že socialistický stát stavěl mnohem více bytů i když v panelové výstavbě. Jistý dramatik je označil jako "králíkárny" Dnes, když se tyto "králíkárny" a nebo ještě menší "luxusní a nadstandartní" byty prodávají za 2 a více mil. a pomalu se stávají mladým rodinám vlastnicky nedostupnými by bylo konečně na místě si přiznat skutečnost, že většina běžných zaměstnanců bude v současném tržním systému celý život vydělávat , buďto na lichvářskou hypotéku nebo na přemrštěné nájemné. Stačí porovnat celoživotní hrubý příjem zaměstnance, který je v současnosti necelých 9 mil s cenou bytu 2-3 mil a musí být každému jasno.
Chtěl bych zde upozornit hlavně ty mladší, že pro nás byt za socializmu nepředstavoval nic, na co bychom museli buhvíjak spořit, bylo celkem automatické byt dostat od zaměstnavatele nebo od státu, po narození 1. dítěte to bylo téměř samozřejmostí.
Naopak, náš zájem se spíše upíral na možnost obstarat si další rekreační bydlení - chatu nebo chalupu. Toto další bydlení měla v podstatě každá druhá rodina v ČSSR. O tom si dnes většina mladých rodin může nechat jen zdát, pokud nezdědí něco takového po rodičích , tak ze svých mezd si to určitě nepořídí. Ale my za socializmu jsme obvykle nic takového nezískali po rodičích, ti si to za první republiky a v protektorátu nemohli dovolit ani náhodou, vše jsme si koupili nebo vybudovali až za "socíku", ze svých příjmů a to celkem snadno.
"bylo celkem automatické byt dostat od zaměstnavatele nebo od státu" - to jo, člověk musel být ovšem lampasák nebo fízl, nebo se musel upsat na 10 let v nepříliš lukrativním zaměstnání (ale tenkrát to vlastně bylo celkem jedno, platy byly +- stejné s tím, že dělnická třída měla výrazně více než pracující inteligence), nebo se alespoň musel přestěhovat do Mostu nebo podobné atraktivní oblasti...
Já bych byla s tím opěvováním komunistů hooodně opatrná, oni se taky zrovna dvakrát nepřetrhli.
Byty se stavěly, to je pravda. Ale ty, co už existovaly, třeba ve znárodněných domech (např. v centrech měst) se nechaly vybydlet nebo spadnout, případně se do nich nastěhovaly rodiny nepřizpůsobivých občanů, kteří pak beztrestně dílo zkázy dokonaly. Podle toho taky centra měst v r. 1989 vypadala a dalo hodně práce, aby se do center vrátil život. To udělali až restituenti. Úbytek bytů nebyl nikde podchycen.
Aby se za komunistů splnil plán postavených bytů, kolaudovaly se i domy, které ještě nebyly ani vykolíkované, natož postavené. Ředitel Okresního stavebního podniku by nedostal prémie. Takže se kouzlilo. Zkolaudoval se barák, co nebyl postavený. Na ten se nemohly psát výkony, tak se namalovaly na výstavbu školky. Ta pak vyšla 4x tak draho než by opravdu stála, protože zedníci museli postavit ten už zkolaudovaný barák. Když by se očistily výkony, co byly namalované jen na papíře, možná by byly výsledky poloviční. Jenže to se nestane, protože se to v těch papírových machinacích nedá doložit.
Kdyby bylo za komunistů dost bytů, nečekalo by se na ně v pořadnících 5-25 let. Posuny čekatelů v pořadnících směrem dopředu (narodilo se první dítě, narodilo se druhé dítě, mám strejdu na ministerstvu...) nebo dozadu (ještě je svobodný) by vydaly za román a kdyby to nebyla pravda, mohlo by se to hrát v Divadle satiry jako moderní "Ivánku, kamaráde".
Za socíku nemělo hodně lidí šanci na státní, podnikový nebo jiný nájemní byt, tak stavěli byty družstevně nebo svépomocí. při chronicky známém nedostatku materiálu to byla sebevražda a při nedostatku řemeslníků pokus o uvedení bonmotu "sám si vařím, sám si peru, že se na to nevy(_._)" do praxe. Kdo zažil na vlastní kůži, může vyprávět romány. Ale může taky poděkovat komunistům za to, že dneska bydlí ve svém a může jen udržovat a nemusí být závislý na rozmarech pánů nahoře, jejich tanečky se zvyšováním nájemného a dostupnosti hypotečních splátek. A to podotýkám, že stavěli vlastníma rukama (i ti družstevníci), a protože hypoteční ani jiné úvěry komunisti neprovozovali, stavělo se pěkně za své a keš v českých na stole, navíc s úplatky za sehnání stavebního materiálu, protože ten běžně nebyl, stejně jako nebyl chleba už v 16.00 v sámošce na rohu.
Po r. 1989 se ze spousty bytů nasekaly kanceláře. Projděte se po první ulici ve městě. Nenajdete ulici, kde by nebyla jediná kancelář, někde se na kancelářské prostory změnily celé domy. I tady bych viděla úbytek bytů. Majitelům se nedivím, neplatící nájemce dostane z kanceláře lépe než z neplatiče bytu.
Brání Vám něco, abyste si své bydlení postavil vlastníma rukama a stejně snadno jako za socíku? Vy si myslíte, že stavba byla za socíku nějaká legrace? Že na ni lidi nemuseli vydělávat peníze? Že měli výběr z materiálu? Jo, výběr měli. Ber co je, když to nevezmeš, vezme další. Další, prosím! Že se pro cihly jezdilo ne do stavebnin, ale rovnou do fabriky? Dneska máte materiál na každém rohu a prodejci a stavební firmy se můžou doslova přetrhnout, aby vám svoje zboží nebo služby prodali. Tak co nestavíte ve vlastní režii?
Nebo je lepší plkat na netu a stydět se za to, že odpoledne po práci obleču montérky a holt si plivnu do dlaní, než bafnu kolečko s cihlama?
"protože hypoteční ani jiné úvěry komunisti neprovozovali" - tak to jsme asi každý žil za jiných komunistů, protože mám několik známých, kteří měli za komunistů úvěr na barák až 200 000 Kčs za 1%... A splatili ho před několika málo lety, na splátkách platili kolem 800 Kč...
Bezdomovci nebyli. Bydleli s rodiči v 2+1, třeba i generace. Dneska si každý myslí, že dostane podporu a bude bydlet ve 2+1 sám, pak ve 4+1 s rodinou a s dětma a ve stáří zase ve 2+1, že mu ten byt někdo postaví, zrekonstruuje a opraví, a to nejlépe zadarmo, že na takto přidělované byty nebudou pořadníky...
Hlavně to někdo musí postavit, já ne, já přece platím daně a mám VŠ, takže nemůžu dělat soustružníka, to bude dělat Ukrajinec, Rumun nebo Vietnamec...
Heršoft, kdopak jen to propagoval? Že bychom ten komunismus nakonec přece jen nevybudovali?
Stačí porovnat celoživotní hrubý příjem zaměstnance, který je v současnosti necelých 9 mil s cenou bytu 2-3 mil a musí být každému jasno.
A co je jasno? Chces tvrdit ze na beznem zapade vydava clovek za bydleni mene nez tretinu prijmu?
Máte s jistým dramatikem naprostou pravdu. Tvrdě králíkárny odsoudil, a dodnes se většinově v těch podřadných chlívcích pro králíky bydlí. A nic důstojnějšího lidem nedokázal přinést. Takto jednat dovede každý primitivní trouba ze IV. cenové...
Pokud mladým rodinám nespoří jejich rodiče, těžko se na vlastní bydlení s holými zadky vzmůžou. Neznám v okolí nikoho, kdo by se bez přispění rodičů do začátku postavil sám na nohy.
Je mi líto např. dětí z děcáků. Některé společnosti sice podporují bydlení, ale u těch, co to nejméně potřebují - manažerů, kteří mnohdy nevědí, za co ty peníze vyhodit. Že by se stavěly nějaké podnikové byty, do kterých by z děcáků mohli jít bydlet, o obecních ani nemluvě. Naopak, všechny se musely mnohdy za hubičku zprivatizovat, aby následně ti, co si nějak nakradli již za socialismu, mohli hromadně skupovat byty a pak je s nemravným ziskem prodávat nebo držet a čekat na ještě vyšší cenu. A tak zatímco někteří vlastní několik bytů, na druhé straně se na mnohé bydlení nedostává a vracíme se hluboko do ranného kapitalismu, kde v jednom bytečku bydlely 3 generace.
Pokud počítáte s cenou bytu 2 - 3 milony při výdělkových možnostech 9 milionů hrubého za život, bylo by lepší počítat v praktických, očištěných financích. Tzn., že z 9 milionů je značně méně v čistém, a naopak bance dáte z 2 - 3 milonů taky skoro jednou tolik navíc, takže vás bydlení nepřijde na miliony tři, ale na milionů 6! A zjistíte, co že Češi jsou schopni ze svých almužen utáhnout, že se jedná o téměř finanční perpetum mobile - vzhledem k tomu, že ze svého platu netáhnou jen hypotéku, ale řadu dalších, nelevných záležitostí.
Pokud někdo žije v nájemním bydlení, nemá obvykle na to, aby platil nájemné a k tomu ještě platil hypotéku.
Že za socialismu měl každý druhý nějaké rekreační stavení - to se týká ale hlavně Pražáků. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by měl nějakou rekreační stavbu v Praze a každý týden tam jezdil. Na to na venkově zkrátka nebyly peníze, ani čas. Což zase ukazuje na to, jak v Praze jsou mnohé profese přepláceny dnes, ale bylo tomu tak i v minulosti. Takže Pražané dojili režim minulý, a dojí jej i dnes, to vše na úkor venkova.
A na příspěvek pod vámi 8:11: k získání bytu jste lampasákem rozhodně být nemusel, jako lampasák VŠ vzdělaný jste po převelní mnohdy dostal jen ubytovnu, a rodina vám zůstala na druhém konci republiky. Když jste měl o víkendu náhodou volno, tak vám dali pohotovost, nebo vám nesvolili opustit posádku.Byty dostávali lidé od podniku - pravda, nemohl jste si vybrat poschodí, sousedy ani výhled na určitou světovou stranu - ale nikdo vás nenechal jít bydlet pod most. Žebráky a bezdomovce jsme tu na rozdíl od jiných socialistických států typu Rumunsko neměli. Možná tak v Praze na Václaváku v Koruně vám někdo vyfouk buřta, když jste si odskočil k pultu, kde prďola čepoval pívo.
Naopak, dnešní lampasáci využívají pozůstatků socialismu. Dostávají totiž příspěvek na bydlení - v současné době přes 10 tisíc Kč. Kde jinde vám platí zaměstnavatel nájem, nejste-li manažerem, jak jsem psal o kus výše?
Samozřejmě, máte pravdu s tím čistým příjmem, jen jsem nechtěl příspěvek příliš natahovat. Jinak, nepíši o zkušenostech z Prahy, ty nemám, celý život pracuji v sev.Čechách. Dokonce jsem nepracoval nikdy ani v armádě, bezpečnosti nebo státní správě. Jsem běžný technický pracovník s VŠ vzděláním, jakých jsou tisíce a tak si myslím, že mé zkušenosti z oblasti bydlení za socializmu se nebudou příliš vymykat tomu, co prožili i jiní pracující v té době. Že v sev.Čechách lidé měli chalupy, možná poněkud více, než v jiných oblastech je možné a snadno pochopitelné, vzhledem ke kvalitě živ. prostředí. Byli více motivováni, aby si něco takového zajistili. Téměř vždy si potřebné přestavby a úpravy dělali svépomocí, finančně to však, a to i při všem shánění materiálu přece jen neznamenalo takové zatížení, jako bydlení dnes.