Čtení je to opravdu zajímavé. Jde především o obsáhlý soupis majetku včetně všemožných detailů. Například jsou zde vypočítány zlepšovací návrhy, které byly od roku 1973 přijaty. Nejlépe se dělníkům dařilo v roce 1975, kdy uplatnili plných 330 zlepšováků.
A půjdeme do Číny!
Výrobky MEZ Brumov jsou konkurenceschopné, jak na tuzemském trhu, tak i na trzích světových… Cílem obchodní činnosti je vybudovat společný podnik na výrobu svářeček v Číně a Argentině,
uvádí se mimo jiných informací v privatizačním projektu, na jehož základě vnikla akciová společnost Triodyn MEZ Brumov. Cíle vedení firmy na expanzi do Číny zní naprosto rozumně, až vizionářsky.
Výrazně ale absentují informace o zdrojích, ze kterých by se měla další činnost firmy financovat. Není to nic výjimečného. Privatizační projekty jsou koncipovány jako obsáhlé soupisky majetku a smělých plánů vedení firem. O dluzích, pasivech v nich obvykle jsou jen kusé informace. Jak je to možné?
Fenomén úvěrů na TOZ
Pro vysvětlení je třeba se vrátit do konce sedmdesátých let. Tehdy stát odčerpal podnikům peníze a na investice jim začal půjčovat centrálně – prostřednictvím tzv. úvěrů na trvale se obracející zásoby (TOZ). Od té doby byla účetní strana pasiv jakoby kompletně na účtech centrální banky. Vedení firem se tím pádem naučilo zabývat jen aktivní stranou účetní rozvahy.
Problém nastal v období privatizace. Úvěry přešly ze Státní banky československé na komerční banky, které si je logicky začaly hlídat. A jelikož doba byla nestabilní, ani úroky z těchto úvěrů nezůstaly na původních, minimálních hodnotách. Vedení firem tak najednou čelilo i tlaku na straně pasiv. Věřitelé měli o splácení jiné představy, než měl v minulosti stát zastoupený centrální bankou.
V privatizačních projektech však úvěrům manažeři ještě pozornost nevěnovali. Důležitější bylo podle nich popsat například výrobně-technickou základnu.
Nenechte si ujít České finanční skandály.
Kupony, agónie, konec
Do privatizace šlo 97 procent základního kapitálu Triodyn MEZ Brumov, přesně 280 245 akcií. Čas od času média zmínila, jak se na volném trhu přelévalo vlastnictví akciových podílů, obzvláště mezi podílovými fondy. No, do Číny nejspíš firma nakonec nedoputovala, zato se jí podařilo v roce 1998 dorazit do konkurzu, ze kterého se už naneštěstí nezvedla.
Podle generálního ředitele firmy Jiřího Čecha podala návrh na konkurs Komerční banka loni v srpnu, protože jí Triodyn MEZ mimo jiné nesplácel překlenovací úvěr 55 milionů korun z roku 1983,
uvedla kusou informaci o dříve úspěšném podniku některá média na konci devadesátých let.
Toto vyjádření je pro situaci v devadesátých letech a chování vedení firem signifikantní. Triodyn MEZ Brumov se jako mnoho jiných nevyrovnal ani s úvěrem, který vznikl už za socialismu a v případě MEZ Brumov nedosahoval ani pětiny základního kapitálu. Smělé plány prostě nevyšly a dluhy je třeba platit, i když to před rokem 1989 mohlo být poněkud jinak. Tímto ale vůbec nehodláme komentovat a spekulovat, kdo mohl za krach strojírenské firmy, kterou dnes připomíná jen její bývalý areál.
Kuponová privatizace
Jde o jednu z metod, jak převést státem vlastněné firmy na soukromé subjekty. Pomocí kuponů bylo privatizováno 1 800 podniků. První vlna kupónové privatizace se uskutečnila v roce 1992, druhá vlna o dva roky později. Každý dospělý občan si mohl zakoupit kupónovou knížku za 35 Kč a k ní známku za tisíc korun. Díky tomu se z prostého občana stal DIK, čili držitel investičních kupónů.
