Hlavní navigace

ČESKÁ POJIŠŤOVNA SLAVÍ 190 LET OD SVÉHO ZALOŽENÍ

27. 10. 2017 slaví Česká pojišťovna již 190. výročí svého založení. Její historií prošli významní státníci, výjimečné osobnosti české kultury i aristokraté.

Česká pojišťovna přestála mnoho režimů, válečných konfliktů, panovníků i prezidentů a zažila celou řadu událostí. Stála při svých klientech v dobách dobrých i zlých. Jejím posláním bylo pomáhat v těžkých situacích – to dodržovala v minulosti a dodržuje to i nyní.

Pojišťovna vznikla 27. 10. 1827 a jejími zakladateli byli František Josef, hrabě z Vrtby, a Josef Matyáš, hrabě z Thunu a Hohensteinu, kteří také stanuli ve funkci generálních ředitelů. Později pojišťovna změnila své jméno a pod novým názvem První česká vzájemná pojišťovna pokračovala v činnosti dalších několik desítek let. Postupně nabízela nejen pojištění proti požáru či krupobití, ale také pojištění majetku, dobytka, osob i jízdních silostrojů – tedy automobilů.

Vše začalo pojišťováním proti požáru ve Spálené ulici

První sídlo České pojišťovny bylo opravdu hodně skromné. Šlo o pouhý pokoj v bytě tajemníka zakladatele pojišťovny Františka Josefa, hraběte z Vrtby. V tomto pokoji pojišťovna „bydlela“ v letech 1827–1829. Pokoj na pražském Novém Městě byl sice jen zapůjčený, zato adresa byla výtečná a dalo by se říci symbolická – Spálená č. 76. Shodou okolností i přes několikeré stěhování na stejné adrese najdete sídlo pojišťovny i dnes. Budova České pojišťovny ve Spálené ulici byla navržena architektem Osvaldem Polívkou, průkopníkem české secesní architektury.


František Josef, hrabě z Vrtby – jeden ze zakladatelů pojišťovny


Josef Matyáš, hrabě z Thunu a Hohensteinu – jeden ze zakladatelů pojišťovny

 

Pravdivá legenda o úhoři Pepíkovi

Kromě řady secesních uměleckých prvků či schodiště z carrarského mramoru se může budova ve Spálené ulici pochlubit i jednou velkou raritou – mozaikovou kašnou s živým úhořem. Prvního úhoře Pepíka sem přinesl v roce 1914 pojišťovací úředník pan Oulík. Pepík žil v kašně do roku 1976, tedy více než 60 let. Poté byl, coby přírodní unikát, předán do sbírek Národního muzea, kde jej můžete vidět dodnes. Od listopadu 1993 čeří vodu kašny Pepík II. (možná už III. nebo IV., kdo ví…). Na celém světě tak nenajdete jinou pojišťovnu, která by se mohla pochlubit vlastním úhořem.

Národní divadlo zachráněno!

Historicky nejvýznamnější pojistnou událostí 19.století byl pro pojišťovnu požár Národního divadla. Na jeho obnovu vyplatila téměř 300 000 zlatých, a to byla tehdy opravdu vysoká částka. Například roční plat úředníka se v té době pohyboval kolem 300 zlatých. Vyplacení této škody znamenalo pro pojišťovnu velkou finanční ztrátu, zároveň ale získala v očích českého národa značnou prestiž.

Z této katastrofy pak paradoxně vyplynulo i určité poučení o důležitosti správného nastavení pojistky. Sám tehdejší ředitel Národního divadla si v roce 1883 při slavnostním otevření nového divadla posteskl: „Zdivo, železné části, kamenné ozdoby pojišťovány nebyly, poněvadž se myslilo, že by pojistné za tyto nespalné části budovy zbytečně se vydávalo. Zapomnělo se při tom, že požárem zdi a jiné nespalné věci mohou utrpěti škodu velikou.“

Slavní klienti

Česká pojišťovna měla mezi svými klienty celou řadu významných osobností. Patřili mezi ně například básník Adolf Heyduk, spisovatelka Eliška Krásnohorská nebo syn autora české hymny Františka Škroupa, houslista Alfréd Škroup. Jednou z klientek byla i Ema Destinnová. Slavná operní pěvkyně měla u První české vzájemné pojišťovny pojištěné své sídlo ve Stráži nad Nežárkou. Vzhledem k tomu, že se ve vile nacházela celá řada drahých uměleckých předmětů – například obrazy anglických a holandských mistrů, honosné lustry či zlacená postel z doby Ludvíka XVI.  – cena jejího vybavení přesahovala milion tehdejších korun. Pojištění vily tak bylo od její majitelky jistě rozumným rozhodnutím.    


Pojistná smlouva operní pěvkyně Emy Destinnové

Pomáhali jsme v minulosti, pomáháme i nyní

Aktivity České pojišťovny však nezačínají a nekončí jen v pojišťovnictví. V minulosti finančně podpořila několik významných malířů, například Emila Fillu, Václava Brožíka nebo Alfonse Muchu. Výlučné místo v životě České pojišťovny má pak thunovská kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jednou z dominant kaple je obří zářivá vitráž, v jejíž spodní části lze spatřit dvě červená okénka s nápisem: „První česká vzájemná pojišťovna, na paměť stoletého jubilea svého založení“. Vitrážové okno totiž při příležitosti svého stého výročí darovala katedrále právě Česká pojišťovna.

Česká pojišťovna je sociálně odpovědnou firmou. Pomáhala již v 19. století, kdy podporovala sirotky po hasičích, kteří tragicky zahynuli při výkonu svého povolání a prostřednictvím své nadace, kterou založila v roce 2009, pomáhá i dnes.