnout více jak 1200 korun za tunu,
uvedl Vladimír Verner.
Biomasa dává prostor pro poskytování dalších služeb související se servisem a obsluhou topidel, například doplňování paliva do zásobníků kotlů, vybírání popela, čištění kotle a podobně. Automatizované kotelny u rodinných domů či kotelen pro více bytů jsou již běžně v provozu. Zde pak spolehlivost a komfort vytápění převyšuje veškerá jiná paliva. Kotel může být pod stálou kontrolou dodavatele paliva, protože se jedná o zásobování domů palivem v rámci obce. Dále je možné celý topný systém napojit na centrální dispečink. Také si dovedu představit jakéhosi domovníka v satelitních městečkách, který by tuto funkci plnil včetně údržby zeleně, neboť i zde roste biomasa,
řekl Vladimír Verner.
S konceptem tepelně soběstačné obce je možné začít na straně zemědělce téměř bez jakýchkoli investic. V současné době se totiž jedná hlavně o využití obilí, slámy a sena. Na pěstování, sklizeň i skladování těchto paliv lze využít stávající mechanizaci, osevní postupy i znalosti zemědělců.
Domácnosti a obce musí investovat pouze do speciálních topných kotlů, na které však dává stát výrazné dotace. Česko má totiž v souvislosti s integračními povinnostmi do EU zajistit od roku 2008 až 12 procent z celkové potřeby energií z alternativních zdrojů. V současnosti je však podíl alternativních zdrojů pouze 1,5 procenta. V Rakousku to je však přes 20 procent, navzdory mnohem hornatějšímu typu krajiny.
ČLÁNKY DO MAILU