Odpověď na názor

Ano, horníci byli tehdy honorace (ne nadarmo se dodnes zachoval vtip, že horník po výplatě si bere dva taxíky, v jednom jede sám a do druhého si dá klobouk), zatímco průměrná mzda byla 3431 Kčs a některá povolání si nevydělala ani 2000 Kčs.
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/Iprumerne-mesicni-mzdy-1988-a-2011

Průměrná mzda horníka tak byla více než dvojnásobná proti celorepublikovému průměru, tj. jako by dnes bral někde ke sto tisícům. Takže ano, věřím, že jste doma problémy s penězi neměli.

Tehdy totiž byly mzdy často stanoveny politicky, nikoliv ekonomicky.

Já jsem ročník 1976, tj. dobu před rokem 89 pamatuji jako dítě. Byl jsem jedináček a oba rodiče pracující. Matka zdravotní sestra, otec stavební technik. Nouzí jsme netrpěli, ale rozhodně dnes mám několikanásobně vyšší disponibilní příjem (tedy to, co mi zbude po zaplacení nutných nákladů jako je bydlení a jídlo), než měla tehdy naše 3 členná rodina s dvěma vydělávajícími osobami.

Já se nedivím, že lidé nostalgicky vzpomínají na staré časy. Jasně, byla to doba, kdy jsme byli mladší, zdravější. Spoustu lidí vzpomíná s nostalgií i třeba na dobu druhé světové války, protože v tu dobu byli mladí. Do doby, kdy jsme schopni oddělit od sebe tyhle dvě věci (náš tehdejší zdravotní stav a společenskou situaci), tak je to v pořádku. Také si najdu určité světlé stránky na mém dětství, které bych chtěl zpět, ale určitě bych nechtěl zpět tehdejší režim. Pamatuji si, jak jsem hltal filmy o vzdálených místech a říkal si, "no tam se v životě nepodívám", dneska jsem navštívil řadu z nich a ještě víc dalších, o kterých jsem tehdy vůbec nevěděl, že existují. Je jen málo míst na světě, kam bych se nemohl vydat, když budu chtít. A těch pár, kam to možné není, tak to není z důvodu ekonomických nebo proto, že mi to můj stát nedovolí.