Hlavní navigace

Obliba dluhopisů nadále roste, ve srovnání s úvěrem jsou přívětivější

Dluhopisy už v Česku získávají oblibu, kterou si za léta vydobyly v zahraničí, a stále častěji se stávají prostředkem rozvoje mnoha českých firem.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Podle zástupců jednoho z největších inzertních portálů s těmito cennými papíry Dluhopisy.cz nejsou jen doménou start-upů a malých společností, ale i zavedených firem s historií a mnohamilionovými obraty. Důvod je, především u malých a středních podniků, jasný – v porovnání s bankovním úvěrem je celý proces daleko přívětivější, a na to majitelé firem slyší.  

Na vlastní rozvoj si takto půjčují i známé firmy největších českých miliardářů jako PPF Petra Kellnera, CPI Radovana Vítka, EPH Daniela Křetínského či Sazka Karla Komárka nebo banky v čele s Monetou a Equa Bank. V zahraničí si zase na kapitálové trhy chodí pro peníze takoví světoví giganti jako Apple či Porsche.

Všechny tyto emise dluhopisů mají jedno společné – do portfolií drobných investorů se téměř nikdy nedostanou, neboť poptávka po nich téměř vždy převyšuje nabídku a drtivá většina bondů končí v rukou institucionálních investorů. Na občany pak zbývají cenné papíry malých a středních firem, které jsou nyní v Česku na vzestupu. Meziročně dochází k nárůstu lidí, kteří nákupem dluhopisů zhodnocují své prostředky. Průměrná sazba se letos pohybuje kolem 8 procent, ale se zajištěním v podobě zástavy na nemovitosti emitenta nebo ručitelského prohlášení majitele společnosti mírně klesá. 

Cizí zdroje se vyplatí

Že dluhopisy nejsou vhodné pouze pro zadlužené firmy, kterým už banka nechce půjčit, dokládají mnohé příklady z poslední doby. Například již zmíněná sázková společnost Sazka Group ze skupiny KKCG Karla Komárka v prvním pololetí letošního roku zvýšila čistý zisk meziročně zhruba čtyřikrát na 11,3 miliardy korun a zároveň vydala dluhopisy v celkovém objemu pěti miliard korun na průběžné financování a akvizici nových firem. Čerpání cizích zdrojů se totiž za určitých okolností vyplatí, i když máte potřebné cash-flow a vysoký zisk.

Z toho důvodu vydala dluhopisy v objemu dvou miliardy korun také Moneta, která chtěla „posílit svou pozici na trhu“. Americký počítačový gigant Apple si takhle půjčil v přepočtu přes 163 miliard korun na zpětný odkup svých akcií, výplatu dividend a další akvizice. Právě Apple využívá dluhopisy pravidelně, protože v jeho případě je mnohem výhodnější vyplácet investorům pár (typicky tři až pět) procent za půjčené peníze, než převádět svůj kapitál ze zahraničí a platit vysokou daň, která v jeho domovském Cupertinu šplhá ke třiceti procentům.

V případě německé automobilky Porsche šlo zase o první „zelenou“ emisi vydanou přímo výrobcem aut. Bezmála 26 miliard korun hodlá firma využít na financování svého prvního plně elektrického sportovního vozu Taycan. Právě fakt, že jde o „elektrický“ vůz, automobilce umožňuje dluhopisy zatraktivnit nálepkou „zelené“. Nejde přitom jen o to, že investoři na volání přírody slyší už z principu. Z výnosů zelených dluhopisů navíc investoři v západních státech neplatí daň, takže reálný výnos je vyšší než nominální.

Rozhoduje trh, nikoliv úředník

Dluhopisy jsou ale stále častější také u malých a středních českých firem. Například Wood Union, která se zabývá lesnicko-dřevařským byznysem, má díky dluhopisům tolik zakázek, že se chystá vydat už třetí emisi na další rozvoj. Po předchozích dvou se jen zaprášilo, mezi investory si totiž podnik Jaroslava Dvořáka získal skvělou pověst i díky tomu, že první emise vydával Dvořák na své jméno jako fyzická osoba a některé dluhopisy už řádně splatil. Získané peníze nyní hodlá znovu použít na nákup harvestoru a vyvážecí soupravy, protože jeho byznys za poslední dva roky narostl skokově.

„Banky nám ale kvůli krátké historii nabídly nevýhodné podmínky. Leasingovky měly zase problém se staršími stroji, které jsem na začátku kupoval. Oproti tomu je pro mě dluhopisové financování výrazně levnější a hlavně dosáhnu na objemy a účely, které potřebuji,“ popisuje hlavní výhody dluhopisového financování.

Právě volnost v rozhodování o tom, na co se peníze z dluhopisů použijí, považuje za největší přednost těchto cenných papírů Ivan Papoušek, jenž s jejich pomocí právě vybudoval novou halu na chov hmyzu a rozšířil svou věhlasnou farmu. „Bez dluhopisů bychom to nikdy nezvládli. V bankách se nad naším nápadem dost pozastavovali přesto, že se v praxi ukázalo, že je to fungující podnikatelský záměr,“ vysvětluje Papoušek.

Dluhopisům hraje do karet také stále oblíbenější princip sdílené ekonomiky, kdy o úspěchu a neúspěchu rozhoduje velké množství lidí na trhu, nikoliv „jeden úředník“ v bance. Když lidé danému záměru věří a dokážou na něj rychle vybrat peníze, tak prostě uspěje. To je moderní kapitalismus.

Levandulové dluhopisy

Zlatý důl ale nemusí představovat jen dřevo a červi. Může se nacházet třeba v údolí, kde se pěstuje levandule a „těží“ milionové obraty. Přesto, že domovem této byliny je Francie, svou tradici má už od dob starých Keltů i v Česku.

Na tu nyní navazuje podnikatelka Helena Neumannová, jejíž dluhopisy Levandule Chodouňské mohou investoři pořídit s 8procentním zúročením. Cílem emise je získat prostředky na výstavbu farmy s manufakturou na rozšíření výroby produktů zdravé BIO výživy, o které je prokazatelný zájem v západní Evropě i v USA.

Kvůli nedostatečné výrobní kapacitě totiž Neumannová musela odmítnout „americkou“ zakázku na 300 tisíc kusů od každého produktu, která by její byznys vystřelila do o řády vyšších sfér. Tržby z prodeje tak letos nakonec dosáhnou „jen“ osmi milionů korun, ale v roce 2020 už by díky rozjednaným zahraničním kontraktům a vyšší výrobní kapacitě, která jejich splnění umožní, měly atakovat hranici 50 milionů. O úspěchu levandulového údolí ale teprve musí rozhodnout trh – investoři, kteří už nyní přes inzerci posílají do Chodouně své objednávky.

Nic není zadarmo

Dluhopisy s sebou ale pochopitelně nesou i rizika. Před nákupem dluhopisů je proto potřeba důkladně si projít veškeré dokumenty, seznámit se s emisními podmínkami a vyhodnotit si solidnost emitenta. Jedním z velmi dobrých nástrojů je například ratingové hodnocení rizikovosti jednotlivých emitentů zvané iRating. Tento 14stupňový „rating“ začaly v Česku jako první mezi inzertními portály po emitentech vyžadovat právě Dluhopisy.cz. Jeho hodnocení vychází z odborného hodnocení garanta CRIF – Czech Credit Bureau a díky němu může zájemce o dluhopisy lépe posoudit, zda se do dané emise vyplatí investovat nebo ne.

Ještě důležitějším vodítkem, které napoví, jak vážně to daný emitent se splacením dluhopisů myslí, je forma zajištění. Může jít například o podepsání ručitelského prohlášení, kdy majitel, či ovládající osoba emitenta za splacení dluhopisů ručí celý svým osobním majetkem (nebo majetkem mateřské či jinak spřízněné společnosti), o zástavu na majetku (movitého i nemovitého), sepsanou ve prospěch nezávislého agenta pro zajištění, který je v případě problémů se splácením oprávněn tento majetek prodat a uspokojit věřitele, nebo alespoň o ustavení tzv. společného zástupce, který usnadňuje komunikaci mezi emitentem a všemi věřiteli.

Zrovna v případě „levandulových“ dluhopisů jsou k zajištění použity všechny tři způsoby: majitelka společnosti Helena Neumannová sepsala ručitelské prohlášení na své jméno a ustavila společného zástupce majitelů dluhopisů, který je zároveň agentem pro zajištění s převodními právy k movitému majetku. A to vše se zachováním solidního výnosu 8 procent.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).